Několik měsíců před volbami, aby měla jeho slova patřičnou váhu, pohrozil ministr vnitra Chovanec rezignací na svou funkci. V životně důležité věci: do voleb, jak se vyjádřil, nepřijme Česko už ani jednoho migranta. Na rozdíl od ostatních evropských zemí máme prý totiž důkladné bezpečnostní prověrky a nebudeme ustupovat v jejich kvalitě. Zřejmě jsou tak kvalitní, že pan ministr dopředu ví, že za příštích pár měsíců nikoho nevyhodnotí jako dost dobrého pro pobyt v Česku. K těm asi deseti dosud přijatým uprchlíkům se tedy už do voleb žádný nepřidá. Pokud to ovšem Evropská unie neprosadí prostřednictvím své páté kolony, kterou je podle ministra především hnutí ANO.
ANO si nenechalo nic líbit. Pelikán uměřeně zareagoval odkazem k tomu, že Chovanec si pustil pusu na špacír ve věcech, které se řeší v tajném režimu, a tudíž mu jednak nemůže odpovědět, jednak porušil zákon (Chovanec zareagoval slovní dělostřelbou zdůrazňující, že Pelikán je „vítač“, což v dnes převládajícím jazyce znamená asi tolik, jako kdyby ho označil za „šiřitele moru“). Babiš ve své tirádě zdůraznil, že on sem žádné migranty nepustí ani po volbách a že před Evropou měknou a skutečnými „vítači“ jsou ve skutečnosti sociální demokraté. „Hnutí ANO je od začátku lídrem protiimigrantské agendy,“ zdůraznil Babiš a pěknou marketingovou rétorikou pochválil svůj politický produkt. Jak bychom si vůbec mohli myslet, že na trhu s demagogií je Babišova strana někým jiným než lídrem.
Chovanec se už jednou pochlubil tvrdým režimem, který měl uprchlíky odrazovat. A prošlo mu to. Dnes mluví o prověřování uprchlíků s podobným patosem a důvěryhodností, jako o něm mluvil před pár lety Daniel Landa.
A tak se díky ministrovi vnitra za sociální demokracii budou dvě největší vládní strany kočkovat o to, která z nich je drsnější vůči uprchlíkům a těm silám v EU, které pro ně chtějí alespoň trochu otevřenosti. Když na sebe Chovanec a Babiš během tohoto zápasu v bahně pokřikují „větší xenofob jsem já“, je těžké mezi nimi rozhodovat. Nakonec ale asi můžeme dát za pravdu „sociálně demokratickému“ ministrovi vnitra: Oba jsou odporní, ale sociální demokraté přece jen o chlup odpornější, jednak si teď začali, jednak stačí srovnat osud „vítačských“ ministrů Dienstbiera a Pelikána.
Zneužít stát, zastrašovat lidi
Pozornost vzbuzují ony bezpečnostní prověrky, které Česká republika uplatňuje údajně důkladněji než jiné evropské země. Skutečně? Máme to věřit muži odpovědnému za českou policii, už tolikrát usvědčené ze lži nebo z propagandistických operací pod falešnou vlajkou (viz například toto)? Na základě čeho se odhaduje nebezpečnost uprchlíků? A jak to, že Chovanec ví s několikaměsíčním předstihem, že o pobyt nepožádá nikdo, kdo podmínky splňuje?
Chovanec se už jednou pochlubil tvrdým režimem, který měl uprchlíky odrazovat: tedy v podstatě zneužitím státu k zastrašování lidí. Prošlo mu to. Dnes mluví o prověřování uprchlíků s podobným patosem a s podobnou důvěryhodností, jako o něm mluvil před pár lety Daniel Landa, který sliboval, že zjistí s pomocí „krále jižních elfů“ (z nějž se vyklubal afghánský islamista), zda uprchlíci skutečně jsou tím, za koho se vydávají. Ostatně, kdo ví, zda můžeme skutečně čekat kvalitnější proceduru. Nevsadil bych si na to – i vzhledem ke kvalitě českých bezpečnostních sborů a velké části českých „odborníků na bezpečnost“ obecně (nahlédnout do ní nám mohou občasné rozhovory s „bezpečnostními experty“ z CEVRO Institutu, zveřejňované s velkou chutí na Parlamentních listech a plně odpovídající myšlenkovému světu tohoto média, včetně nenávisti ke „sluníčkářům“ a sklonu konstruovat rozsáhlé konspirační teorie).
Katastrofa jménem Andrej Babiš
Někteří lidé se snaží tvářit, že Babiš představuje jakousi povodeň, živelnou katastrofu, proti níž se musejí „standardní politické strany semknout“ a demokraté od ODS přes TOP 09 až po sociální demokraty by proti ní měli společně stavět hráze. Je to pochopitelné, z perspektivy Babišova obřího oligarchického podniku se může takřka jakékoli zlo jevit jako ono kýžené menší. Jenže je to optický klam.
Nechci snižovat význam Babiše, tvrdit, že není nebezpečný. Ale je nesmyslné se tvářit, že proti němu stojí nějací „normální demokraté“. „Standardní demokratické strany“ jsou chiméra. Konfederace krajských mafií hlásící se z nostalgie a kvůli PR k sociální demokracii nás v osobě ministra Chovance posouvá k výjimečným pořádkům a ustrašené, xenofobní a autoritářské společnosti stejně jako Babišovo ANO nebo ještě více. A pokud jsou v ODS s přimhouřením obou očí „standardní“ Fiala či Vondra, je zde také Klaus mladší a na její kandidátce nalezneme i vydavatele Parlamentních listů Iva Valentu. To není ani ta stará dobrá odporná ODS, jak jsme ji znali. To není obrana korupce pojatá jako světový názor, což byl hodnotový horizont ODS, na jaký jsme dosud byli zvyklí. Je to aliance lidí, kteří „rozumí“ Trumpovi a Orbánovi, s lidmi, kteří by je rádi napodobili.
Chovancovo extempore nám znovu připomnělo to, co jsme měli po poslední vládní krizi možná sklon zapomenout: hledat ve stávající sociální demokracii zastání nebo záchranu jakékoli demokracie (a zejména pak té sociální) je blouznění podobné prověřování uprchlíků jižními elfy.
Autor je politolog a novinář.