Mayová dostala zaslouženou lekci


Vítězi včerejších voleb ve Velké Británii jsou především Jeremy Corbyn, ale i Evropská unie.

Měly to být volby, ve kterých předsedkyně Konzervativní strany Theresa Mayová stvrdí své pozice a zapíše se do historie jako ta, která rozmetala oslabenou Labour Party. Plánovaný manévr, jenž se jevil zcela realisticky ještě před několika týdny, se konzervativcům vymstil. Lekce ale byla uštědřena i všem, kteří dlouho tvrdili, že Jeremy Corbyn je „nevolitelný“, a vykreslovali ho jako poblouzněného staříka s radikálními názory zaseklými v sedmdesátých letech. Pod jeho vedením britská Labour Party inspirovala miliony voličů a posílila o 31 křesel.

Labouristé slaví

Británie se dnes ráno probudila k výsledku takzvaného pověšeného parlamentu, jak se v britské politické hantýrce říká situaci, kdy žádná strana nemá v dolní komoře většinu 326 křesel. Konzervativci se bleskově dohodli na spolupráci se severoirskou Demokratickou unionistickou stranou (DUP), která k nim má ideově blízko (je však v mnohém ještě konzervativnější). Alternativou by totiž mohla být hojně diskutovaná „progresivní aliance“ labouristů, Skotské národní strany, Liberálních demokratů a jediné zelené poslankyně. Hlavním cílem ohlášené koalice je tedy zamezit tomu, aby se Corbyn stal premiérem. To ovšem není zrovna silné pojítko pro zoufalou koalici, jež navíc získá většinu pouhých dvou hlasů. Mayová zatím odmítá nést následky za svůj arogantní tah. Chtěla silný mandát pro tvrdá vyjednávání s Evropou, ten ale takto rozhodně nevypadá. Proto se už nyní se ozývají hlasy volající po jejím odstoupení, a to i z řad samotných konzervativců. Dokonce i většina britských pravicových médií se shoduje, že tohle Mayové prostě moc nevyšlo.

Ať už konzervativní koalici povede kdokoliv, bude muset čelit silné opozici Labour Party.

Značné zisky zato sklidila Labour Party, které se v řadě tradičně konzervativních volebních obvodů podařilo přilákat voliče. A to proto, že v těchto volbách labouristé navrátili politice obsah. To je nemalá zásluha, i když nezískali většinu. V časech postpravdy a nacionalistického populismu se často mluví o tom, že fakta a konkrétní politické programy už nemají šanci oslovit voliče. Britské volby ale ukázaly, že není tak zle. Zatímco Mayová donekonečna opakovala ty samé vyprázdněné floskule (vrcholem byl moment v předvolební televizní debatě, kdy se moderátor Jeremy Paxman premiérky desetkrát zeptal, zda si myslí, že brexit byl dobrý nápad, na což mu premiérka desetkrát odpověděla, že věří, že může z brexitu udělat úspěch), labouristé nabídli jasný a inspirující program, opřený o progresivní zdanění, investice do zdravotnictví a školství a záměr odvrátit řadu nepopulárních antisociálních opatření. Skutečná řešení pro zemi postiženou politikou škrtů zabrala zejména u mladých voličů – podle některých statistik v těchto volbách dorazilo k urnám až 65 procent voličů do 24 let. Většina z nich svůj hlas hodila právě Corbynovi.

Volby tedy byly o programu; už méně byly ovšem o hlavním důvodu, kvůli kterému je premiérka svolala, tedy brexitu. Omílané téma, které Brity pronásleduje od loňského referenda, už spíše unavuje, a labouristé se tak soustředili především na domácí politiku a nápravu škod napáchaných konzervativními vládami. Labouristický manifest nabízí jasné pozice ve vztahu k Evropě: vyjednání přístupu k jednotnému trhu i zajištění práv pro migranty ze zemí EU. O brexitu Corbyn na předvolebních mítincích prakticky nehovořil. Je ovšem třeba pamatovat, že žádné vládě se nepodaří efektivně prosadit své programové body, nebude-li se moci opřít o strategické partnerství s Evropou.

Z výsledku těží především EU

Skutečně tak na výsledku britských voleb získává především Evropská unie. Ta je nyní v mnohem silnější pozici a může diktovat Británii, jak její odchod bude vypadat, ať se to Britům líbí nebo ne. Slabá koaliční vláda Mayové nebude moci přijít do Bruselu s příslibem jasného mandátu britských voličů. Pokud tedy tyto volby měly pochybnosti kolem brexitu vyřešit, je tomu spíše naopak. Rozhodně se nejedná o volnou ruku k „tvrdému brexitu“ slibovanému premiérkou. Každopádně bude třeba už konečně jednat. Britové nesnesou další volby či referendum. Dokonce i ve Skotsku, kde konzervativci nečekaně získali několik křesel, se začíná mluvit o odložení druhého skotského referenda o nezávislosti na neurčito.

Zda Mayová obstojí ve vratké pozici premiérky, ukážou teprve následující dny. Ať už konzervativní koalici povede kdokoliv, bude muset čelit silné opozici Labour Party. Ta je nyní jednou z nejsilnějších sociálně demokratických stran v Evropě díky skutečnému socialistickému programu, který dal nezanedbatelné části britských voličů naději, že existuje alternativa. A rozhodně už nebude marginální, zdecimovanou politickou stranou, o které snila Mayová na začátku předvolební kampaně.

Autorka je redaktorka Alarmu.

 

A2LARM