Na Trumpově odstoupení od Pařížské dohody tolik nezáleží


Proč měla být Pařížská dohoda pro USA nevýhodná? A proč jejich vystoupení nemusí svět zas tak moc bolet?

Ve čtvrtek americký prezident Trump oznámil, že Spojené státy odstoupí od Pařížské smlouvy. Připojily by se tak k Sýrii a Nikaragui (která ale bojovala za tvrdší podmínky dohody), jediným zemím, které smlouvu nepodepsaly. Zároveň Trump přestane přispívat do Zeleného klimatického fondu. Jde tím proti snahám téměř celého světa snížit produkci emisí skleníkových plynů a zmírnit tak klimatickou změnu.

Vědecké studie jsou jednoznačné a akademická obec se shoduje na tom, že klimatická změna existuje, způsobuje ji člověk, vede ke zvyšování průměrné teploty země a celkové změně přírodních procesů (včetně okyselování oceánů, zvyšování hladiny moří a změn proudění mořské vody).

Podpis 195 zemí světa pod Pařížskou dohodou a 148 ratifikací znamená, že se shoda rozšířila i do globální politické obce. Hlavním cílem dohody je udržení průměrné zemské teploty pod 2 °C oproti teplotě před začátkem průmyslové revoluce, tedy mezi lety 1850 a 1900, kdy byla průměrná zemská teplota zhruba na 14 °C. Do roku 2016 teplota vystoupala o 1 °C nad průměrnou teplotu preindustriálního období. Podle aktuálních trendů bude dále růst. Pro srovnání: během doby ledové byla průměrná teplota o 5 °C nižší než v preindustriálním období.

Samotný fakt, že Amerika nebude dodržovat své závazky mimo dohodu, nikoliv uvnitř, může nakonec být pozitivním krokem pro boj s klimatickou změnou a nakonec i v boji s Trumpovou arogantní vládou

Země se v dohodě zavázaly, že navrhnou tzv. vnitrostátně stanovené národní příspěvky (NDC). Každá země si tedy stanoví nezávazný cíl, o kolik procent sníží své emise. Už v roce 2013 Spojené státy nastoupily cestu snížení emisí o 17 procent do roku 2020 a jejich cílem v rámci dohody je do roku 2020 omezit své emise o 26–28 procent oproti roku 2005. Jako druhý největší roční producent emisí v posledních letech a vůbec největší mezi lety 1850 a 2011 si USA spolu s dalšími velkými znečišťovateli – Indií, Čínou a Evropskou unií – stanovily ambiciózní cíle. Při sečtení všech závazků se ale přesto nepovedlo vytvořit dostatečný plán pro snížení emisí a ani při dosažení aktuálních závazků se pravděpodobně nepodaří cíl dohody naplnit.

USA se také zavázaly přispět do Zeleného klimatického fondu, ustanoveného v roce 2009, který shromažďuje příspěvky pro země globálního Jihu, aby mohly nést následky klimatické změny a zároveň snižovaly své emise, a to částkou tří miliard dolarů, z čehož třetinu poslal během své vlády Barack Obama.

Svět se bouří

Odstoupení USA vyvolalo rozhořčené reakce po celém světě a na Trumpa se snesla kritika ze všech stran. Trumpovo předsevzetí, že začne vyjednávat o opětovném vstupu do Pařížské dohody za lepších podmínek, nebo příslib vytvoření úplně nové dohody ale nikdo nebere příliš vážně. Odstoupení od Pařížské dohody navíc není krátký proces a bude trvat tři až čtyři roky, než bude Amerika moci od smlouvy plně odstoupit, pokud by ovšem nechtěla opustit přímo Rámcovou úmluvu OSN o změně klimatu (UNFCCC), což by trvalo jen rok.

Přitom samotná dohoda Trumpa nezavazovala plnit NDC, které sjednal Obama. Mohl vyjednat nový závazek, stejně jako slib přispět do Zeleného fondu tři miliardy dolarů šel výrazně nad rámec povinností plynoucích z dohody, které zavazují Spojené státy přispět pouhou půl miliardou dolarů, takže Trump mohl dosud neuvolněné 2,5 miliardy seškrtat, aniž by vystupoval z celé dohody.

Než se pustíme do detailního rozboru částek a procent, se kterými dost rozevlátě šermuje sám Donald Trump i jeho podporovatelé, měli bychom ještě připomenout, že jsou všechna podmíněna současným prizmatem růstové tržní ekonomiky. Vzhledem k tomu, že se otázka klimatické změny vždy váže k naší budoucnosti v horizontu řádově desítek let, nemusí být současný růstový model pro tuto diskusi relevantním rámcem. Zelená ekonomika je často považována za podstatný krok ke zlidštění současného kapitalismu a její podpora může mít v budoucnu i jiné přínosy než růst HDP a nové pracovní příležitosti. Mohlo by jít například o decentralizaci kapitálu a korporátní moci nebo zvýšenou sociální citlivost zelených trhů zahrnujících externality. Na druhé straně se ovšem ani dopady oteplování nezastaví v ekonomické rovině, ale budou mít pro globální politiku a mezinárodní stabilitu světa dalekosáhlé důsledky.

Trumpovy důvody

Trump ve svém projevu tvrdí, že klimatická dohoda „znevýhodňuje Ameriku ve prospěch ostatních států“ a znamená „zavřené továrny, ztracená pracovní místa, nižší mzdy a ohromně sníženou hospodářskou výkonnost“. Trumpovi jde podle jeho slov především o ekonomiku Ameriky a pracovní místa. Cokoliv, co může omezovat průmysl, je pro něj nepřijatelné, ať už pokračování stávajícího stavu přinese cokoliv.

Kvůli dohodě prý Amerika přijde o dvě miliardy dolarů příspěvků do Zeleného fondu, hlavně by ale během následujících dvaceti let ztratila 2,5 biliónu dolarů z hrubého domácího produktu. Pro podložení této ekonomické ztráty používá Trump čísla ze sporné studie Heritage Foundation, které se kriticky věnoval projekt FactCheck.org. Pokud zmíněnou částku přepočteme na procenta, v relativních číslech by dohoda měla USA stát 0,55 procenta HDP do roku 2035.

Podle Zprávy o energii a pracovních místech z letošního ledna zaměstnává produkce elektřiny a paliva 1,9 milionu lidí, z toho ropa, plyn a uhlí tvoří 55 procent. Horníků ubylo v roce 2015 o 12 procent, zaměstnanost ve fosilním průmyslu mezi roky 2012 a 2015 se snížila o 4,5 procenta, naopak počet míst v oblasti obnovitelné energie rostl za stejné období o 6 procent, za poslední rok dokonce o 32 procent vyrostla větrná energetika (na 102 000 pracovních míst) a o 25 procent pak energetika solární (374 000 míst na částečný i plný úvazek). Díky rozšiřování čistých technologií se obnovitelná energie stává konkurenceschopnou a roste na úkor tradičních zdrojů.

Samostatnou kapitolou je vývoj čistých technologií, ve kterých vidí příležitost Evropa i Asie. Prezident Macron zve americké vědce do Francie, velké kroky dělá Čína, která do čistých technologií investuje 78 miliard dolarů ročně, Evropa pak 60 a Spojené státy 46 miliard dolarů. Čínský prezident Si Ťin-pching říká, že bychom měli „vyvíjet nový model růstu a využít příležitostí, které představuje nové kolo průmyslové revoluce a digitální ekonomiky“. Návrh národního energetického plánu Indie předbíhá pařížský závazek a plánuje zabezpečení 57 procent spotřeby energie z obnovitelných zdrojů.

Společnost reaguje

Ve spojených státech se zároveň se proti Trumpově rozhodnutí postavily významné firmy: ředitel automobilky Tesla Elon Musk opustil funkci Trumpova poradce, Apple, ExxonMobil, Ford a další společnosti potvrdily, že chtějí dohodu dodržet nebo pokračovat ve snižování emisí. Miliardář Michael Bloomberg přislíbil 15 milionů dolarů, tedy sumu, jakou by se Amerika měla podílet na provozním rozpočtu úmluvy.

Odporuje mu i devět států, které utvořily Americkou klimatickou alianci. Patří mezi ně významné státy jako New York, Kalifornie, Washington nebo Massachusetts. Dalších jedenáct států federace vyjádřilo svoji podporu Pařížské dohodě. Reprezentanti amerických měst, států, společností a univerzit se navíc chystají OSN předložit plán, který je zaváže plnit závazky Pařížské dohody; zatím ale není jasné, jak by taková dohoda vypadala.

Trumpovy kroky ve vládě z něj dělají pro část obyvatel hrdinu, zatímco pro ty druhé je nepřítelem a hrozbou. Dodává zbraně absolutistické Saúdské Arábii, škrtá studentská stipendia, ohrožuje přístup ke zdravotní péči, pohrdá vědou, ženami a menšinami a v neposlední řadě ignoruje klimatickou změnu. Liberálové, zastánci menšin, vědci, studenti a spolu s nimi environmentalisté mají najednou „hmatatelného“ a silného nepřítele. Boj proti Trumpovi se stává i bojem proti klimatické změně.

Samozřejmě se najdou hlasy, které jeho rozhodnutí kvitují, například společnost Murray Energy nebo uhelná společnost Peabody Energy Corp. Souhlasně se vyjádřili i někteří politici, u nás je to klasicky Václav Klaus. A je paradoxní, že zatímco většina světa bije na poplach, uhelné společnosti volají po setrvání v dohodě, aby ji mohl Trump rozvracet zevnitř.

Nezamýšlené pozitivní důsledky?

Vynořují se i hlasy zastávající názor, že Trump nakonec svým rozhodnutím boji proti změně klimatu pomohl. Už po jeho nástupu do čela Spojených států bylo jasné, že Amerika svoje závazky nesplní. Nechal smazat data o klimatické změně ze stránek Bílého domu a dalších webů, zrušil ochranu vodních toků a další nařízení o ochraně půdy a vody či o omezení emisí elektráren a těžby uhlí, do funkce ministra zahraničních věcí dosadil výkonného ředitele ExxonMobil Rexe Tillersona, šéfem Agentury pro ochranu životního prostředí jmenoval „ropného“ Scotta Pruitta, krátí příslušné rozpočty a povoluje stavbu dakotského ropovodu.

Obávaný demotivační efekt na jednotlivé země, který by mohl dohodu ohrozit, ale pravděpodobně nenastane – Peking a Brusel se připravují zvýšit své úsilí, aby mohly cíle dohody dodržet, a nevypadá to, že by od ní ustupovaly další státy. Trump by spíš mohl ostatní země demotivovat právě při setrvání USA ve smlouvě. Podle Luka Kempa by tak mohl udělat víc škody, kdyby svou nezodpovědnou politiku vedl i bez odstoupení od dohody, jejíž plnění nelze pravomocně vymáhat. Zároveň by měl přístup k interním informacím a mohl by v příštích jednáních rozhodovat o vytváření vnitřních pravidel smlouvy v tzv. „Paris rulebook“. Pokud by Trump odstoupil od celé UNFCCC, v roce 2018 už by ostatní státy nebyly ovlivňovány americkými zájmy, což mohl být důvod, proč uhelné společnosti chtěly v dohodě zůstat.

Pro dohodu je klíčová finanční podpora Spojených států, zvlášť příspěvky do Zeleného klimatického fondu, na které jsou závislé NDC zemí globálního Jihu. Přesto ani financování samotný odchod ze smlouvy nemusí ovlivnit, protože Ameriku dohoda zavazuje poskytnout pouze částku, kterou už uhradil Obama během své vlády. A nakonec odstoupení USA slibuje nové příležitosti, jak klimatickou dohodu zpřísnit. Čína a EU tak může nabídnout ambiciozní vedení a spolupráci.

To všechno neznamená, že by (sebe)destruktivní Trumpova politika neměla ve Spojených státech a celém světě své negativní důsledky. Fungování americké ekonomiky se při této vládě v nejbližší době nezmění, a USA tedy ještě vypustí do ovzduší obrovské množství emisí. Trump ale zároveň nemá takovou moc, aby zastavil úsilí společností, jednotlivých států a občanů, a tak se stále ještě část Ameriky snaží svým závazkům dostát jinými cestami. Samotný fakt, že Amerika nebude dodržovat své závazky mimo dohodu, nikoliv uvnitř, může nakonec být pozitivním krokem pro boj s klimatickou změnou a nakonec i v boji s Trumpovou arogantní vládou Demonstrativní americký izolacionismus navíc vytváří prostor pro jiné lídry v přechodu na nový typ ekonomiky, který jsou připraveny zaplnit EU, Indie, ale i Čína. Americký prezident na sebe tímto gestem sice strhl pozornost celého světa, ale současně zajistil, že vše, co udělá v budoucnosti, bude zase o něco méně důležité.

Autorka je studentka enviromentalistiky.

 

A2LARM