Strach a hnus ve Spojených státech


Šokující video ze zavraždění Philanda Castila znovu ukazuje krajně problematický přístup americké policie k afroamerické komunitě.

Téměř před rokem, 6. července 2016, streamovala Diamond Reynoldsová živě na Facebooku smrt svého přítele Philanda Castila. Automobil s mladým párem a čtyřletou dcerou Reynoldsové zastavili ve Falcon Heights v Minnesotě dva policajti, protože mu nesvítila brzdová světla. Třicet vteřin poté, co strážník Jeronimo Yanez o světlech Castila informoval, do něj vystřílel pět kulek. Vzápětí vytáhla Reynoldsová telefon a začala v zoufalství natáčet a obdivuhodně duchapřítomně a podrobně komentovat, co se právě odehrálo. Na videu lze vidět očividně velmi rozrušeného Yaneze, který dál míří zbraní na Reynoldsovou i její dceru. Zatímco její přítel umíral na přední sedačce, nasadili Reynoldsové pouta a posadili ji do policejního vozu. Yanez byl následně obviněn z vraždy druhého stupně. Minulý týden v pátek byl ale kompletně zproštěn viny.

Důkazy k ničemu

Pár dní po zprošťujícím rozsudku policie poprvé zveřejnila záběry z policejní kamery, na nichž lze celý incident vidět. Šokující je, jak bleskově vyeskaluje klidná konverzace v užití smrtícího násilí. Yanez se zeptá, zda má Castile řidičák a pojištění, načež ten ho dopředu slušně a klidným hlasem ujistí, že má u sebe zbraň. Aby se nelekl, až bude pro řidičák sahat. Yanez to bere na vědomí a řekne Castilovi, ať zbraň nevytahuje. Ten ho ubezpečí, že nic takového nemá v plánu. Za pár vteřin už Yanez střílí a křičí: „Nevytahuj ji!“ Přitom hned vedle něj sedí jeho přítelkyně a vzadu čtyřletá holčička. Ta po chvíli otevírá zadní dveře a vrhá se do náruče druhého policisty.

 „Mami, hlavně nekřič, nechci, aby tě zastřelili,“ říká na videu čtyřletá dcerka. „Přeju si, aby naše město bylo bezpečné.“

John Choi, právník okresu Ramsey, ve své soudní obžalobě Yaneze opakoval, že Castile nedával najevo odpor, neutíkal, respektoval policistu, v dobré víře na zbraň upozornil (podle právního řádu Minnesoty nemá vlastník zbraně povinnost hlásit ji strážníkovi, pokud o to sám přímo nepožádá), jeho pohyb byl kvůli bezpečnostnímu pásu omezený a žádnou hrozbou zkrátka nebyl. „Jeho poslední slova byla, že pro zbraň nesahal,“ dodává Choi. To vše teď potvrzuje video i výpověď Yanezova partnera Josepha Cowzera. Přesto soud Yaneze vinným neshledal a jediným trestem pro něj byl vyhazov z policejních řad. Porota viděla obě videa, na nichž policajt bezdůvodně panikaří, dva Afroameričané poslouchají instrukce, respektují ho a všemu přihlíží čtyřleté dítě, i tak ale z nějakého důvodu uznala, že jednal v sebeobraně.

Třetí zdrcující video bylo zveřejněno ve středu. Zabírá Reynoldsovou s pouty na zadním sedadle vozu, kterou její čtyřletá dcera zpočátku uklidňuje: „Mami, hlavně nekřič, nechci, aby tě zastřelili.“ Po chvíli začne plakat, obejme svou maminku a říká: „Přeju si, aby naše město bylo bezpečné.“

„Philando může být kdokoli z nás“

Krátce po soudním verdiktu se shromáždilo na dva tisíce protestujících před kongresovou budovou v Saint Paulu, hlavním městě Minnesoty, kde řada řečníků poukazovala na nespravedlnost soudního systému a nutnost odpovědnosti za policejní brutalitu na černošském obyvatelstvu, které se necítí v bezpečí, ať dělá, co dělá. Mírové protesty nadále pokračovaly během víkendu a menší pochod zorganizovalo v sobotu hnutí Black Lives Matter i v New Yorku. „Když takhle dokázali vzít život mladému člověku, příště to může být kdokoli z nás,“ řekla Helen Hinesová, kandidátka do městské rady jednoho z distriktů v Bronxu.

„Co má černý člověk udělat, aby ho v Americe nezastřelili?“ ptá se zcela vážně Trevor Noah v pořadu The Daily Show. Vždycky se totiž objeví nějaká ad hoc zdůvodnění, která přenesou prakticky veškerou vinu na oběť. Trayvon Martin neměl mít na hlavě kapuci, Walter Scott neměl utíkat od policajta, Michael Brown neměl jít směrem k policajtovi, dvanáctiletý Tamir Rice si neměl hrát s oranžově polepenou plastovou pistolkou, Alton Sterling neměl mít u sebe zbraň. Nebo se v médiích okamžitě začne propírat případná kriminální či drogová minulost obětí. Jako by na tom v tu chvíli záleželo.

V případě Philanda Castila se ihned objevily zprávy, že byl v minulých letech dvaapadesátkrát zastaven policií. Šlo přitom o věci jako jízdu bez zapnutého bezpečnostního pásu, jízdu bez výfukového tlumiče nebo o zvýšenou rychlost. Drtivá většina obvinění z takovýchto přestupků byla navíc stažena. Důležité ale je, že toto je pro Afroameričany naprosto běžná zkušenost, i když se žádných přestupků nedopustí. Sám Noah říká, že byl za šest let, co pobývá v Americe, zhruba desetkrát zastaven. Bezdůvodně. A jediná instinktivní reakce, které je v takové chvíli schopen, je, že obě ruce vyndá z auta, aby dal najevo, že nemá zbraň. „Budu radši, když si policajt řekne, že jsem divnej“ – lepší, než aby ho vnímal jako hrozbu.

Dvaatřicetiletý Castile byl navíc vzorový občan. Rok po dokončení studií v roce 2001 začal pracovat ve školách v Saint Paulu, kde se staral o potraviny v jídelnách. Po jeho zastřelení se před jednou ze škol sešlo přes tisíc lidí, kde na něj řečníci vzpomínali jako na laskavého, oblíbeného a trpělivého muže, který každý školní den připravoval jídlo pro stovky dětí. Jedna z matek ho nazvala „dredatým panem Rogersem“ podle Freda Rogerse, tvůrce dětského pořadu Mister Rogers’ Neighborhood, který se vysílal téměř čtyřicet let.

Trénink k paranoie

Novinář Tony Webster, který na svém Twitteru případ podrobně mapuje, zveřejnil (vedle fotky Jeronima Yaneze s náramkem s nápisem „Police Lives Matter“) například mail, který poslala jedna z velících důstojnic celému policejnímu oddělení den po zastřelení Castila, v němž je informuje, že jí volal policajt z oddělení ve Fergusonu s tím, že jim jsou ochotni jakkoli pomoci. Ferguson je samozřejmě znám obrovskými protesty, které vyvolalo zastřelení Michaela Browna a následně i zproštění viny pachatele Darrena Wilsona. Rozhoduje tedy v první řadě loajalita vůči kolegům, bez ohledu na to, zda jsou známy podrobnosti případu.

Norm Stamper, autor knihy To protect and serve: How to fix America’s Police, který sloužil v policejních řadách 34 roků, z toho posledních šest let jako policejní ředitel v Seattlu, hovoří v rozhovoru pro Democracy Now o nutnosti policejní reformy. Kritizuje v něm až polovojenskou strukturu samotné instituce, která má kořeny v Nixonově válce proti drogám na počátku sedmdesátých let. Právě tehdy vznikalo velké schizma mezi policií a komunitou desítek milionů chudých, často drogově závislých mladých lidí, z nichž velkou část tvořily minority. Do této „války“ bylo od té doby investováno 1300 miliard dolarů, což vedlo mimo jiné k obrovské militarizaci policie. A tento charakter policejních složek v celé zemi se reprodukuje při výcviku dnešních policejních nováčků.

Ti dokonce sami často z chudých vrstev pocházejí, takže znají jejich poměry. Přesto étos jakési permanentní války utváří jejich pojetí „nepřítele“, v němž je desítky let hlavním klíčem rasismus (Stamper jde dokonce ještě dál, když mapuje kořeny policie v otrokářských hlídkách). Proto může být republikánský senátor Tim Scott v jednom roce osmkrát zastaven a kontrolován, protože černoch v drahém autě je prostě podezřelý. Newyorská policie má dokonce vlastní program Stop-and-frisk, který spočívá v kontrolování jakýchkoli „podezřelých“, jestli u sebe náhodou nemají zbraně nebo drogy. Podle statistik je každý rok kolem devadesáti procent kontrolovaných lidí nevinných, ale osmdesát procent kontrolovaných tvoří Afroameričané nebo Hispánci.

Člověk může být sebeempatičtější, ale stejně asi nikdy úplně nepochopí, jaké to je, když jakákoli modrá uniforma nebo blikající siréna způsobí, že se vám roztluče srdce a začnete se bát o svůj život, aniž byste cokoli udělali. Že si radši na volant nalepíte samolepky, abyste tam v případě, že vás policajt zastaví, přilepili řidičák a pojištění a nemuseli jste tak sahat do kapes, protože by si mohl ve svém permanentním strachu myslet, že saháte pro bouchačku.

Autor je spolupracovník redakce.

 

A2LARM