Veganské stravy pro děti se rodiče nemusí bát


O dětské stravě na čistě rostlinné bázi jsme hovořili s učitelkou a popularizátorkou veganství u dětí Jitkou Urbanovou.

Jak zajistit dítěti všechny potřebné živiny bez živočišných produktů? Setkává se rozhodnutí rodičů vychovávat své děti ve veganství s pochopením okolí? Podle učitelky Jitky Urbanové, která spolupořádá besedy a přednášky o veganském rodičovství a spolupracuje s organizacemi KPZ, 269life a Obraz, není veganské stravování dětí těžké, pokud rodiče vědí, co za jejich rozhodnutím stojí. Sama vychovává syna, který je vegan od narození.

 

Kdy jste se rozhodla, že se vaše dítě bude stravovat vegansky?

Synovi je osm a půl a je vegan od narození. Já jsem se stala vegankou s ním, předtím jsem devět let byla vegetariánka. Když jsem během těhotenství četla o vegetariánském stravování pro děti, narazila jsem díky internetu a sociálním sítím na informace o veganství, které mě do té doby úplně míjely. Měla jsem pocit, že dělám jako vegetariánka absolutní maximum. Informace o mléčném průmyslu a o tom, jak se například zachází s telaty, která jsou krávám odebírána, na mě hodně zapůsobily, možná o to silněji, že jsem sama byla v té době kojící matka. Během dvou třech dní jsem jednoduše přešla na veganství. Stravovat dítě vegansky pak pro mě byla samozřejmost a začala jsem okamžitě shánět informace, jak by to šlo.

Kde jste v té době informace čerpala?

Ta situace byla před téměř deseti lety hodně jiná. Strávila jsem asi tři měsíce intenzivním bádáním na internetu jen v angličtině, v češtině v podstatě nic nebylo. Něco se dalo najít prostřednictvím alternativních zdrojů, například v materiálech o makrobiotice, v některých veganských kuchařkách byl odstavec o stravě pro děti, v některých vegetariánských zdrojích bylo něco málo o veganství jako možné alternativě a tyto informace jsem si pak přizpůsobovala. Dneska je ta situace lepší, i když pořád to není tak, že si v knihkupectví můžete vybrat ze tří knih pojednávajících o tom, jak vegansky stravovat děti.

A z jakých zdrojů se tedy dá čerpat dnes?

Dnes existuje brožura České veganské společnosti, která je volně ke stažení. Jsou v ní informace pro těhotné a kojící matky a malé děti. Je tam stručně představeno veganství pro děti všech věkových kategorií, kompletně se zdroji. To doporučuji pro základní představu. K tomuto základu si dnes už můžete přečíst i o různých dalších možnostech stravování. Například je v češtině literatura o raw food nebo makrobiotické stravě pro děti. Ve slovenštině jsou dostupné vegetariánské kuchařky pro děti od Igora Bukovského, které obsahují hodně veganských receptů. Z těchto zdrojů si už lze stravu poskládat.

Svobodná volba není to, že si malé dítě nacpe do pusy cokoli, aniž si uvědomuje, co to je a odkud to pochází. Ta volba přichází až ve chvíli, kdy si je schopné přebrat všechny informace.

Co by měl každý rodič vědět, než se pustí do veganského stravování svých dětí?

Nejprve je potřeba, aby rozuměl základům veganství a zároveň základům dětské stravy. Myslím, že každý rodič – bez ohledu na to, jestli je vegan – by si měl něco načíst, protože takový ten běžný přístup, že malému dítěti po prvním roce namixujete v podstatě to, co jíte vy, akorát to neosolíte, je špatný. Základními stavebními kameny veganské stravy jsou luštěniny, obiloviny, zelenina, ovoce, semínka, oříšky a případně mořské řasy. Z těchto surovin připravíte nepřeberné množství věcí, protože to jsou jen materiály, stejně jako jsou maso nebo mléko v konvenčním stravování také jen materiál, ze kterého jsou připravovány desítky dalších produktů a receptů. Vegané podobně vytvoří množství pestrých pokrmů z rostlinných surovin.

Pojďme tedy přímo ke stravě vašeho syna. Co jedl, když byl úplně malý?

Obecně mixujete například dušenou dýni hokaido nebo mrkev a bezlepkové obiloviny. První příkrmy jsou vlastně veganské i u dětí, které později jedí maso. Ve chvíli, kdy se běžně přidává žloutek nebo telecí, do veganského příkrmu přijde červená čočka, která je lehce stravitelná a dodá právě ty minerály a bílkoviny, které očekáváme od masa. Vhodné je také kápnout nějaký kvalitní za studena lisovaný rostlinný olej, například konopný, lněný či řepkový, pro děti jsou taky dobré třeba mandle ve formě krému nebo loupaná konopná semínka. Postupně pak ty příkrmy už nemají kašovitou konzistenci, začnete například připravovat různá rizota. A pak už máte klasický oběd, kde máte něco luštěninového a k tomu přílohu. Tohle je ale jen jeden z rostlinných stravovacích přístupů, těžko se to zobecňuje. Když se podíváte na jídelníčky třeba sedmi veganských rodin, zjistíte, že každá jí úplně jinak. Dnes se veganská strava dá pojmout velmi individuálně. Proto bych nechtěla vydávat nějaký „autoritativní“ jídelníček, spíše doporučuji, aby se lidé seznámili s těmi základními stavebními kameny.

Často panuje přesvědčení, že čistě rostlinná strava nemůže dítěti zajistit všechny nutné látky, třeba určité minerály či aminokyseliny. Jak to řešíte?

Často se straší nedostatkem bílkovin v rostlinné stravě. Když si jednou za pár měsíců pro uklidnění zadám jídelníček mého syna do cronometru, což je program, který vám rozloží veškeré jídlo na základní látky, vždy zjišťuji, že všech esenciálních aminokyselin, a tedy bílkovin, má mnohem více, než je třeba. O bílkoviny není v dobře poskládané veganské stravě nouze. Pokud tam máte kombinaci luštěnin, obilovin a oříšků, nemusíte se bát. Co se týče například vápníku, ten je na českém trhu dostupný ve formě vápníkem obohaceného tofu, ale je přítomný také v ořechách, semínkách nebo tmavě zelené zelenině, která navíc výborně zajišťuje i přísun železa. U dětí je třeba myslet na omegu 3, protože ta je mimo jiné důležitá pro vývoj mozku. Tu nám dobře zajistí některé kvalitní za studena lisované panenské oleje. Momentálně se doporučuje doplňovat vitamin B12 a vitamin D v zimě. Obecně ale lze říct, že když si rozeberete základní věci, ze kterých sestává veganská strava, a máte kvalitní suroviny, tak se vám vždy poskládá vyvážený jídelníček.

S jakými reakcemi jste se setkala od svého okolí? Bavila jste se o tom s lékařem?

Musím přiznat, že jsem se nikdy s problémy nesetkala. Asi mám štěstí na lidi. Je možné, že je to i tím, že mám pevně stanovené hranice a lidé to ze mě vycítí. Ve školce i na základní škole jsem si sedla s učitelkou, družinářkou a vedoucí jídelny a vše jsem domluvila. Nikdy jsem nezažila žádné protivné reakce, ani že by mi někdo vykládal, že to není pro mé dítě dobré. Paradoxně takové situace často popisují vegetariánky. Já si to vysvětluji tím, že to je vlastně kompromisní postoj, obzvláště pokud například dědeček s babičkou jedí maso, takže u nich to dítěti dovolíte. Lidé pak vycítí, že tam je manévrovací prostor, takže třeba ve školce ty rodiče přinutí, aby si jejich dítě jen dávalo maso na stranu. Já vždycky vysvětluji, že syn je vegan z etických důvodů, a ptám se, jak to můžeme zařídit. Snažím se vždy vyjít vstříc. Naše doktorka s tím taky nemá problém. Zapsala si, že syn je vegan, a dále jsme to neřešily.

To je asi docela výjimečné.

Je fakt, že když přednáším, tak to často doplňuji historkami od jiných maminek, které mají horší zkušenosti. Znám například matku, na kterou sousedé anonymně poslali sociálku – kvůli tomu, že se její dítě stravuje vegansky. Její doktorka ale potvrdila, že dítě je úplně zdravé, a vše dopadlo velmi dobře – pouze jako úsměvná historka. I proto je důležité to lékařům říkat a nic před nimi nezamlčovat. Je potřeba, aby si odborníci zvykali na to, že je tu stále větší skupina veganů, a měli třeba i motivaci se sami dovzdělat. Myslím, že pokud doktor vidí, že vy jako rodič víte, co děláte, většinou vás nechá na pokoji, popřípadě navrhne, že bude jednou za rok dělat krevní testy, což není na škodu.

A co reakce dětí ve školce a škole?

Noční můra každého veganského rodiče je, že ve školce svému dítěti ublíží v sociálních vztazích tím, že bude mít jiné jídlo. Ale na druhou stranu, já chci vychovat osobnost po všech stránkách a chci, aby si syn za svým přesvědčením dokázal stát. A to se netýká jen jídla. To je docela dobrá škola do života, že ví, že má něco jinak a zároveň ví, proč to tak má. Paradoxně to u nás ve školce děti vůbec neřešily. Prostě měl syn jiné jídlo, ale děti mají opravdu důležitější věci, které spolu řeší.

A jak k tomu přistupuje váš syn? Dokáže si u kamarádů obhájit, proč si například nemůže vzít mléčnou čokoládu?

Já jsem si vždycky myslela, že si to bude obhajovat třeba v patnácti, ale pak jsem zjistila, že třeba už čtyř- nebo pětileté dítě si to musí obhájit, když je někde beze mě. Uvědomte si ale, že veganské dítě nemá určité chuťové návyky. Pro nás je to těžko představitelné, protože my jsme jedli odmala mléčnou čokoládu nebo zmrzlinu. Mému synovi například vůbec zmrzlina nechutnala, když ji poprvé v pěti letech zkusil, a teď jí teprve přichází na chuť. Nemá chuť na věci, které nezná. Pokud třeba dostane nějakou neveganskou sladkost, tak ji dává kamarádům, veganských sladkostí má dost. Naučila jsem ho čekat. Pokud chce zmrzlinu, tak mu třeba vysvětlím, že dneska to nejde, ale zítra půjdeme na veganskou. Veganská výchova má různé fáze: dnes už je mou rolí pomáhat synovi v jeho touze být veganem, takže ho učím číst si složení výrobků a vybírat si veganské alternativy, protože on to tak chce.

Média i různí odborníci často přesvědčují veřejnost, že živočišné bílkoviny jsou pro vývoj dítěte naprosto nezbytné. Podlehla jste někdy tváří tvář tomuto tlaku pochybám, zda pro své dítě děláte opravdu to nejlepší?

Je pravda, že vás to neustále zpracovává. Některé věci, nad kterými dospělý může mávnout rukou, u dětí přejít nelze. Ale výsledkem je to, že veganští rodiče opravdu pečlivě sledují vyváženost stravy svých dětí. Zatímco spousta dětí, které běžně vídáme, vyroste na rohlíkách a polívkách z pytlíku, my až úzkostlivě hlídáme, aby naše veganské dítě mělo splněnou svoji denní dávku vápníku…Takže bych řekla, že veganští rodiče jsou opravdu zodpovědní. Jsem vlastně ráda, že u nás ještě není dostupných tolik veganských výrobků jako v některých západních zemích – v USA, Británii nebo Rakousku. Jak se veganství dostává do mainstreamu, tak se začínají objevovat různé zpracované produkty a polotovary, které bych do dětského jídelníčku nedávala. Když ty produkty na trhu nebyly, tak jsme byli donuceni vyrábět domácí jídlo ze základních surovin, což je pro děti ideální. Až bude vše lehce dostupné a rodiče budou svým dětem kupovat krabicová mléka, veganské jogurty, pomazánky, hamburgery a podobně, jak to často vidím v zahraničních diskusních skupinách, veganské děti budou mít podle mě stejné zdravotní potíže jako ostatní děti. Akorát hrozí, že veřejnost to bude u veganských dětí bude považovat za problém.

Setkala jste se s tím, že by váš syn například chtěl vyzkoušet maso či mléko?

My, co jsme byli na mase vychovaní, máme představu, že ho děti budou nutně tajně chtít, ale není to tak. Já se syna občas ptám, jestli by nechtěl maso zkusit, a on má úplně šokovaný výraz. Maso mu smrdí. Pro něj je představa, že někdo uřízne kus nohy ze zvířete a upeče ho v troubě, jako scéna z hororu.

A co do budoucna? Jak byste reagovala, kdyby se rozhodl pro jinou formu stravování? Necháváte to na něm?

Vždy jsem řešila, jak zvládnu dát svému dítěti svobodu, abych ho nemanipulovala a nedělala z něj něco, čím nechce být. Učím se to v průběhu celého mateřství. Postupně se smiřuju s tím, že stejně jako já jsem byla jiná než moji rodiče, i on určitě bude jiný než já a že přijde doba, kdy se ve všem rozhodne po svém. Samozřejmě že si v určité fázi bude moct dělat, co chce, ale spíš doufám, že mě pozitivně překvapí. Jsou tři důvody, proč si myslím, že by mohl u veganství zůstat. Zaprvé: nemá na živočišné produkty chuťové návyky. Za druhé: ví, jak se to jídlo dělá, kde ho koupit i jak ho připravit. Právě pohodlí je často faktor, který lidi odrazuje od veganské stravy. Za třetí: má vybudovaný etický vztah ke zvířatům. Snažím se, aby vnímal to, jak většinová společnost zachází se zvířaty, jako něco, co se sice děje, ale není to dobře. Zvířata jsou bytosti s přirozeným právem na svobodný život, nedává smysl je vlastnit, využívat, trápit a zabíjet.

Častou námitkou bývá to, že dítě nemá možnost si veganství svobodně vybrat. Ale svobodná volba není to, že si malé dítě nacpe do pusy cokoli, aniž si uvědomuje, co to je a odkud to pochází. Ta volba přichází až ve chvíli, kdy si je schopné přebrat všechny informace. Myslím, že veganská výchova přináší pro taková uvědomělá rozhodnutí plodnou půdu, protože když si dítě dá třeba mléko, tak bude přesně vědět, co se dělo v kravíně. S tím vědomím se nějak rozhoduje. Děti konzumující živočišné výrobky často neví o podmínkách, v kterých se maso nebo mléko vyrábí, nikdo se jich na nic neptá a žádnou svobodnou volbu jim nedává. Naopak jsou v nich pěstovány chuťové zvyky, kterých se ani dospělí často nemohou zbavit. Natožpak děti.

Co byste doporučovala rodičům, kteří váhají, zda své děti vychovávat ve veganství?
Asi hlavně to, že se není čeho bát. Každý vegan či veganka vám řekne, že přechod na veganství byla jedna z nejlepších věci, které je v životě potkaly. Podobně věřím, že lze vnímat i rozhodnutí vychovávat své dítě v respektu a soucitu ke všem bytostem. Je to eticky konzistentní, ekologičtější a jde to dělat bez obav o zdraví. Praktické záležitosti jako víkendy u babiček, domluva s pediatry nebo obědvání ve škole se dají dobře řešit, pokud si uvědomujete, co za vaším rozhodnutím stojí.

 

A2LARM