Volební vítězství Donalda Trumpa provázela ruská vlivová kampaň v jeho prospěch. Jsou o tom alespoň přesvědčeny americké zpravodajské služby, jejichž hlavním posláním je chránit ústavu a svrchovanost Spojených států. Účinnost kampaně sice odmítly komentovat, ale pouze ze shovívavosti k politickému procesu, v němž mají tyto respektované instituce být stejně nestranné jako britská královna.
Z toho, co zůstalo nevyřčeno, však vzniká „mračno“ nad Bílým domem, které se ve Washingtonu pomalu stává příslovečným. Jakkoliv nelze vítěze voleb sesadit za cizí činy, světový hegemon si nemůže nechat dosazovat vládu zvenčí. Stojí tedy za to se zamyslet nad tím, co znamená postoj bezpečnostního establishmentu vůči ruskému vměšování pro politickou budoucnost Trumpovy administrativy.
Kde se vzaly ruské vazby?
Vyšetřování ruského vměšování začalo už během volební kampaně. Trumpův volební tým vedl od dubna 2016 Paul Manafort, který léta pomáhal k moci proruským politikům na Ukrajině. Poté, co se na veřejnost dostaly zprávy o utajovaných platbách Manafortovi od Janukovyčovy Strany regionů, musel z vedoucí pozice odejít. Právě Manafortovo napojení na lidi blízké Kremlu dalo vzniknout podezření, zda Trumpovi lidé, nebo alespoň část z nich, s ruskou vlivovou kampaní přímo nespolupracovali.
V umění omlouvat Trumpa se republikánské špičky zdokonalují už přes rok. Ospravedlňování jeho maření spravedlnosti bude možná jednou z větších výzev, ale nejde o něco, co by nezvládly.
Další obětí ruského mračna se stal poradce pro národní bezpečnost Michael Flynn. Ten ještě za Obamovy vlády ujišťoval ruského velvyslance v USA Sergeje Kisljaka, že některé sankce zavedené Obamou budou za Trumpa rychle odvolány. Ačkoliv tuto svou nezákonnou činnost popíral, pravdu se z odposlechů dozvěděla FBI. Když vše vyšlo najevo, stala se jeho pozice v Bílém domě neudržitelnou, jelikož se Flynn svou lží zkompromitoval a mohl být Ruskem vydírán.
Případy dalších dosavadních členů Trumpovy administrativy vypadají podobně. Ministr spravedlnosti Jeff Sessions pod přísahou popřel kontakty s Rusy po dobu Trumpovy kampaně, přestože se v této době nejméně dvakrát setkal s Kisljakem a nechával si radit registrovaným lobbistou za ruské zájmy. Jakkoliv pak Sessions tvrdil, že se s velvyslancem nesetkával za Trumpův tým, ale v oficiální funkci senátora, musel se jako ministr spravedlnosti vzdát pravomocí rozhodovat ve věci vyšetřování ruského vlivu, v němž je sám namočen.
Další postavou v hledáčku vyšetřovatelů je pak Trumpův zeť, vysoce postavený poradce a „ministr úplně všeho“ Jared Kushner. Ten nejenže zatajil kontakt s Kisljakem – kontaktoval ho navíc proto, že s ním chtěl vyjednat otevření tajného komunikačního kanálu mezi Trumpem a Kremlem, mimo dosah amerických zpravodajců. Na Kisljakovo doporučení se pak za stejným účelem setkal i s šéfem Vněšekonombanku, ruské státní banky, přes kterou Kreml směruje finanční toky do politicky motivovaných projektů a jež někdy slouží i pro zpravodajské účely. Kushner zatím pokračuje ve všech svých funkcích a dělá, jako by nic.
Trumpova chyba
Sám Trump tak pevné nervy nemá. Byť ho ředitel FBI James Comey několikrát ujišťoval, že není sám vyšetřován, prezident na něj tlačil, aby celou věc pustil k vodě. Ze zápisků ředitele, které jsou ze zákona použitelné jako důkazní materiál, vyplývá, že po něm prezident nejdřív chtěl slib loajality a po Flynnově propuštění pak i zastavení vyšetřování. Když Comey odmítal, Trump ho nakonec z postu ředitele FBI vyhodil.
Poté, co Comey svým skandálním dopisem ohledně emailů Hillary Clintonové dopomohl Trumpovi k volebnímu vítězství, by se chtělo říct, že zde karma zapracovala nebývale rychle. Comey však nemá profil Trumpova přívržence. Spíše se neobratně snažil hájit reputaci strážce zákona neochvějně vzdorujícího politickým tlakům. Tu si vysloužil, když odvážně a za dramatických okolností zabránil Bushově vládě v obnovení nelegální špionáže uvnitř USA. Ve dvou kritických okamžicích se tehdy musel spolehnout na svého předchůdce na postu ředitele FBI Roberta Muellera, který ho skutečně podržel. Oba muži jsou špičkami bezpečnostních složek, které dobře vědí, jak ve střetu s Bílým domem obstát.
Když tedy Trump Comeyho vyhodil, těžko mohl udělat větší chybu. Přes původní oficiální zdůvodnění začal brzy prohlašovat, že si tím ulevil od sílícího tlaku vyšetřování. Veškeré Trumpovo jednání vůči Comeymu tak dalo vzniknout podezření, zda prezident úmyslně nemařil výkon spravedlnosti. Pouhých devět dní po Comeyho vyhazovu byl pro narůstající vyšetřování jmenován nezávislý prokurátor, jímž se stal právě spolehlivý Mueller.
Jak (ne)svrhnout prezidenta
Ačkoliv tedy Trump nebyl původně vyšetřován, svým jednáním se do středu pozornosti vyšetřovatelů přeci jen probojoval. Může ho vyšetřování ohrozit? „Maření výkonu spravedlnosti“ bylo součástí obvinění proti Nixonovi i Clintonovi, jediným dvěma novodobým prezidentům, jimž hrozilo odvolání z funkce. Prezident nemusí sám nic špatného provést. Stačí, když lže a postaví se do cesty spravedlnosti, která stíhá jeho nebo podřízené.
Odvolání prezidenta však není proces justiční, ale politický. Na základě vyšetřování by musela sněmovna reprezentantů odhlasovat obvinění a bylo by na senátu, aby ho dvoutřetinovou většinou usvědčil. I proto byl Clinton, který pod přísahou nepochybně lhal, zproštěn jak obvinění z maření spravedlnosti (45 vs. 55 hlasů), tak z křivopřísežnictví (50 vs. 50).
V současnosti ovšem obě komory kongresu ovládá Republikánská strana. Ačkoliv je tradičně stranou rétorických patriotů, bezpečnostních jestřábů a rusobijců, těžko si sama odvolá svého prezidenta jen proto, že zneužívá své pozice, aby kryl své podřízené. Republikánské špičky se už dávno smířily s tím, že Trump je rasista, nekompetentní autoritář, lhář, misogyn, xenofob, násilník, podvodník a tupec. V umění omlouvat jej, aniž by vzbudily pohoršení, nebo ještě lépe se reakci zcela vyhnout, se zdokonalují už přes rok. Ospravedlňování jeho maření spravedlnosti bude možná jednou z větších výzev, ale nejde o něco, co by nezvládly.
Svržení vlastního prezidenta je nicméně krok natolik bolestivý, že by připadal v úvahu teprve v krajním případě, pokud by republikánské preference víc ohrožoval sám Trump než divadlo senátního procesu s ním. Tomu však dosud nic nenasvědčuje. U svých voličů riskují republikáni zatím více svou neschopností prosazovat legislativní priority než spojením s Trumpem.
Čím déle se ale vyšetřování povleče, tím víc času bude Trump mít na to, aby se sám podrýval. Zvláštního prokurátora si vykoledoval svými autoritářskými sklony. Od té doby ho nezkrotná impulzivnost dál vede k výrokům, které jeho pozici zhoršují. Trumpovy výkřiky přitom sehrály důležitou roli v soudních líčeních, která vedla k zablokování jeho imigračního dekretu. Může tedy sobě i svým podřízeným ještě zavařit a kdoví, zda nakonec neudělá něco, co ho po případné volební prohře republikánů v roce 2018 odvolání skutečně nevystaví. Prezident Nixon nakonec kvůli maření spravedlnosti podporu vlastní strany ztratil a padl.
Transformace Bílého domu
Ať už ale Trump skončí spíš jako Nixon, nebo jako Clinton, bude Muellerovo vyšetřování mít na Bílý dům mnoho dalších dopadů. Přinejmenším bude zaměstnávat všechny podezřelé a zpomalovat tak chod administrativy. Kromě všech výše jmenovaných si už kvůli vyšetřování najal vlastního právníka i Trumpův osobní právník. Vyšetřováním zkrátka vzniká ve Washingtonu paralelní agenda, která vysává čas, energii a mediální pozornost.
Vyšetřování dále může narušit personální stabilitu Bílého domu, aniž by se podařilo další jeho členy usvědčit. Například Kushner si oproti zvyklostem jako podezřelý uchoval prověrku na stupeň „přísně tajné“ a roste tlak na to, aby mu byla odebrána. Takový krok by mu znemožnil vykonávat řadu nynějších povinností. Pokud o ni nepřijde, mohou se zas vyšetřovatelé zabývat tím, kdo ho kryje a proč.
Na rozdíl od prezidenta navíc jeho podřízeným skutečně hrozí tresty za cokoliv, na co vyšetřování bez jasně stanovených hranic přijde. Například Flynn může být stíhán nejen za kontakty s Rusy, ale rovněž za to, že měl zatajovat platby z okolí Kremlu. I proto se spekuluje o tom, že už s FBI spolupracuje, aby si zmírnil trest (zatím mu hrozí až pět let), a že by mohl pomoci usvědčit další Trumpovy lidi.
Právě Flynna bezpečnostní komunita již jednou ze svého středu pro nespolehlivost vypudila a po dosazení do vysoké funkce se díky vyšetřování rychle postarala o jeho konec. Pád Kushnera, na kterého se Trump spoléhá téměř ve všem, by značnou část jeho agendy na čas ochromil a z pohledu strážců zákona by pomohl vládu očistit od nepotismu. Vedle tajných styků s Rusy dnes už FBI zkoumá i Kushnerovu podnikatelskou činnost. Pokud tedy na něj je co nalézt, je jen otázkou času, kdy bude Mueller mít jeho osud v hrsti. Vyšetřování tak může hlavně posloužit establishmentu, aby Bílý dům přetvořil k obrazu svému.
Autor působí na Yaleově univerzitě.