Pařížskou dohodu z roku 2015 podepsalo 195 zemí, jež se zavázaly udržet oteplování pod hranicí 2 °C snižováním emisí skleníkových plynů. Rozvinuté země nadto přislíbily finanční podporu chudších partnerů v přípravě na důsledky klimatických změn a přechod na obnovitelné zdroje energie. Když 1. června americký prezident oznámil odstoupení od pařížské dohody, světová média zaplavily titulky jako „Trump odsoudil planetu k smrti“ nebo „Osud Země v ohrožení“ – jako kdyby budoucnost světa byla před Trumpovým oznámením bezpečná a případ klimatické změny už byl vyřešen.
Nedostatečný slib
Mnozí začali považovat pařížskou dohodu za bod obratu v klimatické politice – za globální a společnou snahu tento problém vyřešit. Jiní už ale tak nadšení nebyli. Zatímco jedni se shodovali v tom, že se jedná o první krok správným směrem, druzí, jako například klimatolog James Hansen z Kolumbijské univerzity, ji označují za „prázdná slova“. Mnozí odborníci shledávají deklarované cíle dohody jako nedostatečné, ať už kvůli oné hranici 2° C, nebo co se týče ochrany těch nejchudších a klimatickou změnou nejvíce ohrožených. Vzhledem k tomu, že za naplnění cílů je zodpovědná každá jednotlivá země, neexistuje mechanismus, jak je k tomu skutečně přimět. Z takové perspektivy je dohoda jen nedostatečným slibem, za který nikdo nenese odpovědnost.
Jezdcem apokalypsy je i veřejnost, která od elit očekává řešení, ačkoliv právě ony na procesech způsobujících klimatickou změnu profitují a zároveň mají dost prostředků na to, aby přežily její nejničivější důsledky.
Vyprávění o tom, že „Trump znamená apokalypsu“, je tím pádem zavádějící, protože konec může stejně dobře přijít v případě, že Spojené státy na dohodu přistoupí, ale nebudou schopné plnit stanovené cíle. To, k čemu ve skutečnosti v roce 2015 došlo, byl jen malý krok vpřed, který je ale v dlouhodobém ohledu k ničemu, a v roce 2017 jsme pak udělali stejně bezvýznamný krok zpět. Senzační titulky vytvářejí dojem, že už konečně máme řešení a že jsou to jen úzkoprsí politikové typu Donalda Trumpa, kteří existenci klimatické změny popírají, a jsou tak překážkou na správné cestě.
Takový příběh se samozřejmě hodí mocenským elitám po celém světě, protože jim umožňuje hrát roli „klimatických šampionů lidstva“, i kdyby to mělo být jenom díky prázdným slibům a symbolickým gestům, která vzdorují Trumpovi. A zároveň bere vítr z plachet kritikům této dohody, protože je pak možné říkat, že dohoda sice není dokonalá, ale aspoň něco jsme přece jenom udělali. Díky tomuto jezdci apokalypsy, který záměrně vytváří celoplanetární požár, získávají mocenské elity svoji legitimitu úplně zadarmo.
Elity tuto legitimitu potřebují, protože skutečné kroky proti klimatické změně by podkopaly základ jejich moci. Politická autorita je všude odvislá od globální ekonomické struktury, jejíž samotná existence a fungování vyžaduje nepřetržité vykořisťování přírodních zdrojů a přizpůsobování životního prostředí – včetně klimatu – potřebám nekontrolovaného zisku. Pokud chtějí politické autority zajistit ekonomicko-politickou stabilitu svých zemí a předejít tak bankrotu nebo hladovým bouřím, musejí sloužit zájmům ekonomických elit, které kontrolují investice, výrobu a obchod. Tyto zájmy jsou ovšem provázány s neomezeným využitím fosilních paliv.
Zisky nade vše
Mezinárodní vliv, který si automobilový a ropný průmysl získal během dvacátého století, je schopen manipulovat světovými lídry a blokovat šíření obnovitelných zdrojů energie. To ale není všechno – alespoň podle výzkumníků, jako je Andreas Malmö ze Švédska nebo Elmar Altvater z Německa – protože s opuštěním fosilních paliv a nutností řešit následky environmentálního znečištění, jež nejvíce dopadají na chudé a bezmocné, kteří se proti takovému systému nedokáží bránit, by se celá struktura kapitalismu zhroutila.
Tento systém, společně s mediálními zvěstmi o konci světa, v nás má vyvolat představu, že tohle je prostě to nejlepší, co můžeme dělat. Máme prý být rádi, že se alespoň něco děje. Těžko si představit větší cynismus a nehumánnost mocenských a ekonomických elit celého světa, které ve svých rukách drží veškerou politickou, ekonomickou a vojenskou moc. Tváří se, že chtějí nastalou situaci změnit a že usilují o ukončení znečišťování ovzduší nebo destrukci přírody, ba že dokonce chtějí přerozdělit břemeno následků globální kataklyzmatické události. Tento proces ale samy způsobily a bohužel ho nedokáží zvrátit.
Jako kdyby existoval nepřekročitelný přírodní zákon, který říká, že globální ekonomické procesy musejí zůstat v pohybu a motor, který pohání zisky, se nesmí zastavit. A to navzdory tomu, že se zvyšuje počet lidí, kteří se kvůli záplavám způsobeným klimatickou změnou ocitnou bez vody a jídla nebo je zvyšující se hladina moře vyžene z domovů. Týká se to i těch, kteří zahynou v nadcházejících válkách o tenčící se zdroje. Nějak se stalo, že zatímco jsme schopni si uvědomit, že lidská aktivita skutečně mění klima celé planety, nedokážeme si představit vědomé lidské úsilí, které by změnilo ekonomické a mocenské struktury, jež celý tento proces spustily.
Dvojí jezdci apokalypsy
Ne, není to Donald Trump nebo jiní popírači klimatické změny, kdo přináší zkázu. Jezdci apokalypsy jsou politické a ekonomické elity, jež využívají klimatickou politiku k posílení svého postavení a umlčení veřejnosti. A stejně tak je jezdcem apokalypsy veřejnost, která od těchto elit očekává řešení, ačkoliv to jsou právě ony, kdo na procesech způsobujících klimatickou změnu profituje, a zároveň mají dost peněz a prostředků na to, aby přežily její nejničivější důsledky. Veřejnost oslavuje polovičatá řešení a sliby elit a je přesvědčená, že největším problémem ve věci klimatické změny je Donald Trump.
Konec nadchází vinou všech, kterým nedochází, že žádné prosby nikoho z mocných k činům nepřimějí. Nedosáhneme ničeho, pokud se vydáme napospas politickým a ekonomickým elitám a pokud budeme doufat, že se o ty, kdo budou vystaveni klimatické změně, postarají s rozumem a velkorysostí. Ne, naší jedinou nadějí je, že sami získáme moc – skrze mezinárodní organizace a vytvářený tlak bychom měli svěřit všem zranitelným a sami sobě do rukou moc, která prosadí naše zájmy. Boj proti klimatické změně musí být chápán jako boj za předání moci do rukou lidu.
Autor je filosof a publicista.
Z anglického originálu It Isn’t Trump Ruining Our Planet, but Everyone Who Thinks We’ve Done Enough, publikovaného na stránkách Political Critique, přeložil Martin Vrba.