Mezi hlavní výhody liberální demokracie patří pravidelné a nenásilné střídání elit. Přinejmenším druhá jmenovaná výhoda je prospěšná zejména oněm elitám. Když jsou občané nespokojeni s vládou, prostě to v příštích volbách hodí někomu jinému. Je to drahé, pomalé a náchylné ke korupci, zato má znelíbený vůdce zaručeno, že vyvázne sice zesměšněn a ztrapněn, zato však se zdravou kůží. A bude si moci relativně nerušeně užívat zaslouženého důchodu ze statků poctivě nahromaděných během mandátu. Mezitím přijde nový sekáč, protože nabídka občanům se neustále obměňuje. Spotřebitel, pardon, volič tak má stále k dispozici čerstvý výběr, komu odevzdá svůj hlas, aby se na čtyři roky zbavil nesnesitelného břemene odpovědnosti.
Vzpoura příčin proti důsledkům
Když jsem dříve projevoval bláhový nedostatek spokojenosti s budováním demokracie, byl vždy po ruce nějaký občansky vyspělý dobrák, aby mi poradil: Jestli se ti něco nelíbí, založ si stranu, vstup do politiky (o výši vstupného řeč nebyla) a změň to. Nadáváním na ty nahoře si nepomůžeš. Kandiduj, získej důvěru voličů ve volbách a vystřídej ty, na které nadáváš. Nebo si táhni do Severní Koreje, či kde to podle tebe funguje správně.
Je-li posvátné soukromé vlastnictví, je posvátný i Agrofert.
Nuže, dnes ti samí nadávají na Babiše. Proč ho tedy neporazí ve volbách? Nemůžu si pomoct. Pořád v tom všem pravicovém zuření proti Babišovi slyším jakýsi spodní tón sebenenávisti. Jak může v nejlepším ze všech světů být king zrovna taková svině? Proč právě on, který prý čtyřicet let nepřečetl knihu, neumí to s počítačem, mluví jak Husák… Proč skupuje on nás, a ne my jeho? Kde jsme udělali chybu, my hoši, co se známe ze skauta a milujeme operu – ptají se.
Dělám si legraci: kde sami udělali chybu, se zatím neptají. Je těžké udržet soucit na uzdě, když se příčiny bouří proti svým následkům. Jen na titulce Šafrovin (forum24.cz) napočítal můj prohlížeč 73 výskytů slova „Babiš“. Dámy a pánové, tohle už zavání novodobým kultem osobnosti.
Nemáte-li jiné téma než svého nepřítele, jste jeho nejlepšími pomocníky. Tím spíš, když je pro vás soukromé vlastnictví výrobních prostředků nepřekročitelným horizontem. Je to totiž jeho vlastnictví. A on s ním nakládá, jak uzná za vhodné. Je strašným projevem sociálního inženýrství dekretovat svobodnému vlastníkovi, jestli má nebo nemá uplácet voliče koblihami a oblbovat je ďábelským Prchalem. Tato cesta vede do gulagu. To tedy prrr, přátelé. Je-li posvátné soukromé vlastnictví, je posvátný i Agrofert. Ostatně soukromník je přece vždycky lepší hospodář než veřejná správa. Lidi tomu nerozumí a všechno rozkradou. Na rozdíl od oligarchů. Proto je třeba alespoň – dokud ho tedy nemůžeme zrušit úplně – řídit stát jako firmu. Rodinnou firmu. Farmu. Hnízdo…
Řídit stát jako General Motors
Čím líp se daří kapitalistům, tím líp je na tom stát. Podle klasické teorie ucpaného odtoku, nashromážděný blahobyt se jaksi automaticky přelévá z oligarchických výšin a prokapává až na hlavy demokraticky poddaných. Pěkně pana kapitalistu poslouchejte, a on se s vámi rozdělí o drobky (když bude chtít).
„Co je dobré pro stát, je dobré i pro General Motors, a naopak,“ zní slavná sentence z Ameriky zlatého věku. A všichni se přece chceme mít jako v Americe. Jak General Motors dopadly a na kolik to přišlo veřejné rozpočty, už si nevzpomínám. Chcete se mít jako bývalí dělníci General Motors v Americe, nebo spíš jako jejich manažeři?
Zanechme však prázdné třídní demagogie; železný zákon vzájemné prospěšnosti stejně neplatí už ani v České republice. Přinejmenším v případě Agrofertu. Buď státu korporace obecně škodí, nebo Agrofert není korporace jako každá jiná – snad pro svou nepokrytou snahu převzít, co ještě zbývá ze státní moci. Kdyby se Babiš držel v mezích standardů zavedených v tuzemské demokracii, prostě by jen vybraným (zcela nezávislým) politikům posílal melounky tak, jak to dělali i jiní slušní oligarchové. To by bylo něco úplně jiného, demokracie by byla od ekonomické moci bezpečně oddělena a její věrní hlídací psi by mohli o Babišovi psát jako o filantropovi.
Zatím to tedy vypadá, že i přes dílčí těžkosti a výkyvy zůstává podstata české demokracie ve svém jádru zachována. A když náhodou volby nedopadnou podle vašich představ, nezoufejte; hlavní je, že systém funguje. Poslední poučka o demokracii, na kterou si ještě vzpomínám (a za nepřesnosti se omlouvám, cituju popaměti), praví, že vláda zkorumpovaných buranů, predátorů a zlodějů je sice nejhorším ze všech možných společenských zřízení, ale nemá alternativu. Nebo nám o ní neřekli.
Autor měl z občanky jedničku a dával pozor.