Maďarské hnutí Momentum (MoMo) uspěje. Je to hluboce zakořeněno v duchu doby. To můžeme ostatně odvodit už z jeho vyprázdněného názvu. Snadno se zapamatuje a zahraniční média ho nemusejí překládat, a to navzdory tomu, že v angličtině znamená „momentum“ něco dost odlišného než v maďarštině (moment). Na tom ale nezáleží, protože je to hlavně značka – stejně jako třeba Nestlé nebo Pull&Bear. Jména dalších „mladých stran“, jako je Jobbik, Párbezséd nebo Együtt – v překladu zhruba „pravá strana“, „dialog“ a „společně“ – taktéž neříkají vůbec nic. Nemají však v sobě důraz na dynamičnost a aktuálnost, které tak chytře využívají marketingově uvažující zakladatelé Momenta. Zároveň je to název docela neutrální, takže si do něj potenciální volič může libovolně projektovat v podstatě cokoli. Momentálně.
Omlazený svět
Ve východoevropském regionu se ostatně nacházejí podobné strany: rumunská USR je poněkud napravo od svého maďarského protějšku, zatímco polská Razem se usídlila na levici. Přesto o nich platí, že v souladu s jejich politickou kulturou jsou daleko otevřenější ve svých požadavcích, i když jejich generační charakter je zřejmý.
Plakáty orbánovské propagandy s heslem „Musíme zastavit Brusel!“ byly na stovkách míst budapešťského metra nahrazeny jinými, které říkají „Musíme zastavit Moskvu!“ Těžko si představit nějaké hlubší dno maďarské politiky.
Tento generační charakter není v politice nic nového. Hnutí Giovine Italia založil v roce 1831 v Marseille Giuseppe Mazzini. Junges Deutschland, tedy revoluční hnutí, které vedlo k událostem roku 1848, bylo zakázáno Bundestagem už v roce 1835. Idea „mládí“ byla spojována s představami o kreativní imaginaci a změně už od dob německého romantismu a je založená na křesťanské ideji dětské nevinnosti. „Mládí“ znamená nový začátek, svěžest, pokrok, změnu. Zároveň ale platí, že nejslavnější časopis maďarské „kontrarevoluce“ a následujících let bílého teroru a státního rasismu mezi lety 1913–1944 se také jmenoval „Nová generace“.
Nejznámější maďarskou generační stranou byla Fidesz (Fiatal Demokraták Szövetsége – Aliance mladých demokratů), která – navzdory obecnému mínění – vyvolávala nejsilnější entusiasmus a naději v širokém okruhu liberálů po roce 1989 a během přechodu k demokracii. Dokonce bylo navrhováno, aby se Fidesz sloučil se SzDSz (Aliancí svobodných demokratů – dnes už zaniklou liberální stranou). Taková myšlenka nakonec zmizela společně s celým maďarským liberalismem.
Politická náklonnost k mládí nicméně nikdy nezeslábla. Je to hluboce zakořeněná evropská tradice, a to nikoli pouze v politickém smyslu: jde o základní podobu naděje a důvěry v budoucnost. V rámci evropských metafor se obnovený a omlazený svět rovná lepšímu a šťastnějšímu světu. Tuto metaforu lze univerzálně použít od teologie až po marketing.
Prozápadní nacionalismus
Hnutí Momentum zmíněnou metaforu používá taky, ale přece jen chytřeji než ostatní. Ačkoliv je to politická strana (což je obvykle překážka – vzhledem k tomu, jakou averzí trpí maďarské veřejné mínění vůči pluralismu a ideologiím), spojují reakční klišé „nejsme ani levice, ani pravice“ se symboly „originality“ a „mládí“ a zároveň tak působí, že se jich staré konflikty a dělení netýká. Ruku v ruce tím se situují do klišé hypermodernity a „21. století“.
Nejdůležitějším rysem hnutí Momentum je ale to, že nezaujímá žádnou pozici v třídních, etnických nebo genderových konfliktech. Soucítí jak s chudými, tak s bohatými skrze konzervativní ideu „národní jednoty“. To nikomu nepomůže a nikoho to neraní. Útočí na vládu Fidesz jako staromódní a překonanou, přičemž stárnoucí opozici osočuje z toho, že není dostatečně „národní“ (což není pravda, ale to je koneckonců jedno). Své vlastní „pozitivní národní vědomí“ formulují způsobem, který odmítá veškeré historické podoby maďarského nacionalismu, a nesměle neutralizují multikulturalismus jako „zdravé národní vědomí“.
Na Svátek práce svolali velmi úspěšnou demonstraci, na které vystoupil jejich předseda András Fekete-Győr, aniž by se jen slovem zmínil o dělnících. Úspěšně ignoroval všechny problémy pozdního kapitalismu, strukturní prvky a lokální specifika maďarské polodiktatury, stejně jako civilizační, ekonomický, společenský a kulturní úpadek. Namísto toho se hlavním bodem jeho řeči staly vnější faktory, kdy do jedné řady postavil maďarskou pravici spolu s Ruskem a Putinem, zatímco Evropa pro něj znamenala tu „správnou pozici“, na které máme stát. Chytře tím nahradil tradiční maďarský protizápadní nacionalismus prozápadním liberálním nacionalismem, kterému dal „progresivní“ a „aktuální“ rámec.
Strašák jménem Rusko
Když tedy Momentum nasadilo takový liberální anti-putinismus (a není pochyb, že Putinova autokracie je hrozná – nicméně na prvním místě pro samotné Rusy, bez ohledu na to, jaké problémy vyvolávají Putinovy intriky v zahraničí), je možné „evropanství“ přetřít nacionalistickým nátěrem, aby se rázem stalo přijatelným i v očích těch, pro které je Evropa příliš liberální, sociální, feministická a málo rasistická.
S pomocí tohoto orientalismu může hnutí Momentum tvrdit, že Rusko je nudné a není vůbec cool a z perspektivy generace iPhonů nemůžeme přece následovat jejich příklad a budeme radši táhnout s Bruselem. Ať už to znamená cokoliv. Co jiného to je než umírněný nacionalismus, který nahrazuje rasismus „kulturalismem“? Už během posledních let komunistického režimu antinacionalisté, kteří původně bojovali s pozdně bolševickým nacionalismem marxistickými prostředky, totiž nakonec přešli k prozápadnímu liberálnímu nacionalismu.
Únavná, neproduktivní a veskrze falešná opozice mezi „východem“ a „západem“, která ničila maďarskou inteligenci nejpozději od reformní éry 19. století, tady došla svého vzkříšení ve své vyprázdněné a zavádějící formě. Plakáty orbánovské propagandy, které křičí „Musíme zastavit Brusel!“ byly na stovkách míst budapešťského metra nahrazeny jinými, které říkají „Musíme zastavit Moskvu!“ Těžko si představit nějaké hlubší dno maďarské politiky.
Jako kdyby výsměch ruské chudobě a zpátečnictví chtěl tvrdit, že chudoba a zpátečnictví je nějaký politický program. Jenže dokonce ani Orbána nelze z něčeho takového obviňovat. Chce autokracii, tyranii a servilnost, nicméně společně s ekonomickým rozvojem. A nemůžete ani říct, že něco takového není možné: příklady v jihovýchodní Asii – Singapur, Tchaj-wan, Čína, Jižní Korea a do jisté míry Japonsko – ukazují možnost symbiózy represe s ekonomickým rozvojem pozdního kapitalismu. To by mělo překvapovat jenom naivní lúzry, kteří si mysleli, že kapitalismus a demokracie jsou nějak propojené. Jako kdyby tu fašismus nikdy nebyl. Jako kdyby ke kolonialismu a rasové genocidě nikdy nedošlo.
Budou úspěšní
Nečekám od hnutí Momentum nebo jiných v zásadě pravicových stran, že budou skrývat svou skutečnou tvář. Naopak očekávám, že ji plně odhalí. Jinými slovy: že nebudou podvádět naivní diváky. To ale samozřejmě neudělají. Protože právě v tom tkví jejich výhoda: v této dynamické vyprázdněnosti.
Je skutečně tragédie, že stále víc a víc lidí, včetně sympatických jednotlivců a skupin, bude podporovat toto bezobsažné prázdno jako cestu z hluboké krize Maďarska, kterou zapříčinila Orbánova klika. Momentum není lékem na tuto krizi, ale jejím symptomem. Bude se jim dařit – a to právě z tohoto důvodu.
Nelze popřít, že součástí Momenta je spousta talentovaných, ochotných a energických lidí. Dávají naději těm, kteří už ji ztratili. Je docela jisté, že upřímnost by je připravila o spoustu hlasů. Jejich taktika je brilantní. Jejich rétorika a styl jsou zvoleny znamenitě. S trochou štěstí mohou určit výsledek příštích voleb. Budou úspěšní. Už jsou úspěšní.
Cesta do prázdna
Stejně tak nemám žádné pochybnosti o tom, že zakladatelé Momenta se sjednotili nezištně, s nadšením a odhodlaností pokládat oběti a s úctyhodnými záměry. Několik z nich zanechalo svých slibných kariér v zahraničí, aby mohli pomoct naší staré a chudé zemi, protože už měli dost té bezmocné mimoparlamentní opozice. Jsou bezesporu znechuceni provinční, úzkoprsou brutalitou, dekadentní zkažeností, nezodpovědností a autoritářstvím Orbánova režimu. Z pohledu konvenční morálky je Momentum prozatím čisté a chvíli to tak zůstane. Jeho představitelé chtějí diskutovat o všem, jen ne o svých „hodnotách“ a „cílech“. Začínat chtějí lokálním přístupem k lokálním tématům. V mediální logice vypadají jako free a cool mládež, která je krásná, atraktivní a orientovaná na budoucnost: hoši z Pešti.
Už od počátku bylo osvícenství – stejně jako „mládí“, „originalita“ nebo „západ“ – na zaostalém Východě synonymem pokroku a změny. Tento symbol je ale stále více vyprázdněný, což ovšem není chyba hnutí Momentum. Není to nový vynález, ale dvě stě padesát let stará věc.
Vskutku se nám tu objevila cesta z hluboké krize Maďarska: cesta, která nikam nevede.
Autor je filosof.
Z anglického originálu Momentum Movement: The boys from Pest publikovaného na webu Politicalcritique.org přeložil Martin Vrba. Redakčně kráceno.