Visegrádská skupina, známá též pod zkratkou V4, už není zdaleka tak jednotná jako během vrcholu migrační krize. Nedemokratické tendence v Polsku a Maďarsku sice ze strany české nebo slovenské vlády nejsou přímo kritizovány, ale obě země začaly dávat najevo, že už nemají tolik společného s národně konzervativními vládami svých severních a jižních sousedů, jak se ještě před dvěma lety zdálo. Není proto náhoda, že zrovna Česko a Slovensko učinily v posledních týdnech první kroky směrem k jádru EU. Zatím v obou zemích vládnou sociální demokraté a není tajemství, že evropská strana PES (Strana evropských socialistů, jejímiž jsou ČSSD a SMER-SD členy) tlačí na české a slovenské sociální demokracie, aby se přidaly k Evropě „první rychlosti“. Slovensko jako člen eurozóny se už do jádra může počítat, Robert Fico navíc dal již párkrát jasně najevo, že se nehodlá této pozice vzdát. Český premiér Bohuslav Sobotka zase před pár týdny otevřeně podpořil rychlejší vstup Česka do eurozóny.
Velký byznys je samozřejmě ze stávajícího volného trhu a levné pracovní síly z východu nadšen. Západní politici to tak ale nutně nevidí.
K tomu teď obě strany vedou komunikační kampaň směrem k veřejnosti s dvěma zásadními tématy, která by mohla ovlivnit životní úroveň v obou zemích: rovnost v kvalitě potravin a boj proti levné práci, jenž by měl konečně přinést větší mzdovou konvergenci mezi starými a novými členskými státy EU. Chtě nechtě, tyto problémy se ve Varšavě nebo Budapešti nevyřeší. Sobotka a Fico dobře vědí, že budou potřebovat pomoc z jádra EU, jestli chtějí tato témata a cíle s nimi spojené prosazovat. Je načase se vzdálit od visegrádských partnerů?
Prokázat dobrou vůli vůči uprchlíkům
Robert Fico v červenci ukázal v Bruselu vstřícnost v otázce migrační politiky EU. Slovensko nadále odmítá automatický mechanismus při přerozdělování migrantů, ale alespoň se jednorázově zavázalo přijmout šedesát uprchlíků. Minulý týden Fico během tiskové konference znovu zopakoval, že chce, aby Slovensko zůstalo v jádru Evropy. Jedná se především o gesto dobré vůle. Na rozdíl od mediální agendy totiž relokace uprchlíků není až tak zásadní problém v agendě politické. Fico se ale vyhýbá eventuální žalobě a pokutám ze strany EU a kývl na přijetí alespoň minimálního počtu uprchlíků. Západ tak už nemůže Slovensku vyčítat, že v otázce migrace nespolupracuje. Na rozdíl od Fica vede ČSSD v těchto dnech volební kampaň, jinak by se zřejmě zachovala podobně. Vzhledem k české protiuprchlické hysterii to je ale až do voleb vyloučené.
Pragmatik Fico navíc lobbuje za stěhování agentury EMA (Evropská agentura pro léčivé přípravky) z Londýna do Bratislavy po Brexitu. I Praha má podobný plán: pokusí se získat sídlo Evropského bankovního úřadu (EBA). Sobotka a Fico správně chápou, že bez české a slovenské účasti v jádru bude takové přesídlení naprosto nemožné. Jestli ČR tuto agenturu opravdu bude chtít, bude muset zahájit přípravu na vstup do eurozóny.
Konec levné práce?
Rakouský sociálnědemokratický kancléř Christian Kern na letošní hudební a divadelní festival v Salcburku pozval kromě francouzského prezidenta Emanuela Macrona také premiéry České republiky a Slovenska. Podle českých zdrojů se budou na neformálním setkání tuto středu bavit zejména o nízkých mzdách, ale vzhledem k charakteru setkání se dá očekávat, že Kern a Macron budou chtít jasné slovo od českého a slovenského premiéra o budoucnosti jádra EU. Rakousko chce již delší dobu nabídnout alternativu k V4 v rámci tzv. Slavkovské spolupráce, sestávající právě z Rakouska, Česka a Slovenska. Tato platforma může získat novou dynamiku, jakmile se v ní Česko a Slovensko budou chtít aktivněji angažovat. Eventuální připojení Slovinska není vyloučeno.
Budoucí spolupráce a tím i možnosti prosazovat změny, jež by vedly k pozvednutí životní úrovně v Česku a na Slovensku blíže k Západu, budou ovšem záležet na výsledcích podzimních voleb v Rakousku i Česku. Pro rakouského kancléře je setkání nepochybně součástí předvolební strategie: chce ukázat, že má dobré vztahy s Macronem, i to, že se díky němu Češi a Slováci odklání od autoritářského Polska a Maďarska a chtějí rovněž zastavit příliv levných pracovníků do Rakouska. Pro Sobotku se jedná o podobný tah: má šanci ukázat, že jádro EU je konečně ochotné seriózně řešit otázku levné práce a ČSSD k tomu vnímá jako vhodného partnera.
Velký byznys je samozřejmě ze stávajícího volného trhu a levné pracovní síly z východu nadšen. Západní politici to tak ale nutně nevidí. Levní pracovníci na Západě přispívají k společenským tenzím a tyto země navíc musí bojovat s relokací místních firem na levný Východ. Je tedy v jejich zájmu, aby se mzdy na Východě zvyšovaly, pokud to bude mírnit dopady jednotného trhu. Užší integrace by tak také mohla vést k integraci sociálních standardů v jádru Evropy. Polsko a Maďarsko v současné Evropě nemají slovo, a chce-li Česká republika zlepšit podmínky pro své pracovníky, potřebuje jiné partnery než tyto dvě země. Otázkou je, zda nová politická reprezentace po říjnových volbách stejně jako ta současná uzná strategičnost pomalého rozloučení se s Visegrádem.
Autor je člen Idealistů.