Nejdražší proměna člověka ve zboží

Přestup brazilského fotbalisty Neymara do Paříže potvrzuje, že finanční šílenství fotbalových oligarchů nemá žádné limity. Ani etické, ani sportovní. Pouze prohlubuje současné nerovnosti.

Co se dá koupit za 222 milionů eur? Česká armáda by za takovou sumu pořídila pět gripenů, v Indii by peníze stačily pro 1,15 milionu dětí na jeden rok na základní škole a v Turecku za ně mohl čtrnáct let fungovat tábor Kilis Öncüpınar, kde v současnosti žije 14 000 syrských uprchlíků. Anebo si za ně můžete pořídit jednu lidskou bytost. Ovšem ne jen tak ledajakou. Za částku, která v přepočtu dosahuje téměř 5,8 miliard korun, v těchto dnech přestupuje z FC Barcelona do francouzského klubu PSG fotbalista Neymar. Pro katarské majitele pařížského klubu nebyl problém vyplatit Brazilce z jeho smlouvy v katalánském velkoklubu. To z něho činí nejen nejdražšího fotbalistu všech dob, ale s trochou nadsázky možná i nejdražšího člověka na světě.

Nejenže by si Paříž místo brazilského útočníka mohla koupit všechny hráče naší ligy, ale do přestupové částky by se vešli i fotbalisté ze slovenské nejvyšší soutěže.

I ve světě fotbalu způsobila částka za brazilského hráče pozdvižení. Vždyť zatím nejdražší přestup, při kterém přesně před rokem odešel Paul Pogba z turínského Juventusu do Manchesteru United, stál 120 milionů eur. Obří skok ve vyplaceném odstupném měla v Neymarově případě na svědomí fixní částka v podobě výstupní klauzule zanesené ve smlouvě. Popravdě se jednalo spíše o formalitu, která měla případné zájemce o Brazilcovy služby lehce odradit. Jenže vrcholový fotbal se vydal cestou, se kterou ještě před pár roky málokdo počítal. Získat Neymarův souhlas nebyl problém. Smlouva na pět let mu zaručuje plat ve výši 573 tisíc eur týdně. Za hodinu, ať už spí, nebo zrovna kope do balónu, vydělá až 3413 eur.

Peníze vládnou fotbalu

Přestup samozřejmě spustil lavinu protichůdných názorů, jestli se jedná o ekonomickou šílenost, nebo začátek nové éry sportovního fanatismu bohatých oligarchů. Sportovní přínos celé transakce nemá cenu příliš řešit. I když je Neymar výjimečný svou rychlostí, technikou i čichem na góly, taková částka by znamenala, že dokáže při každém zápase jen sám zařídit alespoň pět branek. A to není možné. Samozřejmě, že slavná fotbalová celebrita znamená zviditelnění klubu, příjmy z masivního prodeje dresů a navýšení imaginární, ale prodejné marketingové hodnoty celého klubu. Jenže kromě samotné částky za přestup bude Neymar pobírat obří plat, takže podobné teorie jsou zcela bezpředmětné.

Mnohem reálnějším důvodem rekordního přestupu může být politické gesto katarských majitelů. Katar, který v posledních týdnech čelí sankcím ze strany některých států Perského zálivu, a především obvinění z podpory terorismu, se nyní stůj co stůj snaží vylepšit svoji mezinárodní reputaci. Navíc za pět let bude pořádat světový šampionát. Katařané potřebují ukázat, že miliardy dolarů, desítky mrtvých a tisíce vykořisťovaných dělníků na stavbách megalomanských stadionů uprostřed pouště nebyly zbytečné.

Katařané tak odpálili za své petrodolary nálož s nedozírnými důsledky. Stejně jako po atomovém výbuchu nastanou ve světovém fotbale dvě věci. Za prvé bude nyní každý chtít následujícím transferem překonat dosavadní finanční hřib. Což může podobně jako během studené války odstartovat závod ke dnu. Za druhé po tomto přestupu zůstanou ve fotbalovém světě jako radioaktivní zplodiny rozprášené ony miliony na kontě klubu z Barcelony. Katalánci si sice za 222 milionů eur mohou pořídit další famózní fotbalisty, jenže vědomí, že klub má takové finanční možnosti, uměle navýší cenu potenciálně příchozích. A tím pádem se zvedne cena všech hráčů na světě.

Fair play jen na okrasu

Přece jen ale existuje pojistka, která může podobné finanční šílenství alespoň částečně zbrzdit. Kvůli podobné rozmařilosti světových oligarchů, kteří si jako luxusní přívěšek na klíče pořizují kluby a předražené hráče, zavedla před sedmi lety UEFA takzvané finanční fair play. Ve zkratce říká, že kluby nesmějí utrácet víc, než kolik vydělají. Samozřejmě nechává ve hře finanční schodek. Například pražská Slavia se k rozdílu mezi příjmy a výdaji ve výši 130 milionů korun v minulé sezoně nebezpečně přiblížila limitu.

Jenže katarští majitelé si se závazkem nakládat s klubovými financemi rozumně hlavu nedělají. Před přestupem si připravili nenápadnou kličku. Neymar pár dnů před koncem v Barceloně získal v Kataru lukrativní zaměstnání. Dalších pět let bude působit jako ambasador pro světový šampionát, který se bude v Perském zálivu konat v roce 2022. Celková suma kolem tří set milionů eur znamená v podstatě jediné. Pokud se bude někdo snažit zhatit přestup právě kvůli porušení finančního fair play, Neymar a katarští majitelé klubu se budou moci tvářit, že Brazilec se vyplatil ze svého. A Paříž ho následně pouze zaměstnala.

Etika legitimního prodávání lidí

I když se v současnosti těšíme z toho, že otrokářský systém (alespoň oficiálně) už neexistuje a každý jedinec má podle neoliberální mantry svobodu prodávat svoji pracovní sílu, ve fotbale se skutečnost ponižujícího obstarávání pracovníků udržela. Fotbaloví hráči jsou degradováni na pouhé zboží, které má cenu podle toho, kolik je za ně kdo ochoten zaplatit. Už dávno neplatí, že peníze za hráče mají být kompenzací za náklady na výchovu vlastních odchovanců. Z fotbalu se stal výdělečný trh a některé kluby vyloženě žijí z rozdílu mezi levnou koupí a drahým prodejem.

Nic tolik nepodtrhává perverzní zacházení se sportovci jako s věcmi, a nikoliv se zaměstnanci, jako to, že po skončení kariéry nemají kluby žádnou zodpovědnost za jejich fotbalový důchod. Fotbalový trh s hráči obchoduje jako s akciemi, kdy jejich hodnotu určuje poptávka. Podobnost s fungováním finančních trhů v pozdním kapitalismu není náhodná. Právě Neymarův přestup dokonale odhaluje všechny neduhy deregulovaného království volného trhu.

Svět fotbalových nesouměřitelností

„Takové utrácení přesahuje hranice zdravého rozumu,“ prohlásil o přestupu trenér londýnského Arsenalu Arsene Wenger. Člověk, který přes dvacet let trénuje londýnský Arsenal, dokonale vystihl logiku, která až příliš dokonale odráží fungování současné kapitalistické ekonomiky i jejích důsledků. Stejně jako v našem každodenním světě panuje i v říši fotbalu neustále rostoucí nerovnost. Pro příklady nemusíme chodit daleko. Stačí srovnat Neymarovu přestupní částku s poměry v české lize. Německý server transfermarkt.com odhaduje cenu všech 424 hráčů české ligy na zhruba 182 milionů eur (4,75 miliardy korun). Nejenže by si Paříž místo brazilského útočníka mohla koupit všechny hráče naší ligy, ale do přestupové částky by se vešli i fotbalisté ze slovenské nejvyšší soutěže. Při pohledu na takové počty se nabízí příměr, který v knize Tři sociální světy před několika lety použil Jan Keller, když současný svět charakterizoval jako místo, kde se z pouhých nerovností staly nesouměřitelnosti.

Ve světě fotbalových nesouměřitelností je více než pravděpodobné, že se brzy objeví další a dražší Neymarové, nová pravidla, která půjde obejít, a v neposlední řadě bude utrácení kapitálu v rukou pár oligarchů fungovat jako akcelerátor hvězdných válek fotbalových přestupů. Paradoxně nejvíc hrozí, že nakonec v této bitvě prohraje sám fotbal. Do té doby můžeme sledovat, jak se daří nejdražšímu člověku na světě.

Autor je spolupracovník redakce.

 

Čtěte dále