Boj proti levné práci nekončí


Na manifestačním setkání odborů se neřešily jen nízké mzdy u nás, ale i volební programy politických stran.

Koncem minulého týdne se uskutečnil v Areně Sparta v pořadí třetí manifestační mítink s názvem Konec levné práce. Účastnilo se ho přibližně půldruhého tisíce odborářů a odborářek z ČMKOS. Celým programem provázel současný odborový předseda Josef Středula. Odborům se pod Středulovým vedením daří. Nejenže získal značný prostor ve veřejné debatě a odborům je věnována velká mediální pozornost, ale rozšiřuje se také jejich členská základna, a tím i jejich vliv. Od začátku kampaně Konec levné práce před dvěma lety, vstoupilo do odborů 26 684 nových členů a bylo založeno 202 nových organizací. Odbory se v posledních letech stávají jedním z nejvlivnějších aktérů české politiky. To se projevuje i ve snaze současné vlády jednat s nimi a hledat kompromisy.

Je třeba si uvědomit, že cena práce je přímo úměrná schopnosti zaměstnanců vyvíjet tlak na zaměstnavatele a podnikat kolektivní akce na pracovištích.

Program konference se skládal ze tří hlavních částí. První se týkala říjnových voleb do Poslanecké sněmovny, druhá se zabývala aktuálním stavem ekonomiky, prognózám jejího vývoje a požadavkům odborářů pro rok 2018. Poslední část byla věnována vystoupení zahraničních hostů.

Analýzy stranických programů

Jádrem první části byla Středulou představená analýza volebních programů politických stran, u kterých bylo možné vyčíslit dopady na veřejné rozpočty. Konkrétně šlo o ANO, ČSSD, ODS a TOP 09. Komentovány a kritizovány byly jednotlivé programové body stran podle toho, do jaké míry jsou v souladu se zájmy odborů a jaké dopady mají na zaměstnance. Ačkoli Josef Středula kritizoval každou ze stran, vyšla z analýzy nejlépe ČSSD. Nejdiskutovanějším bodem u ní byl návrh na snížení DPH u potravin. ČMKOS upozorňuje, že snížení DPH by nemuselo vést automaticky ke snížení ceny zboží o částku odpovídající snížení zdanění, a tedy ke zlepšení situace spotřebitele. Obchodní marže by se zvětšily o původní podíl daně na celkové ceně, a došlo by tedy pouze k zvýšení zisků na úkor veřejných rozpočtů a z nich financovaných veřejných služeb.

Za ČSSD se umístilo s jistým odstupem hnutí ANO. Hlavním bodem kritiky jeho programu se stal návrh na snížení sociálního pojištění hrazeného zaměstnavateli o dvě až pět procent. Na podobné návrhy jsou odboráři doslova alergičtí. Tento krok by totiž vůbec neměl vliv na růst mezd, ale vedl by ke zvýšení zisků zaměstnavatelů a značně by ohrozil udržitelnost důchodového systému. Stát by totiž po realizaci tohoto návrhu přišel až o 65 miliard korun, což je částka, která by citelně chyběla při vyplácení důchodů zaměstnanců, zatímco zaměstnavatelé by si ze zisku, jejž by jim toto opatření přineslo, klidně mohli platil soukromé důchodové pojištění.

U TOP 09 byl kritizován návrh na snížení sociálního pojištění a zvyšování spoluúčasti ve zdravotnictví, ohrožující jeho dostupnost. Největší kritiky se ale dočkal program ODS. Tomu bylo vyčteno zejména to, že drasticky snižuje příjmy veřejných rozpočtů, vůbec neřeší důsledky těchto výpadků, stejně jako zastropování zdravotního pojištění na úrovni čtyřnásobku průměrné mzdy. To by fakticky znamenalo, že by nejbohatší lidé ještě více přesunuli financování zdravotnictví na bedra chudších, a to v situaci, kdy v naší společnosti přes devadesát procent obyvatel nedosahuje na příjem padesát tisíc hrubého měsíčně, o čtyřnásobku průměrné mzdy ani nemluvě. Nemoci si nevybírají své oběti podle výše příjmu, a proto by měl každý platit adekvátní částku v rámci svého zdravotního pojištění.

Mzdové rozdíly v rámci EU

V druhé části akce se řešil růst nominální a reálných mezd. V tomto kontextu Středula upozornil na prognózu vývoje inflace v roce 2018, která bude podle ČMKOS na úrovni kolem 2,5 procenta, s čímž by se mělo počítat při kolektivním vyjednávání. Co se týče dalších prognóz pro rok 2018, odbory odhadují růst HDP o 3,5 procenta a míra nezaměstnanosti by měla zůstat pod třemi procenty. Na těchto základech pak odbory požadují, aby výše minimální mzdy odpovídala padesáti procentům průměrné mzdy, což by v současnosti znamenalo 14 673 korun. Co se týče růstu mezd, požadavkem ČMKOS je pro rok 2018 zvýšení o osm až deset procent. Tento požadavek přitom není tolik radikální, když si uvědomíme, že prognóza růstu platů a mezd Ministerstva financí pro stejné období počítá s osmiprocentním růstem. Středula však také zdůraznil, že odbory budou uplatňovat individuální postup při jednáních o zvýšení platů – zohledněn by měl být konkrétní ekonomický stav firem, míra jejich investic a peněžní toky mezi mateřskými a dceřinými společnostmi.

Poslední část mítinku byla vyhrazena vystoupením zahraničních hostů. Za Konfederácii odborových zväzov Slovenskej republiky vystoupil její předseda Jozef Kollár, za Evropskou odborovou konfederaci generální tajemník Luca Visentini, za Rakouskou odborovou federaci její prezident Erich Foglar a za německé odbory předseda Reiner Hoffman. Hlavním tématem této části byly značné mzdové rozdíly mezi zeměmi EU. Všichni hosté se shodli, že jde o závažný problém a porušení principu „za stejnou práci stejnou mzdu“. Skoncování se mzdovými rozdíly spolu s posilováním práv zaměstnanců v rámci Evropského sociálního pilíře mluvčí označili jako svůj společný cíl. Cesta k tomuto cíli má vést přes vzájemnou podporu a jednotu evropských odborových organizací při jeho realizaci. Domácí odborové organizace by například měly vyžadovat růst mezd i v zahraničních dceřiných společnostech a na celoevropské úrovni vyvíjet tlak na mzdovou konvergenci. Výrazem této podpory byla také hosty deklarovaná podpora kampani ČMKOS Konec levné práce, která je součástí širší celoevropské kampaně Evropské konfederace odborů nazvané Europe needs a pay rise (Evropa potřebuje zvyšování mezd).

Je třeba kolektivní nátlak

Evropu podle Středuly v současnosti dělí „mzdová železná opona“. Tuto oponu je třeba strhnout, sama od sebe nespadne. Po celé období devadesátých let ubezpečovala pravice s Václavem Klausem v čele českou společnost v tom, že Německo doženeme do deseti let. Jen prý musíme poslušně čekat a utahovat si opasky. Zatímco jsme čekali na zázraky, odehrával se pravý opak. Nedoháníme Západ, ale vzdalujeme se jeho životní úrovni a stáváme se chudobincem Evropy. Vyčkávací taktika ve stylu „držet hubu, držet krok“, spočívající v čekání na mesiáše z řad zaměstnavatelů, kteří začnou sami od sebe zvyšovat svým zaměstnancům příjmy, je při pohledu na polistopadový vývoj u nás k ničemu. Je třeba si uvědomit, že cena práce je přímo úměrná schopnosti zaměstnanců vyvíjet tlak na zaměstnavatele a podnikat kolektivní akce na pracovištích. Jedině to je způsob, jak lze za současných podmínek dosáhnout zvýšení platů i životní úrovně společnosti jako celku.

Ačkoli se ČMKOS daří, je před nimi ještě hodně práce. Je nutné dále pracovat na rozšiřování členské základny, která je stále relativně malá. V tomto ohledu je důležité, aby odbory pronikly na co nejvíc dalších pracovišť a více angažovaly také tam, kde se jim zatím nedaří vtáhnout nejvíce ohrožené skupiny pracovníků. Právě lidé v nejhůře placených zaměstnáních stojí dnes na úplném okraji společenského zájmu a odbory mohou výraznou měrou přispět k tomu, aby se to změnilo.

Autor je student Univerzity Karlovy.

 

https://a2larm.cz/2017/09/hrdinove-kapitalisticke-prace/

A2LARM