Francouzský skladatel a stavitel unikátních nástrojů Pierre Bastien kombinuje mechanické roboty s živou, jazzově soulovou trubkou. Během padesát let trvající kariéry si vydobyl respekt u umělců tak zvučných jmen jako Robert Wyatt, Jaki Liebezeit nebo Aphex Twin. Co je dnes běžné v elektronice, realizoval Pierre Bastien mnohem dříve mechanickými postupy. Od „elektronických čarodějů“ se ovšem liší – jeho performance jsou vizuálně fascinující, stroje postavené z dětských stavebnic vnášejí do procesu vlastní řád: „Někdy se vymknou kontrole, hrají po svém a lépe.“ Bastienovy multidisciplinární koncerty se pohybují na pomezí hudby, výtvarného umění i science fiction a jsou okořeněné dadaismem. Držitel Grammy Aphex Twin objevil Bastiena roku 1999. Byl první, komu došlo, že Bastienova tvorba je „analogovou“ paralelou elektronické hudby, a jeho alba vydával na své značce Rephlex. Guardian o něm napsal: „Šílený vědec, který si získal obdiv celebrit.“
Skeptik může namítnout, že stroje na podiu jsou laciným nehudebním trikem na upoutání pozornosti. Používání mechanických konstrukcí či dětských nástrojů má však v hudbě dlouhou tradici – od Johna Cage přes Laurie Anderson až po Yanna Tiersena. A Leopold Mozart napsal před dvě stě padesáti lety pro dětské nástroje symfonii. Nejedná se tedy o trik, ale o tvůrčí cestu, která rozšiřuje hudební obzor o nové zvuky a navíc vrací „hře“ původní smysl dětské hry jakožto objevování neznámých možností. I hudební nástroje jsou v principu mechanické stroje: klavír používá mechanicky ovládaná kladívka, zvuk dud či varhan vzniká přesně regulovaným prouděním vzduchu.
Více informací na rachot.cz.