Polský ministr pánem Bělověžského pralesa i celé přírody


Vládnoucí strana v Polsku se odvolává na křesťanské hodnoty. Zneužívá je ovšem k obhajobě ničení cenného ekosystému a přírodní památky.

Poprvé v historii Evropské unie členská země neuposlechla rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie. Polsko ignorovalo červencový příkaz k okamžitému pozastavení těžby dřeva v Bělověžském pralese, který je součástí seznamu světového dědictví UNESCO. Vládnoucí strana Právo a spravedlnost (PiS) se prezentuje jako strana sociálně konzervativní. Prales, který pokrýval Evropu již před deseti tisíci lety, však směňuje za rychlý zisk a je stále více nabíledni, že místo tradičních hodnot hájí své vlastní byznysové zájmy.

Předběžný soudní zákaz kácení měl zabránit nevratnému poškození citlivého ekosystému dříve, než bude vydán konečný rozsudek. Před Soudním dvorem hájil ministr životního prostředí Jan Szyszko svůj postup tím, že se pouze snaží les zachránit před náporem kůrovců a současně kácením napadených stromů zajistit bezpečnost kolemjdoucích. Takovou obhajobu Evropská komise neshledala přesvědčivou a předložila Soudnímu dvoru návrh na uložení sankce Polsku. Ve svém návrhu neuvádí, o jaký typ nebo rozsah sankcí by se mělo jednat. Navrhuje však, aby sankce měly přesvědčivý účinek a vedly k zastavení kácení.

Ve své reakci na Františkovu encykliku Szyszko zdůraznil, že udržitelný rozvoj není nic jiného než ekonomický růst s racionálním využíváním přírodních zdrojů.

Nyní je na řadě zase polská strana. Nedá se předpokládat, že by Polsko uznalo svou chybu. I přes zásadní dění minulých dnů totiž kácení v pralese neustalo. Ředitel státních lesů Konrad Tomaszewski se navíc oficiálně vyjádřil, že ani hrozba finanční sankce kácení v Bělověžském pralese nezastaví. Těžební práce tak v lese pokračují, stromy stále padají k zemi a nákladní auta dále vyvážejí dřevo z lesa. Harvestery chrání čím dál početnější lesní hlídky a připojují se k nim další policejní oddíly.

Polské matky na pařezech

Proti nelegální těžbě v Bělověžském pralese se zvedla vlna občanského odporu. Kromě aktivistů, kteří se těžbě snaží bránit doslova svými těly, si můžeme všimnout i méně razantní podoby protestů. Na sociálních sítích se rozšířily fotografie žen, které kojí své děti na torzech čerstvě pokácených stromů. Za působivou kampaní stojí „Matki Polki na wyrębie“, neformální občanské hnutí vzniklé z iniciativy umělkyně Cecylie Malik. Hnutí polských matek na pařezech se zformovalo v březnu a jeho cílem je upozornit na masové kácení stromů nejen v Bělověžském pralese, ale i na území celého Polska. Od počátku se snažily o odstranění letošní novely zákona o ochraně přírody, která povolila volné kácení stromů na soukromých pozemcích. Zákon, známý pod pojmem Lex Szyszko, umožnil soukromým vlastníkům pokácet na svém pozemku libovolný počet stromů, a to bez jakékoliv žádosti o povolení či informování místních úřadů. Důsledkem novelizace bylo masivní kácení stromů po celé zemi. Odhaduje se, že během tří měsíců se takto pokácelo asi 1,5 miliónu stromů. Polsko se dle hnutí proměňuje v jednu velkou mýtinu. Pod tlakem veřejnosti byly v dubnu k tomuto zákonu přijaty pozměňovací návrhy, dle ekologa Mariusze Waszkiewicze je ovšem lze snadno obejít. Kromě živelného kácení stromů hnutí upozorňuje i na neřešení smogu a nebezpečné plány regulace řek Visly a Odry.

Matki Polki se hlásí ke dvěma výzvám papeže Františka – chránit přírodu a vstát z pohodlné pohovky. Proto se s žádostí o pomoc obrátily právě na papeže. Předaly mu knihu, jejíž součástí jsou zprávy, na kterých se podílely významné polské ekologické organizace. Do knihy vložily také osobní dopis, v němž promlouvají především jako matky doufající v lepší budoucnost svých dětí. Malik zdůrazňuje nutnost ochrany přírody také kvůli nejchudším vrstvám, které zhoršená kvalita prostředí zasáhne nejvíce. Obavy z toho, jaký svět zanecháme budoucím generacím, našim dětem, jsou však pro aktérky hnutí nejpalčivější.

Křesťanský postoj k přírodě

Matki Polki zdůrazňují hodnoty, které papež popsal ve své encyklice Laudato si’. Při vzestupu PiS a upevňování její moci byl klíčovým tématem především návrat ke konzervativním křesťanským hodnotám. Dalo by se tedy usuzovat, že by vládnoucí strana také měla najít s papežem společnou řeč. Szyszko se ve svých projevech na encykliku skutečně několikrát odvolal, dokonce v rozhovoru pro katolické Radio Maryja uvedl, že tato encyklika naplnila jeho očekávání i očekávání celého světa. Svým jednáním i svou rétorikou jde ale naprosto proti ní. Ve své reakci na encykliku Szyszko zdůraznil, že udržitelný rozvoj není nic jiného než ekonomický růst s racionálním využíváním přírodních zdrojů a dodržováním lidských práv. V tomto konceptu je podle něj nejdůležitějším aktérem člověk, který může těžit z přírodního bohatství. A nejenže může, on přímo musí využívat přírodní zdroje, dle ministra je to jeho právo i povinnost. Ministr dále označil Polsko za příkladnou zemi v racionálním využívání přírodních zdrojů a dodal, že i Bělověžský prales je takovým případem, neboť je po staletí využíván lidmi, a přesto neztratil na své hodnotě. Szyszko nejspíš mluvil o tržní hodnotě dřeva, v jiném kontextu vzhledem k situaci nedávají jeho slova smysl.

Takový postoj k přírodě by ministr životního prostředí zastávat neměl. Snížit přírodu na pouhý zdroj, to je panský postoj par excellence. Právě takové chápání přírody dovedlo západní společnost do ekologické krize. Szyszkův antropocentrický postoj ovšem nutně není v rozporu s křesťanskými hodnotami, ke kterým se PiS hlásí. Některé pasáže Bible se totiž dají číst jako výzva k vykořisťování přírody. Proto environmentalistka Hana Librová označuje křesťanství za jeden z možných hodnotových zdrojů ekologické krize. Librová však dodává, že zmíněné pasáže Bible je možné chápat i jiným způsobem. V tomto přístupu člověk vystupuje jako šafář, správce přírody, který má o přírodní bohatství moudře pečovat. Proto existuje určitá naděje, že by právě křesťanství, tedy jeden z viníků ekologické krize, mohlo také pomoci najít z této krize cestu ven. Stačí jen změnit úhel pohledu. K zelenání církve v současnosti přispívá právě i papež navazující na tradici Františka z Assisi.

Návrat k tradičním hodnotám

Spor o kácení v Bělověžském pralese není prvním, který se mezi PiS a Evropskou unií rozhořel. Brusel už dříve stranu obvinil, že podkopává demokratické normy, a to i snahou o podlomení nezávislosti soudů. Již proto je nutná ostražitost. V Bělověžském pralese nejspíš nejde jen o ideovou potyčku mezi lesníky a ekology či ministrem životního prostředí a aktivisty. Odlišné názory na způsob boje proti kůrovci a na to, zda mrtvé dřevo patří do lesa, jsou jen odpoutáním pozornosti. Strana Právo a spravedlnost se zaklíná návratem k tradičním křesťanským hodnotám a sociální politikou. Za líbivým beránčím rouchem se ale skrývá vlčí nenasytnost. Papež ve vztahu k přírodě vystupuje jako moudrý správce, Szyszko jako zpátečnický vykořisťovatel. PiS v tomto smyslu skutečně představuje návrat k tradičním hodnotám. Hodnotám, které jsou ovšem překonané a nepřinášejí nic dobrého. Svými stanovisky a kroky vyjevuje PiS svou pravou tvář, svůj kořistnický postoj vůči přírodě i občanům, a stále víc odklání Polsko od demokracie k autoritářství.

Autorka absolvovala environmentální studia na Masarykově univerzitě.

 

A2LARM