Kate Millett, autorka knihy označované za „Bibli ženského osvobození“, zemřela v Paříži. Bylo jí osmdesát dva let. Millett byla významnou aktivistkou a bojovnicí za lidská práva druhé vlny feminismu. Její práce položila základy pojmům a kategoriím používaným dodnes. Sexuální politiku vydala Millett v roce 1970 a téměř okamžitě se stala bestsellerem. Její dílo bylo prvním pokusem o důslednou analýzu patriarchátu. Podle kritiků je sice kniha poznamenána nedostatkem veřejné a odborné diskuse o tématu, přesto dlouhodobě patřila k nejcitovanějším pramenům v textech zabývajících se ženským hnutím a feminismem.
Její stěžejní myšlenkou bylo přesvědčení, že „osobní je politické“.
„Ráda dělám potíže. Je to skvělá práce. Nikdo vám to nezaplatí, ale zažijete spoustu dobrodružství,“ uvedla Millett v rozhovoru pro Guardian. Angažovala se při prosazování dodatku za rovná práva (ERA), ratifikovaného Spojenými státy v roce 1979. Obhajovala právo na potrat, rovné postavení žen a mužů v pracovních vztazích, sexuální svobodu. V době iránské revoluce byla se svou přítelkyní zatčena během účasti na protestech za ženská práva v Teheránu. Ve svém díle Millett mimo jiné připomínala, že útlak některých skupin – žen či etnických menšin – přetrvává proto, že nejsou zastoupeny v uznávaných politických strukturách. Její stěžejní myšlenkou bylo přesvědčení, že „osobní je politické“. Proto považovala za nezbytné učinit z osobních problémů veřejné záležitosti.
Millett se poté, co nějakou dobu vyučovala na univerzitě v Severní Karolíně, věnovala umělecké kariéře v Japonsku a New Yorku, kde později vyučovala anglickou literaturu. V roce 1965 se vdala za japonského sochaře Fumia Yoshimuru, ale prošla comming outem a prožila zbytek života s fotografkou Sophie Keir. Ve svém díle Sita z roku 1977 se vyrovnávala se svou sexualitou. V dalších knihách psala o své bipolaritě, boji s depresemi či o péči o svou stárnoucí matku.