Aronofského Matka! WTF?


Proč není poslední Aronofského film vrcholné kinematografické dílo, srovnatelné s tvorbou Buñuela, Jodorowského nebo Lynche?

Film Matka! předchází pověst skandálního snímku, který rozděluje publikum. Při uvedení na festivalu v Benátkách střídalo nadšený aplaus rozhořčené bučení. Kritici se nedokážou shodnout, jestli jde o dílo génia, nebo nejhorší film století. Darren Aronofsky nepochybně patřil svého času mezi nejzajímavější americké filmaře a i přes rozpačité přijetí jeho posledních filmů mu nelze upřít ohromnou odvahu vydat se neočekávaným a v hollywoodském kontextu formálně provokativním směrem. Jde tedy o americkým mainstreamem nepochopené geniální autorské dílo?

Podobenství

Ve snímku, který se prakticky celý odehrává v jednom domě a vypráví o soužití mladé ženy s uznávaným spisovatelem a básníkem, na sebe od prvních minut upozorňuje kamera. Tvůrci zvolili v době digitálních technologií poněkud neobvyklý 16mm formát, nápadný především poměrně výrazným zrnem. Objektiv prakticky neopouští po domě pobíhající Jennifer Lawrence – záběry její tváře střídají záběry zátylku. Veškeré další dění v domě je vlastně druhým plánem. Film tak může nápadně připomínat například nekompromisního Saulova syna od Lászla Nemese.

Aronofsky se nebojí experimentovat, ale má problém při tom něco sdělit.

Nestandardní snímání však jistě není to, co by vyvolávalo tak bouřlivé reakce. Přestože filmový materiál s výrazným zrnem a ruční kamera navozují realistický dojem, klíč, ve kterém se Matka! vypráví, je odlišný. V kontrastu ke způsobu snímání působí výrazně stylizovaná a nápadná zvuková stopa jako vystřižená z hororu. Realismus příliš neumocňují ani digitální efekty proměňující míru oprýskanosti stěn podle nálady protagonistky. Divák, který by se při sledování pokoušel k filmu přiřadit nějakou žánrovou škatulku, dostane jednoznačnou odpověď poměrně pozdě: jde o podobenství.

Banální metafory

Matka! se s každou další minutou stává stále nepravděpodobnější a nelogičtější změtí událostí. Postavy čím dál víc připomínají karikatury a jejich jednání nemá žádnou oporu v tom, jak by se choval běžný člověk. To vše ještě umocňují výrazné elipsy: akce a události stále akcelerují, veškerý nepotřebný čas nakonec mizí. Nejkritizovanější poslední třetina je dovedením tohoto přístupu ad absurdum. Výrazná stylizace zjevně ani nemá ambici napodobovat skutečnost. Při sledování závěrečné části filmu se tak nabízí otázka, jestli se náhodou nedíváme na vrcholné umělecké dílo srovnatelné v osobitém pojetí pravidel filmového světa s tvorbou Luise Buñuela, Alejandra Jodorowského nebo třeba Davida Lynche.

Nedíváme. Nejproblematičtější na filmu Matka! totiž není zmateně užitá forma nebo nevěrohodné vrstvení v závěru až fantaskních výjevů, ale doslovnost a popisnost všech užitých metafor. Mají-li se naši hrdinové dobře, louka před jejich domem digitálně rozkvete. Zesmutní-li, vše uhnije. Dům má své vlastní srdce, které tepe v jednom z pokojů. Banální metaforičnost s náznakem lehké esoteriky pak ve své snaze podat nám „hluboké“ myšlenky o světě budí spíš shovívavý úsměv.

Jedním z dominantních témat je pak soužití s umělcem, možnost ho milovat a být milován. Film se až nestoudně opájí mýtem velkého umělce coby takřka božské entity předurčené svou výjimečností k věčnému utrpení. Cyničtější divák se možná neubrání škodolibé úvaze, jestli se náhodou v představě osvíceného génia nezhlédl i sám Aronofsky, když film točil. Rozhodně k tomu nemá dobrý důvod. Pojednání tvůrčí krize a vzápětí stvoření božského díla, které promlouvá ke všem čtenářům, vykazuje známky těch nejbanálnějších klišé. Aronofsky neužívá podobenství a jednotlivé metafory k tomu, aby pronikl hlouběji k nějakému složitějšímu poznání, ale naopak zcela povrchně ulpívá na těch nejotravnějších a nejprofláknutějších tezích. Závěr filmu pak využívá jednu z nejohranějších a nejbanálnějších scenáristických figur a jen potvrzuje, že Matka! rozhodně není geniální autorské dílo. Od nekompromisních evropských filmů přejímá pouze formu. Aronofsky se nebojí experimentovat, ale má problém při tom něco sdělit. Po zhlédnutí celého snímku, na kterém se nevyvedly ani závěrečné titulky, zůstává pocit, že Matka! především není příliš chytrý film.

Autor studuje filmovou režii.

 

A2LARM