Bojím se, že teď přijde skutečný útlak

,

Exkluzivní rozhovor se španělským novinářem Raulem Gallegem Abellánem o aktuální situaci v Katalánsku.

Raul Gallego Abellán je španělský novinář a dokumentarista. Pracoval například pro britskou stanici Channel 4 News nebo stanici The Associated Press Television News. Je držitelem řady prestižních cen a jako zahraniční korespondent přinášel zprávy mimo jiné z Barmy nebo Palestiny. Dnes žije v Barceloně, kde referuje o dění v Katalánsku.

Španělsko prochází nejhorší politickou krizí za několik posledních desetiletí. Proč se problémy kolem Katalánska vyostřily právě teď?

Španělské vlády v posledních deseti letech bránily snahám Katalánska zlepšit svoji regionální autonomii. K frustraci obyvatel v Katalánsku se pak přidala ekonomická krize, případy masivní politické korupce a škrty v sociálních výdajích. Pravicová vláda v Madridu navíc schvaluje nedemokratické zákony na ochranu bezpečnosti nebo takzvaný roubíkový zákon zpřísňující podmínky pro pořádání demonstrací pod hrozbou vysokých pokut.

Katalánsko je frustrované, unavené z projevů nenávisti španělských politiků a z korupce, ale nebyla to okupovaná země jako třeba Palestina. Bohužel, pokud v následujících dnech nenajdeme řešení, brzy budeme mít před očima obrázky, jichž budou obě znepřátelené strany litovat.

K tomu přidejte neprofesionální a nezodpovědná média a politiky, kteří si na obou stranách hrají s ohněm, když manipulují emocemi a iluzemi lidí. Boj za nezávislost jim slouží jako perfektní kouřová clona. Lidé budou raději pochodovat s vlajkami, křičet na sebe a možná i mezi sebou bojovat, místo aby společně demonstrovali proti masivní korupci – a to jak v Katalánsku, tak ve Španělsku. Na druhé straně, kdyby španělská vláda schválila nebo aspoň zkusila vyjednat novou dohodu nebo povolila referendum, jako se to stalo v případě Skotska a Québecu, nepotýkali bychom se s tak velkými problémy jako dnes.

Proč Katalánsko usiluje o nezávislost? Když jsme byli v Barceloně, místní lidé argumentovali tím, že musí údajně “doplácet” na chudší španělské regiony, nebo kritizovali útlak ze strany madridské vlády…

Útlak je podle mě velmi silné slovo. Katalánsko není Palestina ani Západní Sahara. Nicméně vlády pod vedením pravicově konzervativní Lidové strany skutečně používaly ve svých kampaních nenávistné výpady proti Katalánsku. Katalánsko má svou vlastní historii, jazyk a parlamentní tradici, která patří k nejstarším na světě. Katalánci ale zároveň dlouho žili v mírumilovném soužití se španělským státem, se dvěma jazyky a kulturami. Sice občas zažívali ze strany madridské vlády ústrky, nicméně problémy v první řadě souvisí s konfliktem „dvou španělských států“, který dnes jasně vyplul na povrch. Na jedné straně máme demokratické, otevřené a levicové republikánské Španělsko. Proti němu stojí konzervativní, pravicová a monarchistická země, která v sobě skrývá dědictví Frankovy diktatury. Samozřejmě je tu ještě „mlčící většina“ nebo prostě lidé, kteří chtějí žít mírumilovně a demokraticky. Jenže jak sílí napětí a společnost se polarizuje, je čím dál těžší zůstat neutrální a nepřidat se na některou stranu. Bojím se, že teď přijde skutečný útlak.

Raúl Gallego Abelán

Svět šokovala brutalita policejních zásahů v Katalánsku. Stovky lidí byly zraněny, někteří aktivisté a politici zatčeni. Jaká je aktuální situace? Myslíte, že se napětí trochu zklidní?

Napětí naopak roste dál. Aktuálně mě dost nepříjemně překvapil proslov krále Filipa VI. Čekal jsem, že přednese projev, který bude smířlivý. Jenže místo toho tvrdě odsoudil katalánské instituce a občany, kteří žádali referendum. Jeho proslov byl zcela jednostranný. Napsala mu ho totiž vládnoucí Lidová strana. Výsledkem je, že místo aby uklidnil situaci, vytváří ještě víc napětí a polarizuje společnost. Španělská vláda se dnes každým svým krokem mění ve stroj na výrobu zastánců katalánské nezávislosti. Spousta příslušníků policie a polovojenských jednotek se navíc chová naprosto neprofesionálně. Dávají třeba na svá auta španělské vlajky, jako by to byly okupační jednotky. A podobných provokací najdete mnohem víc. Konflikt se změnil ve střet španělské hrdosti s katalánskou důstojností.

Po vlně policejního násilí bude zřejmě čím dál více lidí v Katalánsku pro nezávislost. Myslíte, že v takové situaci je ještě možné udržet Katalánsko jako součást Španělska?

Dnes mi nejvíc nahání strach to, že si nedovedeme představit jakékoliv schůdné řešení nebo cestu ven. Obě znepřátelené strany udělaly řadu nesmyslných věcí. Madridská vláda odmítla jakékoliv vyjednávání o nezávislosti Katalánska. A katalánští nacionalisté odpověděli vyhlášením referenda. Jenže cesta k němu byla taky dost nezodpovědná. Jedna věc je vyhlásit referendum o nezávislosti. Ale druhá věc je, když prohlásíte, že referendum a nezávislost je vaše jediná cesta z „útlaku“. Začnete přitom romanticky mluvit o zápasech a bojích z minulosti, a neřeknete lidem, co cesta k nezávislosti skutečně obnáší. Falešně je ujistíte, že nezávislost nepřinese důsledky a rozdělení společnosti. To nebylo realistické, zahrávalo si to s iluzemi lidí a přispělo to ke společenské polarizaci.

Jak vlastně vypadá katalánský nacionalismus? Má v sobě i nějaké levicové prvky?

Katalánský nacionalismus má několik různých podob. Někteří jeho stoupenci podporují autonomii Katalánska, ale nechtějí úplnou nezávislost na Španělsku. Pak jsou tu konzervativci a neoliberálové, kteří naopak požadují nezávislost. A konečně jsou tu socialisté a republikáni, kteří podporují nezávislost s tím, že by to Katalánsku umožnilo vytvořit nový model demokracie se silným důrazem na sociální práva.

Nemyslíte si, že je zbytečné budovat právě dnes v Katalánsku nový národní stát? Nepřineslo by to pouze větší rozdrobení sil na levici?

Demokracie a kapitalismus jsou dnes v úpadku. V západních společnostech jsou krok za krokem ukrajována naše základní práva. Zažíváme osekávání sociálního státu a pracovních práv. Pokud by k nezávislosti Katalánska obě znepřátelené strany přistoupily jinak, měli bychom dnes šanci zachránit a zmodernizovat model západní demokracie. Jenže obě strany udělaly řadu špatných rozhodnutí, nepřemýšlely o důsledcích svých kroků a vytvářely kouřové clony k zakrývání vlastní politické korupce. Naděje a přání občanské společnosti tu jsou. Jenže politici a média si touhy lidí obvykle přivlastní a překroutí je.

K čemu podle vás dojde v následujících týdnech? Myslíte, že je ještě možný kompromis mezi madridskou vládou a Katalánskem? Nebo dojde k jednostrannému vyhlášení nezávislosti?

Nejmoudřejší rozhodnutí by podle mě spočívalo ve vyjednání nového referenda o nezávislosti jako v případě Skotska. Jenže madridská vláda nic takového nedovolí. Obávám se, že výsledkem budou tvrdá opatření proti katalánským činitelům, zákaz některých politických stran, soudy a věznění aktivistů. Tohle všechno pak vytvoří ještě větší napětí a polarizaci ve společnosti. Jako novinář jsem navštívil řadu zemí zmítaných konflikty a je mi smutno z toho, že stejné věci se dnes začínají odehrávat i v Katalánsku.

Může se do hry nějak vložit Evropská unie?

EU nebo takzvané mezinárodní společenství vždycky přijde s křížkem po funuse. Kdybychom na ně měli čekat, bojím se, že by se staly velmi špatné věci. A na obou stranách jsou bohužel lidé, kteří by tyto věci rádi využili politicky. Jak už jsem řekl dříve, Katalánsko je frustrované, unavené z projevů nenávisti španělských politiků a z korupce, ale nebyla to okupovaná země jako třeba Palestina. Bohužel, pokud v následujících dnech nenajdeme řešení, brzy budeme mít před očima obrázky, jichž budou obě znepřátelené strany litovat.

 

A2LARM