Kavárna Liberál patří k nejoblíbenějším podnikům na pražské „sedmičce“. Občas zmatená, ale skvělá (čistě dívčí a „umčo“) obsluha, zahrádka na náměstíčku, jednoduchý a trochu oldschoolový interiér, dobře osvětlený prostor a nejspíš i další prvky pomohly na svět geniu loci, který tvoří ojedinělou chemii české hospody, kam můžete přijít bez předchozí domluvy a určitě někoho potkáte.
Samotný název Liberál odkazuje k volné, svobodomyslné povaze kavárny, která se výborně hodí k celkovému liberálnímu charakteru současné pražské Letné. Vstřícnou atmosféru podniku zdaleka nevyužívají jen lidé, na které se hodí nálepka „pražská kavárna“. Mezi řečmi o umění, „strachu z Rusáků“ nebo „komoušů“, levicově liberálními rozmluvami o „fašounech“ všeho druhu a běžnými konverzacemi o tom, „kdo s kým“, se daly zaslechnout i třeba odsudky „bláznivých feministek“ nebo vychvalování Habsburské monarchie. A samozřejmě i tady se scházejí uvolněnější varianty soudobých kravaťáků, kteří řeší byznys: „co je novýho u nich ve firmě“ a kam „narvat prachy“. Občas zaskočí na kafíčko i Jaroslav Plesl. Jedna pražská kavárna tak dokázala – snad i díky nabídce párků – výrazně evokovat mýtus demokratické české hospody, kde všichni sedí pospolu bez ohledu na původ i názory (byť v tomto případě s výrazně hipsterskou odchylkou, ale aspoň nejde o takovou snobárnu, jako je nedaleká Kobra).
Sklípek pro všechny
Otevřeného a liberálního charakteru se držela i dramaturgie sklepního prostoru, který sloužil jednoduše tomu, kdo si ho zamluvil, bez ohledu na to, jestli je to neposlouchatelná hudba nebo neposlouchatelná poezie. Schůzoval tam například Bursíkův LES a určitě i mnoho dalších, kteří nikoho nepohoršili – většinou proto, že nikoho nezajímali. Tato liberální dramaturgie „necenzurování“ přivábila do sklepního prostoru i nefalšované, byť upadlé soudobé fašouny kolem vrchního bojovníka proti islámu, „vlastence“ Martina Konvičky. Dnes mimochodem proběhne v kavárně Liberál vzpomínka na židovskou autorku Taťanu Lukešovou, která přišla o židovské přátele v koncentračních táborech, kde málem skončil i její otec. Čtyři dny nato budou na stejném místě debatovat obdivovatelé Donalda Trumpa, amerického Jihu a možná přijdou na přetřes i koncentrační tábory pro muslimy.
Těžko budeme své přátele zvát do podniku, v němž nebudeme mít jistotu, zda dole náhodou neschůzují lidé, kteří je chtějí rozemlít na masokostní moučku.
Martin Konvička se proslavil mimo jiné výroky o mletí muslimů na „masokostní moučku“ a nutnosti obnovit koncentráky (rovněž pro muslimské podlidi). Petr Hampl je schopný myslet si leccos, například, že zrušení otroctví ve Spojených státech bylo možná předčasné nebo že v Česku bude potřeba zavést na nějaký čas diktaturu. Dokonce se neostýchal napsat, že rakovina aktivistky Lucie Bittalové, která posléze nemoci podlehla, je možná jen předstíraná. Další řečnice, naštvaná matka Hrindová, kromě toho, že je nekorunovanou královnou hoaxu, nikdy neváhá šířit nenávist s příchutí esoteriky, zejména vůči muslimům, ale i jiným skupinám.
Plánované setkání vyvolalo mezi řadou návštěvníků kavárny nesouhlas. Objevil se hashtag #bojkotliberalu a na stránkách kavárny lidé píší negativní recenze. Majitel Jakub Štorek svůj postoj necenzurovat žádnou debatu a pronajímat spodní salónek kavárny každému, kdo o to projeví zájem, hájí. Samozřejmě – je to jeho kavárna a on rozhoduje o tom, která debata tam bude nebo nebude. V tomto případě ale spojuje své jméno i jméno kavárny se spolkem českých, jakkoli bizarních neofašistů.
Právo na odpor
Za jeho benevolentní strategií by mohl být i strach z antidiskriminačního zákona, který by jakožto provozovatel kavárny svým rozhodnutím nepronajmout zmíněnému spolku své prostory mohl porušit. Spíš za ním ale hledejme českou variantu liberalismu, kterou nejlépe vyjadřuje bonmot „nech brouka žít“. Entomolog Konvička se ale teď ocitl v zajímavé směsi ultrapravicového hmyzu a odmítnutí pronájmu takovému spolku by kavárník Štorek jistě obhájil i před soudem. Hanobení skupin obyvatelstva a podněcování k nenávisti totiž definuje české právo jako chování, které je zakázáno. Před soudem by Štorek, nebo jakýkoli jiný provozovatel kavárny, jistě mohl své porušení antidiskriminačního zákona opřít o pasáž z článku 23 Listiny základních práv a svobodu, v níž se píše: „Občané mají právo postavit se na odpor proti každému, kdo by odstraňoval demokratický řád lidských práv a základních svobod, založený Listinou, jestliže činnost ústavních orgánů a účinné použití zákonných prostředků jsou znemožněny.“ Jenomže to zatím neudělal a odvolává se na jakousi vágní představu o tom, jak má vypadat správný liberální postoj, který měří všem stejně.
Když totiž pomineme samotnou historii již zmiňovaných postaviček, které chtějí v Liberálu schůzovat, zarazíme se hned při pohledu na plakát, který na akci poutá. Setkání nezúčastněných se totiž explicitně hlásí k americkému krajněpravicovému hnutí alt-right, a to jak podomácku vyrobeným logem, tak zelenými obličeji vystupujících, které mají odkazovat k neoficiálnímu maskotu amerických ultrapravičáků, žabákovi Pepemu. Nechť si každý odpoví sám, jestli chce ve své kavárně hostit osoby, které se zcela explicitně hlásí k hnutí, jež nedávno rozpoutalo peklo v americkém městě Charlottesville a jeden z jeho členů nakonec najel v plné rychlosti do hloučku protidemonstrantů, a zavraždil tak dvaatřicetiletou ženu.
#bojkotLiberalu
Možná by stačilo v poklidu nechat celou akci bez komentáře, příliš na ni neupozorňovat a nechat vše takzvaně vyhnít. Kavárna Liberál se ovšem za krátkou dobu své existence stala útočištěm všech druhů svobodomyslných lidí, a to i různých sluníčkářů, neomarxistů, queer lidí a také cizinců, včetně muslimů, kteří se od této chvíle už v kavárně nebudou cítit vítaní. Těžko budeme své přátele zvát do podniku, v němž nebudeme mít jistotu, zda dole náhodou neschůzují lidé, kteří je chtějí rozemlít na masokostní moučku.
Pokud ani tyto argumenty majitele nepřesvědčí, aby setkání zrušil, nezbývá než podnik bojkotovat. Pražské Holešovice nejsou čtvrtí, kde by ignorováním jednoho podniku přišli lidé o jakékoli sociální vyžití. Alternativ je celá řada a je na každém, čí podnikání se rozhodne podporovat. Třeba klesající poptávku v Liberálu pozvednou fandové alternativní pravice a naplní název kavárny paradoxním obsahem. V takovém případě nám bude líto jen našich kamarádek (i těch ostatních) za barem, které se budou muset vypořádat s lichotkami „bílých heterosexuálních mužů“ – v tomto případě dokonce organizovaných ve stejnojmenném spolku.
Autoři jsou redaktoři Alarmu.