Český Trump? Pohled na české volby ze zahraničí


Co o vítězství Andreje Babiše soudí zahraniční média a politologové? Přinášíme krátký přehled.

Zahraniční média si pro české volby do parlamentu našla chytlavou nálepku – volby podle nich vyhrál „český Trump“. Toto přirovnání citovaly listy New York TimesWashington Post už před volbami, po oznámení výsledků se pak zahraniční média soustředila zejména na Andreje Babiše a na otázku, zda představuje ohrožení pro demokracii. Zahraniční perspektiva často přináší nadhled, který domácím komentátorům, zejména těm zklamaným z totální porážky levice a obávajícím se nárůstu antiestablishmentového populismu, chybí. Ačkoliv některá světová média poukazovala na možnost vykročení ve stopách Orbána a Kaczyńského, podle jiných světových politologů situace není tak dramatická.

Novinářské komentáře ovšem ve snaze o čtenost sáhly po výstražném tónu. Nelichotivou perspektivu představil komentátor New York Times, který deklaroval, že Česká republika se vítězstvím hnutí ANO přidala ke směru udávanému ostatními zeměmi Visegrádské čtyřky, zejména pak Polskem a Maďarskem. Babišův úspěch připisuje nedostatečnému vyrovnání se s komunistickou minulostí. Britský Guardian také představil varovný obrázek Babiše a ptal se, kam až povede cesta „ze země sametové revoluce k domovu populistické a konfrontační politiky“.

Umírněnější zahraniční hlasy sice očekávají centralizaci moci v Babišových rukou, jinak ale předpokládají víceméně stejný vlažný kurz ve vztahu k Evropské unii.

O zdraví české demokracie se obává rovněž český politolog působící na univerzitě v Barceloně Filip Kostelka, ovšem především kvůli prorůstání politiky a byznysu. Jak uvedl pro Alarm, „koncentrace Babišovy ekonomické, mediální a politické moci je hrozivá. Jeho drtivé volební vítězství znamená, že nadále a ještě s větší intenzitou bude schopen ekonomicky profitovat ze svého politického postavení a vlivu. Jedná se o jasný střet zájmů, který svěřenecký fond, kam Babiš formálně svůj majetek uložil, samozřejmě neřeší. Různé indicie navíc naznačují, že Babiš zneužívá politickou moc nejen ke svému obohacení, ale i k likvidaci konkurence.“

O něco méně černě vidí situaci Sean Hanley, jeden z předních expertů na českou pravici z University College London. Ačkoliv zabodovali Babiš a Okamura, Hanley prozatím neodepisuje tradiční strany, které jsou podle něj „odolnější, než jsme si mysleli“. Pro Alarm dále uvedl, že tradiční strany sice utrpěly zásadní ztráty, důležité ale ve výsledku je, že ani jedna z nich nakonec nevypadla z poslanecké sněmovny. „Otázkou je, zda některá z nich dokáže přetvořit ‚standardní‘ stranickou politiku způsobem, který získá širokou odezvu.“ Babiše považuje za postavu v zásadě bezideologickou. „Jeho strana nepředstavuje žádnou významnou ideologii, liberální ani neliberální. Neohání se ideou českého národa, nemluví o sociální politice ani hodnotách, víře či rodině, což jsou charakteristiky konzervatismu či konzervativního nacionalismu.“ Jasné paralely s Polskem či Maďarskem tak Hanley nespatřuje.

Neliberální cesty se neobává ani slovenský ekonom Dalibor Roháč, který rovněž vyzdvihuje Babišovu bezideovost. Podle něj nemusíme očekávat zásadní obrat v kurzu české politiky. Jeden z předních světových odborníků na populismus, holandský politolog Cas Mudde pak odmítá přirovnání Babiše k Trumpovi a tvrdí, že lídr hnutí ANO stejně tak připomíná Emmanuela Macrona. Jak napsal na Twitteru, přiblížení Česka k Orbánovi či Putinovi nepředpokládá – Babiš je podle něj spíše machiavellistický typ, svým pragmatismem připomínající rakouského Sebastiana Kurze či nizozemského Marka Rutteho. Umírněnější zahraniční hlasy tak sice očekávají centralizaci moci v Babišových rukou, jinak ale předpokládají víceméně stejný vlažný kurz ve vztahu k Evropské unii.

 

A2LARM