S ohledem na úspěch festivalu World Transformed a sérii několika silných projevů na stranickém sjezdu minulý týden se zdá, že se britští labouristé začínají stávat stranou budoucnosti. Ačkoliv Labour Party nezapře nostalgickou snahu po návratu do zlaté poválečné éry před nástupem neoliberalismu, je jasné, že až se dostane k moci, nebude dělat politiku, na kterou jsme zvyklí, a místo toho bude nově promýšlet témata práce, firemního vlastnictví a distribuce příjmů s cílem opravit systém, který nefunguje. Ruku v ruce s tím jde nutnost postavit se čelem technologickým a ekologickým výzvám, které před námi stojí.
Krize práce
Corbynův projev na sjezdu vycházel ze zprávy zpracované počátkem tohoto roku pro Johna McDonnella a Rebeccu Long-Bailey, ve které jsou promýšleny různé odpovědi na postupující automatizaci. Tato zpráva společně s Corbynovým projevem představuje rozhodující bod obratu v britské politice. Labouristé očividně chápou, že prohlubující se krize práce – která se dále prohlubuje zaváděním nových metod automatizace – vyžaduje ambiciózní plánování i politiku. Místo aby stát pouze čekal s rukama složenýma v klíně na zavádění těchto technologií ze strany velkých firem, musí převzít iniciativu a tento nový vývoj progresivně řídit.
Labouristé se přesvědčivě zasazují o to, že budoucnost práce bude jedním z hlavních ekonomických témat příštích voleb.
Z tohoto stanoviska je zřejmé, že Labour Party je v kontaktu s měnící se realitou. Nelze totiž vyloučit, že ve Velké Británii v příštích dekádách bude ohroženo automatizací až třicet procent pracovních míst. Instituce jako Bank of England nebo Oxfordská univerzita se už zařadily do rozrůstajícího se seznamu studií, které se týkají jediného tématu: zaměstnanost už nikdy nebude stejná jako dřív. Je sice nepravděpodobné, že by zanikla pracovní místa jako taková, bude však docházet k automatizaci mnoha rutinních procesů, což v různých odvětvích povede ke snížení pracovní zátěže. Pochopení toho, že se jedná o skutečnou výzvu, dělá z Labour Party stranu disponující realistickým a dlouhodobým ekonomickým myšlením.
Vzít automatizaci za svou
Je důležité si uvědomit, že automatizace je součástí tendence ke snižování nákladů, která je vlastní kapitalistické ekonomice – pokud bude stroj nebo algoritmus levnější než lidská práce, má pro byznys smysl automatizaci zavést. V tomto ohledu není „nástup robotů“ žádná science fiction – vychází z neúprosné nutnosti vytvářet zisk. Pokud bude proces automatizace ponechán sám sobě, nebude tato dynamika prospívat všem, nýbrž, jak poznamenal Corbyn, bude využívána k „hromadění zisku“ několika velkým firmám.
Právě zde se skrývá radikálnost – ale zároveň síla – labouristického návrhu: automatizaci se nemáme vyhýbat, ale naopak ji vzít za svou a využít ji ku prospěchu všech, a to především skrze krácení pracovní doby. Pokud budou technologie automatizace veřejně řízené, ať už státem, nebo zaměstnaneckými družstvy, mohla by se stát nová ekonomika „branou k nové podobě vztahu mezi prací a volným časem“. Své prohlášení Corbyn doplnil o přání, aby se tento nový vztah zároveň stal „odrazovým můstkem pro rozvíjení tvořivosti“, a poukázal tak na kulturní přínos světa, ve kterém by bylo méně práce. Stručně řečeno: návrh strukturální reorganizace volného času, tj. možnost pracovat méně, společně s příslibem lepších pracovních míst znamená vytyčit si program, který je zároveň realistický a osvobozující, pragmatický a obohacující.
Méně práce pro všechny
Keynes pochopil už téměř před sto lety, že smyslem ekonomiky je distribuce času a bohatství za účelem zlepšení životních podmínek všech lidí. Pro něj bylo snížení celkového podílu lidské práce (v průměru třeba na 15 hodin týdně) přirozeným důsledkem efektivní a technologicky vyspělé ekonomiky, fungující pro společný blahobyt. S Corbynem v čele Labour Party se tento postoj vrací zpátky do mainstreamové veřejné debaty. Přijetí automatizace bude samozřejmě vyžadovat spoustu dalších přidružených politik – je například důležité, že Corbyn zmiňuje i zastropování nájmů a potřebu rekvalifikace pracujících, aby dokázali čelit výzvám nadcházející technologizované ekonomiky. Závazek labouristů poskytnout lidem možnost celoživotního vzdělávání má umožnit všem věkovým skupinám rozvíjet potřebné dovednosti, aniž by se kvůli tomu musely zadlužovat.
Otázkou samozřejmě zůstává, nakolik je možné všem pracujícím zajistit naplňující a vysoce kvalifikovanou práci a v tomto ohledu jsou na místě zmínky labouristů o nepodmíněném základním příjmu, který by mohl sloužit jako záchranná ekonomická síť. Také bude třeba uvažovat o tom, zda má ještě smysl pokračovat v programech příspěvků pro uchazeče o zaměstnání – které je nadto většinou nutí najít si jakoukoliv práci, která se nabízí – ve světě, kde je automatizace přijímána jako součást vládní politiky. V tuto chvíli se labouristé přesvědčivě zasazují o to, že budoucnost práce bude jedním z hlavních ekonomických témat příštích voleb.
Autor je spoluzakladatel think-tanku Autonomy.
Z anglického originálu Corbyn’s plan to change your working week is the most socialist policy we’ve seen in decades, publikovaného v deníku The Independent, přeložil Martin Vrba.