Mladý liberální konzervativec Dominik Feri lákal celý den prvovoliče jako panice na „hop na to poprvé“. Nejhorší na tom bylo, že rapoval. Nakonec video raději stáhnul. Klip pro mladé nebyl ani tak sexistický, jako především debilní. Babišovi žvanící odpůrci-smajlíci jsou dokonce metadebilní, i když se jim to nedá moc vyčítat. Že Babiš bojuje proti žvástu ještě větším žvástem, neznamená, že ostatní nežvaní. Nejlíp to vymysleli sociální demokraté, kteří zkopírovali úspěšný film a udělali ze Zaorálka Foresta Gumpa. Zaorálek ale na rozdíl od natvrdlého Američana celý život hodně četl. Pouze Tomio Okamura se tváří ve svém spotu jako státník, pořád si s někým třese rukou a je připravený vládnout.
Vyčítat Ferimu, že dělá z mladých blbce není spravedlivé. Jeho starší kolegové dělají blbce zase ze svých vrstevníků. O své inteligenci přesvědčený český volič, který „sleduje politiku“ a „rozhoduje se po zralé úvaze“, se cítí jako blbec. Pročítá programy, sjíždí předvolební kalkulačky a pak přijde Feri s první štěrbinou a celé politické úsilí je najednou k ničemu. Kde je uvědomělý boj pravice za rozpočtovou odpovědnost a varování před zhoubnou řeckou cestou? Nosí vůbec politici ještě do televizních studií sofistikované grafy, aby tím zaskočili soupeře a ohromili voliče? V České televizi jsem v rukou lídrů neviděl ani jeden. Politickou diskusi zachvátily Babišovy koblihy a Zaorálkovo eso v rukávu v podobě bonboniéry. Přitom politologická oddělení knihoven se napínají k prasknutí a prach tam padá i na práce Petra Fialy z devadesátých let. Je tohle ještě vůbec demokracie?
Kdyby se nepodařilo volby hezky prodat a zabalit, hrozil by definitivní propad voličské účasti. Marketingová oddělení tak demokracii neničí, ale zachraňují.
Strany i hnutí si najímají špatné umělce a dobré kreativce a všichni dohromady srší průměrnými nápady. V dobách, kdy ČSSD zpívala hit Michala Davida Jsme správnej tým, se ještě dělala politika bez kreativních oddělení a občan aspoň viděl, jaký mají jeho zástupci opravdu vkus. Žádné politické lenošení nebylo voličům dopřáno. Dnes si ale vlastní klip udělá i komunista Pepa, který tedy nejspíš tvořil bez předchozí porady s kreativním oddělením – jako za starých časů. I nejdéle sloužící pravicový poslanec Marek Benda na to šel „tentokrát s humorem“ a představil se jako exemplář vymírajícího druhu, bílého heterosexuálního muže. LOL. Sice neřekl, co ho ohrožuje, ale musí to být zákeřné a uvnitř, protože přes jistě náročnou práci poslance za ODS vypadá Benda i po dvaceti pěti letech ve Sněmovně docela fit.
Cesta ke statusu informovaného voliče je lemována plytkými emocemi videí a billboardů. A v případě emocí nastupuje kreativa, jinak to nejde. Bez ní by taky nemusel k volbám nikdo přijít – a co pak? Kdyby se nepodařilo volby hezky prodat a zabalit, hrozil by definitivní propad voličské účasti. Marketingová oddělení tak demokracii neničí, ale zachraňují. Matador Karel Schwarzenberg se sice zapojil a šel pěkně postaru a „na živo“ bezdomovcům vykládat, že mají hlavně přijít k volbám, ale stačí to? Kolika lidem by o „to“ šlo i bez reklamní masírky?
Pojmout politický marketing pro mladé s humorem a jako pro debily je jediná šance, jak získat ty nejvzácnější voliče. Kdo má politiku jako koníček, k volbám stejně přijde a pro zbytek se hodí cokoli, co zaujme. Politika potřebuje „obsah“.
Autor je redaktor Alarmu.