Koho volit? Na billboardech jsou senioři místo koňů


Předvolební názorový seriál uzavírá svým rezignovaným pohledem na českou společnost spisovatelka a členka Strany zelených Petra Hůlová.

Billboardy jsou jako čísla časopisu Apetit nebo Psychologie. Existujou v časoprostorovým vakuu, kde se děje všechno a nic, jen na rozdíl od trafik nikdy nezavíraj.

Jdu městem a dělám přesně to, co se nemá: přemýšlím, co ty hesla znamenaj. Třeba: „Před eurobubáky neuhneme.“ Představuju si, že jsem eurobubák (je zabalenej v český vlajce?) a jak přede mnou někdo neuhne. Jak přesně by to vypadalo? Nebo: „Pro děti.“ Co pro děti? Jak pro děti? ANO hlásí: „A neblábolit.“ Jako kdyby vlk z Karkulky oznamoval: „A nežrat babičky.“ Vtipný. Dyť ANO dělá kampaň půlka Priglu a ten srandu umí. „Změny dotáhneme“ je teda určitě lepší než „Klid stáří“ nebo „Síla pro budoucnost“ už proto, že to má příběh. Na rozdíl od hesel složenejch ze samejch podstatnejch a přídavných jmen jako „Bezpečí domova“, „silný lídr“ nebo „poctivá politika“, ony neúspěšný cvičeníčka na téma: jak říct dvouslovně nic na co nejvíc slabik.

Drápy do hlav

Nemá se nad tím nejspíš vůbec přemejšlet. Jsou to takový plakáty na colu. Říkaj: cola existuje, nezapomeňte! Že ta, co není zero, obsahuje taky cukr. Jsme tu s vámi, mrky mrk, tahle a tamta parta. Tak trochu jiná rozesmátá skvadra mladejch lidí. Jen jsou tam na rozdíl od reklamy na Marlboro místo koňů senioři a mladejm je tam víc let a holky nejsou tak prvoplánově sexy. To celý za pár ušmudlanejch mega. A našly by se i příklady ještě hůř utracenejch peněz (třeba cyklostezky, co končej v poli), takže co?

Svoboda je i nevolit. Volila bych socany kvůli Zaorálkovi, ale budu volit Zelený kvůli programu, kterej jsem si nestačila přečíst, ale tuším, co tam bude. Volím je vždycky a taky platím členský příspěvky.

Legrační je, že to, co říkaj politici na plakátech, pro ně a za ně za prachy vymyslela reklamka. A nejdivnější je, že to nikomu není divný. Na billboardu stojí chlap (nebo ženská), ale ten slogan pod ním je ve skutečnosti z hlavy úplně jinýho chlapa (nebo ženský), co tu stranu třeba ani nevolí, možná jí dokonce opovrhuje. A to oblečení, v kterým nafotili lídra, mu taky někdo předvybral. Snad proto se tváří tak nejapně. Že se ani on v tom všem úplně necejtí, že ho to dejme tomu škrtí, ale to už je čirá spekulace a empatii si schovám na jinam.

Nic, co mě doopravdy zajímá, na billboardech předvolební kampaně není. Třeba: proč má bejt všechno čím dál efektivnější? Nebo: kdo si myslí, že despekt, kterej cítíme k Ukrajincům je podobnýho ražení jako to, co k nám cejtěj Němci, a co to znamená pro naši zahraniční politiku? Nebo: kolik lidí fakt začalo krást máslo? Chytlo by to někoho? říkám si. Jasně, jde jen o to, že se zkratkou strany něco utkví. Cokoli. Zasekne to dráp do hlav a to pak funguje jako paměťová konzerva pro název strany, a tak ji víc lidí zaškrtne.

Včera ve vlakovým kupé jsem odposlechla rozhovor dvou starších žen. Byly single a notovaly si. Že si prej na krk už rozhodně nenechaj uvázat nějakýho dědka. No vida a já měla za to, že starší ženy jsou samy hlavně proto, že je nikdo nechce, myslím si. To pro mě bylo nový. Chtěla bych něco takovýho i ve volební kampani. Něco novýho, překvapivýho, něco, co si někdo doopravdy myslí. Něco, co by mi otevřelo oči. Nějak jinak nasvítilo svět. Něco, co by šlo s kůží na trh.

Je to šíleně naivní. Jistě. Ale není naivnější myslet si, že volby s takovou kampaní, co tu je, může brát někdo vážně? Vždyť se těm billboardům jenom smějem. Nebo je spíš úplně ignorujem. Splývaj s reklamama. Jsou reklamama. Jen v horším provedení. Proč brát vůbec vážně volby s takhle ubohou kampaní? Kampaní, která ukazuje, že volby neberou vážně ani ty, co v nich kandidujou. Protože za tím, co říkaj, stojí někdo jinej a ani ten za tím nejspíš nestojí. Ty výkřiky na billboardech maj jen zabrat. A neuměj moc ani to. Ne myšlením.

Svoboda je i nevolit. Volila bych socany kvůli Zaorálkovi, ale budu volit Zelený kvůli programu, kterej jsem si nestačila přečíst, ale tuším, co tam bude. Volím je vždycky a taky platím členský příspěvky. Zelený se ale bohužel nejspíš nikam nedostanou a Zaorálek sám sebe nivelizuje, aby nalákal lidi. V těch je ten hlavní problém. Většina lidí je hloupejch, takže nechtěj nic než mentální gaučový chipsy. To je lidskej materiál, z kterýho tu budujem. Odráží ho billboardy, kampaň, nabídka stran, způsob formulování těch frází i charakter strany, která to nejspíš vyhraje.

Autorka je spisovatelka.

Předvolební seriál Koho volit? přinesl sérii textů různých lidí veřejného života a nevyjadřuje názory redakce Alarmu.

 

A2LARM