Anketa: Říjnová revoluce


Dnes uplynulo sto let od Říjnové revoluce. Jak tato událost změnila 20. století? A má smysl si ji připomínat?

Před sto lety se bolševici, kteří hlásali hesla jako „Mír, chléb a půda“ nebo „Všechnu moc Sovětům“, chopili moci a radikálně změnili historický vývoj – nejen v samotném Rusku. Našich spolupracovníků a spolupracovnic jsme se zeptali, jak dnes nahlížejí Říjnovou revoluci neboli VŘSR – Velkou říjnovou socialistickou revoluci:

1. Jak Říjnová revoluce ovlivnila dějiny 20. století?

2. Má smysl si Říjnovou revoluci připomínat?

 

Jan Tesař (historik)

1. Velká ruská revoluce let 1917–1920 byla největší událostí 20. století a zcela změnila svět, a to natrvalo – i přesto, že byla (jako lidová revoluce) záhy zmanipulována a potom potlačena bolševiky. Lidovým vrstvám na celém světě přinesla sociální vymoženosti, které jsou dnes odbourávány, stejně jako bolševiky nastolené politické režimy v zemích, kde probíhala. Tato revoluce však uvolnila síly, které nelze natrvalo spoutat a které se dříve nebo později projeví a skoncují se současnými poměry, které jsou jen absurdním extempore.

2. Ano, je potřebí připomínat zejména krutost Velké ruské revoluce, která byla sice zčásti „přirozeným“ pokračováním tehdy probíhajícího světového masakru, ale v zásadě je vlastní každé sociální erupci, následující po dlouhém násilném potlačování a době nepřiměřeném vykořisťování celých národů. Ruská revoluce se všemi svými hrůzami se odehrála v zemi poměrně civilizované a kultivované. Dnes doutná vzpoura celých kontinentů, o kterých to neplatí. Připomínejme to těm, kdo sedí na sopce a radují se, že se jim stále daří dusit tlak…

Alena Wagnerová (spisovatelka)

1. Říjnová revoluce patří nesporně k velkým dějinným událostem nejen dvacátého století, ale i evropských dějin vůbec. Svým významem stojí vedle Francouzské revoluce, reformace či osvícenství. Cílem těchto dějinných pohybů bylo osvobození člověka – ovšem dopadalo to různě. Velká říjnová revoluce je v tomto smyslu událostí v dobrém i špatném smyslu. V dobrém proto, že dělnickému hnutí na celém světě ukázala možnost změny poměrů, ve špatném kvůli tomu, že se uskutečnila v průmyslově málo rozvinuté zemi s poměrně slabým dělnickým hnutím a bez zkušenosti s demokratickým systémem. To realizaci socialistického společenského systému těžce poznamenalo násilím, dogmatismem, stalinismem, deformovalo jej a vedlo nakonec k rozpadu Sovětského svazu a jeho satelitů. A nezapomeňme, že úspěch socialistické revoluce byl pro kapitalismus výstrahou, že není neohrozitelný, a vedl zvlášť po druhé světové válce, kdy se sovětský typ socialismu v polovině Evropy uskutečňoval, k jeho reformě – sociálnímu tržnímu hospodářství, jehož éra skončila, když nebezpečí socialismu pominulo s rozpadem tzv. východního bloku.

2. Připomínat Říjnovou revoluci má i dnes smysl, protože ukazuje, že dějinný pohyb je možný, ale zároveň nás učí, že vytvořit společnost svobody, rovnosti a bratrství, jak to formulovala Francouzská revoluce, je cíl, jemuž se sice můžeme přibližovat, ale jehož se nám nikdy úplně nepodaří dosáhnout, a už vůbec ne násilím. Radikálně myslet, jak to ve své kritice kapitalismu udělal Marx, je podmínkou každé společenské změny, zároveň je ale potřeba jednat s láskou k člověku, protože jinak každá revoluce a každé hnutí ztrácí svůj smysl a cíl.

Milena Bartlová (historička umění)

1. Nevím o žádných nezávisle probíhajících dějinách, které by ruská revoluce ovlivnila: ona je vytvářela, a to relativně velmi mocně. Někoho inspirovala, někdo ji respektoval, někdo se jí bál, ale stejně jako Velká francouzská revoluce byla silným gestem, které nelze v dějinách 20. století opomenout. Byla největším úspěšným gestem radikální, násilné emancipace, které nastolilo zcela nové možnosti (například i pro umění). Sama jim ovšem nebyla schopná dostát – osobně myslím, že proto, že se konala v tak málo průmyslově rozvinuté a z hlediska kapitalismu zaostalé zemi.

2. Viz výše – byla tak mohutná, že ji prostě nelze zamlčet, nejen v dějinách Ruska, ale celého světa. Dodnes má smysl ji připomínat jako doklad toho, že zvrátit nespravedlivé pořádky je možné. Jednou z hlavních hybných sil ruské revoluce byla strašlivá nerovnost tamní společnosti, což je motiv, který v posledních desetiletích bohužel opět nabyl na významu.

Petr Uhl (novinář)

1. Ruská revoluce měla zahájit revoluci světovou. Mimo Rusko ale revoluce často ani nevzplály. Přesto je ruská revoluce důležitá světová událost 20. století. Byla to revoluce politická i sociální. Byla spontánní. Bolševici v jejím čele nedokázali udržet rozzlobené dělníky a mužiky. Prvním cílem revoluce byl konec války, mír. Druhým byla půda, třetím bylo překonání feudální nadvlády církve a šlechty. Říjnová revoluce od února 1917 až po rok 1927 znamenala především emancipaci člověka, v Rusku zvláště ujařmeného. Naplňovala Marxovu ideu, že svoboda společnosti musí vycházet ze svobody jednotlivce, nikoliv naopak. V roce 1927 Stalin porazil bolševiky a zároveň jim ukradl jejich název. Pak je likvidoval i fyzicky.

2. Ruskou revoluci nelze hodnotit jen podle míry násilí během oněch deseti let. Ani následující Stalinovo termidorské období nelze posuzovat jen podle prolité krve. V občanské válce let 1918–1921 padlo na osm milionů lidí, tedy čtyřikrát víc, než bylo ruských obětí první světové války. Období 1927–1937 bylo krvavější. Stalin v letech 1932–1933 na Ukrajině, na Kubáni a v Povolží dílem neúmyslně, dílem i záměrně zavinil hladomor. Zahynulo v něm přes sedm milionů lidí. Pak přišel velký teror. Jen v „čistkách“ let 1937 a 1938 uvěznil Stalin pomocí NKVD jeden a půl milionu lidí, z nichž na 700 tisíc bylo zastřeleno. Moskevské monstrprocesy buržoazie i socialisté v Evropě tolerovali, často i podporovali. S pomocí kominterny „budoval“ Stalin státní socialismus v jedné zemi. Založil ho na diktatuře stranických sekretariátů a na státním teroru. V koncentrácích a ve vyhnanství trpěly v SSSR miliony lidí. Další miliony zahynuly proto, že Stalin nechal vyvraždit špičky armády, čímž před válkou SSSR odzbrojil. Zvůle a bezzákonnost pak pokračovaly i po jeho smrti, až do Gorbačovovy perestrojky. Tradice státního teroru brzdí dnes v Rusku – a ještě více na Ukrajině, Zakavkazsku a ve Střední Asii – demokratický právní stát. Kořeny stalinismu lze nicméně najít už v teorii i praxi bolševiků v roce 1921 – za kronštadtského povstání a při zákazu stranických frakcí.

Mám k ruské revoluci osobní vztah. Vytvářel se v šedesátých letech četbou knih jako Les bolchéviks contre Staline (Bolševici proti Stalinovi), studiem Lenina, Trockého, Bucharina, Preobraženského. Vedlo mě to ke spolupráci (ve Francii a v Československu) se IV. internacionálou a v letech 1984–1991 dokonce ke členství v ní. Ta z odkazu ruské revoluce vycházela. Od listopadu 1989 jsem proto jen kriticky přijímal zdejší kapitalismus a (neo)liberální demokracii.

Zuzana Uhde (socioložka, šéfredaktorka časopisu Gender a výzkum)

1. Události v Rusku roku 1917 zahájil únorový protiválečný protest žen, který ve svém důsledku vedl ke svržení feudálního carského režimu a započal revoluční dění, jež vyvrcholilo téhož roku Říjnovou revolucí. Ač bývá tento protest žen spíše odstrkován na okraj jako hladová protiválečná demonstrace bez politického uvědomění, která byla pouze nezamýšleným spouštěčem dalších událostí, ženy sehrály důležitou roli v organizování dělníků v předrevolučním období, stejně jako v získání podpory ozbrojených složek na stranu dělníků i v protestech proti Prozatímní vládě po odstoupení cara. Už v létě 1917 získaly ženy volební právo. Většina dělnických žen a rolnic ale bojovala za radikálnější ekonomické a politické změny. Ruská společnost byla velmi tradiční, přesto se ženy prosadily v bolševickém hnutí a zasadily se za to, že v krátkém sledu po Říjnové revoluci byly ženy zrovnoprávněny před zákonem s muži, získaly právo na rozvod, vlastní majetek, byla uzákoněna zodpovědnost mužů za děti mimo manželství či legalizován potrat. V řadě ohledů ve vztahu k právům žen revoluční Rusko předběhlo zbytek světa. Říjnová revoluce tak představuje z pohledu emancipace žen jednu z největších historických událostí. A i s ohledem na tento vývoj byl později v OSN Mezinárodní den žen stanoven právě na 8. března (tj. 23. února juliánského kalendáře, kdy se konal pochod žen za mír a chléb) jako připomínka tohoto revolučního protestu žen.

Odkaz Říjnové revoluce, který se nesl celým 20. stoletím a ani dnes není vyčerpán, je samozřejmě daleko širší, emancipace žen je ale jeho nedílnou součástí. Požadavky na demokratickou moc lidu, pozemkovou a vlastnickou reformu a ekonomickou demokracii prostřednictvím dělnické kontroly výroby a továren jsou dnes stále relevantní, když sledujeme, jak se v současném globálním kapitalismu ostře rozevírají nůžky mezi malou skupinou nejbohatších a většinou lidstva. A jsou to také požadavky, za které řada progresivních ženských hnutí nadále bojuje.

2. Jak se střídají generace, mění se i interpretace velkých historických událostí. Dějiny lidské emancipace se nepočítají v horizontu lidského života, a proto má rozhodně smysl připomínat si zlomové události, zvláště ty, které vyšly z protestu marginalizovaných a utlačovaných skupin a vedly ke svržení nespravedlivých společenských řádů. To, že se egalitární a participativní étos Říjnové revoluce neudržel, z hlediska těchto dlouhých dějin nic definitivního neznamená. Přestože vývoj, který následoval po nástupu Stalina k moci, přinesl svoje problémy, progresivní obsah Říjnové revoluce ovlivnil řadu dalších emancipačních bojů v průběhu 20. století a je nadále velkou inspirací pro současnost i budoucnost.

Martina Poliaková (historička a publicistka)

1. Jako konkrétní politická událost, jejímž cílem a důsledkem bylo radikálně změnit společnost, od výrobních vztahů, pojetí práce a vlastnictví až po samotné materiální podmínky lidského bytí, zasáhla Říjnová revoluce do dějin lidstva zásadně. Ovšem nejen ona, ale i revoluce roku 1905 a ta z února 1917. Existuje mnoho vědeckých a politických diskusí o tom, co v marxistickém pojetí znamená jednota teorie a praxe. Ruské revoluce ukázaly, co může přinést praktický materialismus. Revoluce roku 1905 dala vzniknout dělnickým radám, které měly koordinovat stávkovou činnost a brzy se proměnily v orgány paralelní státní moci. Válečná krize první světové války vedla k únorové revoluci roku 1917, ke svržení cara a úsilí o vznik republiky. Říjnová revoluce přinesla poprvé v dějinách to, čemu se říká dělnický stát, tehdy unikátní příslib občanských, ekonomických a sociálních práv. Bolševická revoluce byla praktickou kritikou nejen kapitalistického systému, ale i zřejmého nebo skrytého ekonomického redukcionismu a determinismu, ať už ve formě menševismu nebo „levého“ komunismu. A také ukázala, že bez převzetí politické moci není žádná skutečná změna možná.

2. Jako historickou událost v jejích kontextech, problémech a důsledcích ano. Podobně jako v případě Velké francouzské revoluce jen málokterá událost v dějinách vzbuzuje takové vášně. Není divu. Občanská válka a degenerace revoluce ve stalinský teror přinesly milióny obětí na životech a samotnou revoluci a její přínosy i negativa nemůžeme dost dobře oddělit od důsledků, které skutečně nastaly. Studium Říjnové revoluce, příčin, souvislostí, ohlasů pro emancipační a dělnické hnutí, kulturu a umění by ale nemělo být zaměňováno za snahu o revizionismus. Poctivý pokus o reflexi představuje mezinárodní konference Za obzory revoluce v Rusku, kterou ke stému výročí pořádá Spolek studentů historie FF UK.

 

Podpořte nezávislé médium, které myslí na lidi na okraji.

Dar:





V dalším kroku upřesníte platební metodu a osobní údaje. Službu poskytuje darujme.cz

A2LARM