Bonovy písně pokrytecké


Jak být bojovníkem proti daňovým rájům a zároveň využívat pochybná schémata pro daňové optimalizace? Musíte být Bono Vox.

Zpěvák irských hvězd U2 Bono Vox se v médiích rád prezentuje jako bojovník proti globální chudobě či úniku peněz do daňových rájů. Jak se ale svět minulý týden dozvěděl z prosáklých dokumentů o daňových rájích – tzv. Paradise Papers, i on rád využívá finanční optimalizace na hraně zákona.

Před třemi lety se v Berlíně konala konference, vzletně nazvaná Globální fórum o transparentnosti a výměně informací pro daňové účely. Účastníci z padesáti zemí světa včetně třiceti ministrů financí na závěr podepsali memorandum, které slibovalo zlepšit výměnu daňových informací, jež by pomohla národním úřadům lépe bojovat s úniky. „Dnešní oznámení je důležitým a vítaným milníkem v boji proti nelegálnímu vyhýbání se placení daní,“ reagovala na zprávu aktivistická organizace ONE, která vystupuje proti globální chudobě a sociální nerovnosti. V roce 2004 ji založil Paul Hewson známý spíše jako Bono Vox, frontman populární irské rockové kapely U2. Ostatně organizace se jmenuje podle jejich hitu z roku 1991.

Na jedné straně Bono bojuje proti daňovým rájům, na druhé sám využívá děr v daňových systémech, aby zvyšoval své, beztak už astronomické bohatství.

ONE zastřešuje různé charitativní aktivity, zároveň se ale profiluje jako lobbistická organizace, která by ráda způsobila větší systémové změny, jež by proměnily či přinejmenším polidštily distribuci bohatství v současném světě. Bono se rád stylizuje do jakéhosi mesiáše globálního dobra a pravidelně se setkává s papeži, americkými prezidenty i mocnými byznysmany. Byl tváří kampaně za odpuštění dluhu chudým zemím na začátku tisíciletí, jeho organizace (RED) – jež je nyní součástí ONE – patří k předním bojovníkům proti AIDS nebo tuberkulóze. Jenže tento týden se ukázalo, že sám Bono má máslo na hlavě.

V Paradise Papers figuruje jeho jméno v souvislosti s investicí do obchodního domu v litevském městě Utena. Transakce částky 5,1 milionu liber proběhla přes společnost Nude Estates se sídlem v daňovém ráji na Maltě, jež vzápětí přestala existovat a přesunula svoji činnost na anglický ostrov Guernsey v Normandii, který také spadá do kategorie daňových rájů. Důvod, proč peníze cestovaly touto oklikou, je zřejmý.

„Beru tyhle věci velmi vážně. Vedl jsem kampaně za to, aby bylo skutečné vlastnictví offshoreových společností učiněno transparentním. To je vlastně důvod, proč je mé jméno ve zveřejněných dokumentech,“ prohlásil vzápětí Bono, který sám sebe v celé transakci prohlašuje za „pasivního minoritního investora“ a doufá, že informace povedou k lepšímu postupu proti daňovým únikům. „Měly by existovat přístupné registry, tak aby tisk a veřejnost mohly zjistit to, co už vládní orgány, jako ty v Guernsey, vědí,“ dodal zpěvák.

Taky platíte?

Byla by to možná jen nepodstatná, drobná kauza, nad kterou lze mávnout rukou, kdyby Bono a U2 neměli za sebou několik podobných podezřelých případů. V roce 2006 přestěhovali společnost, jež spravuje finanční záležitosti kolem kapely, z domovského Irska do Nizozemí, které má nižší daně pro umělce. V roce 2011 je na festivalu Glastonbury přivítal transparent „U PAY TAX 2“, jenž upozorňoval na podivný způsob, kterým kapela utekla z Irska.

„Celá řada našich byznysů je mimo Irsko. Je absurdní dělat z toho velkou kauzu,“ divil se kytarista The Edge. „Platíme obrovské daně. Lidi by měli vědět, že platíme obrovské daně a jsme rádi, že je platíme. Lidi by měli platit daně,“ prohlásil tehdy Bono a dodal: „To, že jsme filantropové a já se věnuju aktivismu, ještě neznamená, že musíme být v obchodní oblasti hloupí.“ Bono si také v rozhovorech často pochvaluje nízkou korporátní daň, která do Irska přivedla obří společnosti jako Google nebo Apple, jež zde mají svá sídla. Je to podle něj jediný způsob, jak se země může dostat z krize.

Apple je ostatně firma, která se v oblasti placení daní chová takříkajíc velmi kreativně a je přesně tou organizací, proti níž by Bono a spol. měli bojovat. Ve skutečnosti jsou ale U2 a Apple obchodní partneři – skupina před třemi lety vydala prostřednictvím korporace své zatím poslední album Songs of Innocence. Apple hotovou desku koupilo od U2 za sto milionů dolarů a nahrávka se vzápětí objevila zdarma v playlistech posluchačů. Šéf Apple Tim Cook to nazval „největší vydání desky všech dob“. Spousta uživatelů iTunes byla ale naštvaná, když se jim v složce objevila deska, kterou nikdy nechtěli. Známé jsou také vazby Bonovy další společnosti Elevation na Facebook, Yelp nebo Dropbox, tedy firmy, které se při své „daňové optimalizaci“ chovají podobně jako Apple.

Svatý Bono a dvojí metr

„Kapitalismus není proti morálce, ale je bez morálky. A proto vyžaduje naše příkazy. Je to divoké zvíře, které musí být zkrocené. Lepší sluha než pán,“ prohlásil kdysi Bono pro magazín Forbes. Jak se ukazuje, se zvířetem si vlastně docela rád zahrává.

Žádný z finančních kroků, které Bono nebo jeho společnosti udělali, patrně není proti stávajícím zákonům. Přesto jeho aktivity přinejmenším zavání – na jedné straně zpěvák bojuje proti daňovým rájům, na druhé sám využívá děr v daňových systémech, aby zvyšoval své, beztak už astronomické bohatství. V minulosti obviňoval velké firmy operující v Africe, že „nevrací bohatství lidem v jakékoli spravedlivé míře“, a sám dělá něco velmi podobného.

Z Paradise Papers vyplývá, že podobného žonglování s daněmi se dopustily třeba také zpěvačky Madonna, Shakira nebo Justin Timberlake, nikdo z nich ale otevřeně nevystupuje jako bojovník s nerovnoměrnou distribucí bohatství jako frontman U2. „Bonův postoj zavání pokrytectvím obzvláště ve světle jeho proklamovaných aktivit v boji s s chudobou,“ pustila se do zpěváka organizace Fair Tax Mark, jež se zabývá problematikou daní. Podle ní „chudé země přichází o víc peněz v důsledku vyhýbání se daním, než kolik získávají z mezinárodní pomoci.“

Do zpěváka se po zveřejnění Paradise Papers pustil i britský bulvár. „Ostudná daňová gymnastika ‚svatého‘ Bona je příkladem dvojího metru celebrit,“ napsal v titulku Daily Mail, zatímco komentátor deníku Sun suše konstatoval: „Když budeme mít trochu štěstí, tak si další celebrity z této kauzy odnesou ponaučení. Doufám, že to správné. A sice: když už se jednou zapojíš do plánů na vyhýbání se daní, tak nás už radši nepoučuj o jejich nebezpečí.“

Autor je hudební publicista.

 

A2LARM