„Cílem je vyčistit město od bezdomovců“

„Poškozeného odvezli mimo město do listnatého lesa na jemu neznámé místo, kde musel vystoupit a na příkaz obviněného Martina Roučky si musel sundat boty a jednu botu zahodit do lesa. Druhou botu mu zahodil obviněný Roučka, který poté po něm požadoval, aby si sundal kalhoty, což poškozený odmítl. Načež jej obviněný Roučka udeřil vnitřkem dlaně do tváře, poškozený upadl a na zemi jej obvinění Martin Roučka a Jaroslav Bělský asi deset minut kopali po celém těle.“

Tak zní část obžaloby, kterou si ve čtvrtek 9. listopadu vyslechli městští strážníci Roučka a Bělský před Okresním soudem v Mladé Boleslavi. Jsou obviněni ze zvlášť závažných skutků mučení, jiného nelidského a krutého zacházení, vydírání i zneužití pravomoci úřední osoby, kterých se měli dopustit na bezbranných lidech bez domova. Obžaloba, kterou přednesl státní zástupce Milan Moc, je postavená na výpovědích pěti poškozených, kteří byli údajně od roku 2013 vystaveni brutálnímu zacházení ze strany obžalovaných. Strážníci měli například spící poškozené přepadnout v jejich úkrytu a nastříkat dovnitř pepřový sprej a vyhnat je ven. Potom jednoho z nich surově bili a kopali na zemi, nadávali mu „ty slovenskej zmrde“ až do chvíle, kdy začal chrčet. Martin Roučka mu ještě před odjezdem údajně řekl, „ať už ke Kauflandu nikdy nepáchne“. Teprve dva dny později právě u Kauflandu na ulici U Stadionu měli obžalovaní vyzvat stejného muže, aby nastoupil do služebního vozidla. Roučka si měl sednout vedle něj na zadní sedadlo a udeřit ho teleskopickým obuškem do stehna. U obce Řepov nechali poškozeného vystoupit, Roučka ho dvakrát udeřil pěstí, obuškem do rtu, kopal ho do boku a přikázal mu, aby si vyzul a zahodil boty. Pak ho nechali jít pěšky zpět do Boleslavi.

Podobné situace policejním vyšetřovatelům popsali i ostatní poškození, kteří dříve žili nebo dosud žijí na ulicích Mladé Boleslavi – kruté mlácení, ponižování a odvážení za město bylo podle výpovědí nejméně od roku 2013 poměrně běžnou součástí jejich životů. Soudního přelíčení se účastnila také zmocněnkyně poškozených Markéta Pekařová, která požaduje pro každého z napadených náhradu za újmu jeden milion korun.

Řešit bezdomovce

Oba strážníci jsou k překvapení soudce i přes závažnost obvinění stále ve službě u městské policie. Byli pouze přeřazeni z výjezdové skupiny a jeden z nich pracuje jako obsluha kamerového systému. Jaroslav Bělský pracuje u policie od roku 2005. Martin Roučka letos odsloužil desátý rok, za což dostal vyznamenání „za věrnou službu“ z rukou primátora Raduana Nwelati (ODS). Policista se na úvod výslechu před soudem dokonce hodlal vyznamenáním pochlubit a od soudce Rudolfa Havelky sklidil kritiku. „Připadá mi, že si městská policie dělá blázny z práce policie, státního zástupce a soudu, když vám dva dny před hlavním líčením pan primátor dává medaili za zásluhy,“ podivil se soudce.

Policisté při konfrontaci s obžalobou trvali na tom, že se uvedených skutků nedopustili. Obžalovaný Bělský to komentoval: „Měli jsme je jen evidovat, kontrolovat totožnost a zjišťovat, jestli nejsou v pátrání.“ Na otázku soudce, proč si myslí, že ho jeden z poškozených viní z tak závažných činů, odpověděl: „Nic takového jsem nedělal. Možná ho nebavilo, že jsme ho pořád někde řešili.“ Obžalovaný Roučka se znechucením zdůrazňoval, že se snažil bezdomovcům spíše vyhýbat: „Byli pod vlivem alkoholu, zapáchali a byli silně znečištění. Měli různé choroby od žloutenky přes svrab. Chráním se vždycky: očkování a rukavice, co nejmenší fyzický kontakt.“ Na otázku po převážení bezdomovců autem jeden ze strážníků odpověděl slovy: „Muselo se to vydezinfikovat, zápach se držel týden. Nebyla to žádná radost.“ Zákroky proti bezdomovcům Roučka označil za „boj s větrnými mlýny“ a postěžoval si na nedostatek zákonných nástrojů, které by bylo proti nim možné použít.

Zastrašování svědků

Atmosféra v síni ještě více zhoustla, když soudce předvolal prvního ze čtyř poškozených, kteří se k přelíčení dostavili. Nechal jej totiž vypovídat s oběma obžalovanými za zády, čímž muže vystavil velmi nepříjemné situaci – měl soudu popisovat své drsné zážitky přímo před pachateli. Svou výpověď oproti původnímu policejnímu záznamu pozměnil a opakovaně tvrdil, že přítomní strážníci se na něm žádného násilí nedopustili. Když se otáčel směrem k lavici obžalovaných, chvěl se a v jeho očích byly vidět obavy. Toho si všimla zmocněnkyně Markéta Pekařová, která soudu navrhla, aby poškození vypovídali bez přítomnosti Bělského a Roučky. Po jejich odchodu muž tvrdil: „Mám z nich strach. Viděl jsem, jak napadli kamaráda.“ Městská policie mu podle jeho slov připomínala gestapo. Poškozený i v krátkém rozhovoru po přelíčení potvrdil, že se strážníků bojí, protože na rozdíl od ostatních vypovídajících stále žije v Mladé Boleslavi. Zmínil, že je možné, že se budou mstít nebo že na něj „někoho pošlou“. Soudce Havelka obav poškozených nedbal, a dokonce u některých poškozených zmínil, kde se v současnosti nachází. „Policisté nám slíbili, že budeme vypovídat pod ochranou a že nás po jednání odvezou domů, ale žádnou ochranu jsme nedostali a ještě nás tady nechali bez peněz,“ řekl jeden z poškozených po skončení přelíčení.

Další z napadených mužů před soudem popisoval, jak ho Roučka bolestivě nakopl před Kauflandem, který byl dříve známým místem setkávání mladoboleslavských bezdomovců, což bylo trnem v oku městských policistů. Na otázku soudce, jestli se někdo pokoušel jeho výpověď ovlivnit odpověděl, že ho v říjnu letošního roku napadla hlídka městské policie u nákupního střediska Bondy. Jeden ze strážníků ho údajně táhl po betonu se slovy: „To je pozdrav od Ukrajince.“ Martinu Roučkovi totiž nikdo v místní bezdomovecké komunitě neřekne jinak než právě Ukrajinec, pod touto přezdívkou proslul i svou mimořádnou krutostí. Dvojice obžalovaných strážníků je pak známá jako Čuk a Gek.

Z výpovědí poškozených před soudem i několika dalších lidí, kteří nejsou účastníky soudního řízení, vyplývá, že v Mladé Boleslavi bylo mimořádně brutální násilí na bezdomovcích dlouhodobě takřka na denním pořádku.

Obavy z možného zastrašování svědků ze strany obžalovaných strážníků potvrzuje také to, že se k soudu nedostavil Slovák, který na policii vypovídal jako první a celou kauzu tím spustil. Tento muž podle znění obžaloby i výpovědí některých dalších poškozených, kteří se s ním přátelili, čelil nejtvrdšímu zacházení především ze strany Roučky a jeho svědectví může být proto klíčové. V posledním roce se však měl natrvalo přestěhovat z Boleslavi neznámo kam. Naposledy s ním byla asi před rokem v kontaktu sociální pracovnice Martina Brzobohatá z organizace Luma MB, která před soudem vypověděla, že se jí svěřil, že mu strážníci vyhrožovali, takže měl strach o život a odstěhoval se do bezpečí. Pracovníci a pracovnice Luma MB poskytují mimo jiné pomoc obětem trestných činů a podle Brzobohaté nabídli podporu také poškozeným v tomto případu. Sociální pracovnice na závěr zmínila ještě dvě jména možných poškozených, které hodlá soudce Havelka předvolat na další přelíčení. Případ zatím odročil na neurčito a hodlá pátrat po chybějícím svědkovi.

Koupání v Jizeře

Lidé, kteří žijí na ulicích v Mladé Boleslavi, mluví o brutalitě městských strážníků celkem otevřeně. Bezdomovec Luboš, který čeká s dalšími lidmi na oběd před střediskem neziskové organizace Naděje, říká: „Všichni, co jsme tady, máme s městskými strážníky špatné zkušenosti. Jsou to gauneři první třídy. V poslední době se to ale zlepšilo, některý pozavírali a jiný vyházeli.“ Vědí o soudu s dvěma městskými strážníky Bělským a Roučkou. „Velkej a malej, Čuk a Gek jsme jim říkali, ty byli drsný. Každej z nás s nima měl snad někdy problém. Když byl někdo ožralý, otevíral si hubu a nic si od nich nenechal líbit, tak ho zmlátili, odvezli za město a sebrali mu boty,“ komentuje Luboš. „Když je to v létě, tak se to dá, ale v zimě bez bot to bylo špatný,“ dodává jiný muž ve skupince. Luboš se také zmínil o „koupání“ v řece – když si podle něj strážníci na někoho zasedli, tak ho v oblečení hodili do Jizery u jezu v městské části Podlázky. Vypráví o dvou kamarádech, kteří skončili v zimě ve vodě a měli potom trvale poškozené zdraví. Příběhy o házení do Jizery ostatní bezdomovci potvrzují a vzpomínají na jednoho už nežijícího bezdomovce: „Vousatej Pepík, jak mu umrzly nohy, toho taky v mrazu vymáchali v Jizeře.“

Na otázku, jak začaly problémy s městskou policí, odpovídá jeden z mužů: „Nejvíc útočili na cizince a nenáviděli hlavně Poláky. Ti dostávali čočku, je to asi tak pět let. Odvezli je do lesa a tam je skopali. Nechali je tam, sebrali jim hadry a boty. Bili je třeba kvůli tomu, že pili alkohol na lavičce. Byli to cizinci, co dělali pod agenturama, který je využily. Hodně z nich ve Škodovce skončilo, někteří vlastní vinou a někteří ne, ale neměli ani na cestu domů, tak tady zůstali. Vedení města udělalo čistku. Pak se ale vykašlali na cizince a šli po nás.“ V minulosti si údajně na jejich brutalitu zkoušeli stěžovat u vedení městské policie, ale výsledek byl opačný, než očekávali – šikana se prý v reakci na stížnosti ještě zhoršila. Při delším rozhovoru je patrné, že se kruté zacházení stalo v minulých letech běžnou součástí životů lidí bez přístřeší. Všichni se ale shodují, že se situace v posledních měsících výrazně uklidnila a násilí ze strany strážníků ustalo.

Klid v Naději

Vedoucí místního střediska Naděje Tadeáš Hrabovský tvrdí, že se při své skoro desetileté praxi sociálního pracovníka s násilím ze strany policistů setkal především v minulosti: „Problémy s městskou policií řešili naši terénní pracovníci v roce 2009. Tehdy bezdomovci přespávali v budově kasáren, která už nestojí. Tam je strážníci chodili budit a při tom je zmlátili. Mohli to být jiní policisté a já nevím, jestli to souvisí se současnými případy. Samotného mě překvapilo, že bude soud se strážníky. V posledních letech jsem nezaznamenal žádné stížnosti ze strany klientů, ale to nevylučuje, že se to nemohlo dít.“ Potvrzuje také, že může hrát roli politika automobilky jako největšího zaměstnavatele ve městě: „V posledních letech přibývá v Mladé Boleslavi hodně cizinců, kteří přijíždí z Polska nebo ze Slovenska za prací ve Škodovce. Působí tady mnoho pracovních agentur, které je zaměstnávají. Někteří cizinci práci nezískají nebo ji brzo ztratí. I město už uznalo, že jsou agentury problém a vlastně ty bezdomovce vytvářejí.“ Vzápětí dodává: „Problematické jsou také ubytovny pro zahraniční pracovníky. Zaznamenali jsme mnoho případů cizinců, kteří tvrdili, že se na nich nedá vydržet, takže raději odešli. Buď bydlí mnoho lidí na jednom pokoji nebo je tam nepořádek. Cizinci jsou pak často na ulici přechodně, dokud si nenajdou lepší ubytování.“ Podle Hrabovského registrovala jeho organizace financovaná především z peněz magistrátu za minulý rok 285 bezdomovců. Město v současnosti podle jeho slov nemá koncepci zavádění dostupného bydlení, které by mohlo bezdomovectví ukončit. „Často ale také záleží na samotných bezdomovcích, jestli chtějí svoji situaci řešit, nebo ne. Někdy mám pocit, že to chceme spíš my, aby se z ulice dostali, a trochu je k tomu nutíme,“ dodává sociální pracovník.

Vyčistit město

Ve městě hlídkuje osm takzvaných asistentů Bezpečného města, které zaměstnává magistrát, aby doplnili činnost policie. Jsou vybaveni výraznými zelenými reflexními vestami, ve kterých beze zbraní obcházejí své rajony v centru města. Mají předcházet kriminalitě a volat hlídky v případě porušení veřejného pořádku. Jeden z preventistů, který se prochází kolem poledne podél říčky Klenice nedaleko střediska Naděje, říká: „Jsme uši a oči policie. Naším cílem je vyčistit město od bezdomovců. Hlavní problémy, které řešíme, je žebrota, zápach a alkohol na ulicích.“ Na otázku, kterou lokalitu považuje za nejproblematičtější, odpovídá: „Dříve to byl Kaufland, kde se lidé báli chodit, ale ten se nám už naštěstí podařilo vyčistit.“ Bezdomovce podle něj postihují nejčastěji na základě vyhlášky zakazující pití alkoholu na území celého města, případně se snaží jim prokázat žebrotu, která je v Boleslavi také zakázaná. „My proti nim ale nemůžeme nic dělat. Lidi se nechtějí zastavit a dokázat jim, že žebrali,“ dodává asistent s ustaraným výrazem.

Ředitel městské policie Tomáš Kypta k údajnému násilí páchanému městskými policisty řekl: „Zatím nebyl žádný strážník pravomocně odsouzený z vámi označených trestných činů. Jediný, kdo může rozhodnout o vině, je nezávislý soud. V opačném případě je v platnosti presumpce neviny.“ V tomto duchu případ komentovala pro Alarm i mluvčí boleslavského magistrátu Šárka Charousková. Primátor Nwelati řekl v rozhovoru pro Respekt: „Z mého pohledu jsou nevinni. Nebudu svými výroky ovlivňovat pocity lidí. Když jsem se dozvěděl o tom podezření, stáhl jsem je z terénu, dělali pak na kamerovém systému. Pomohl jsem jim zajistit obhájce, to je povinnost zaměstnavatele. Pokud budou vinni, budou si ho muset zaplatit. Pokud budou nevinni, budu požadovat omluvu od státní policie, která případ řešila.“

Podle mediálních výstupů boleslavského magistrátu je bezpečnost jedním ze zásadních témat místních politiků a právě bezdomovci pro ně představují hlavní hrozbu. „Ukazuje se, že je nutné přitvrdit v prevenci i represi protiprávního jednání u těch, kteří narušují naše klidné společné soužití,“ napsal předseda kontrolního výboru a zastupitel za ČSSD Přemysl Sezemský v měsíčníku Boleslavan. V časopisu z roku 2013 zase ředitel městské policie Kypta potvrzuje trvalou snahu vytlačit bezdomovce z města: „Městské policii se podařilo přesvědčit bezdomovce především z řad cizinců, aby z našeho města, kde ztratili práci, odjeli… Snažili jsme se především odsud [od Kauflandu – pozn. red.] vytlačit tu spoustu žebrajících bezdomovců. To se nakonec podařilo, i když se tam samozřejmě bezdomovci objevují nárazově stále.“

Z výpovědí poškozených před soudem i několika dalších lidí, kteří nejsou účastníky soudního řízení, vyplývá, že bylo mimořádně brutální násilí na bezdomovcích dlouhodobě takřka na denním pořádku. Obvinění strážníci Roučka a Bělský stále zůstávají ve služebním poměru, a mohou tak přímo nebo nepřímo ovlivňovat svědky. Poškození opakovaně vyjádřili, že se cítí být ohroženi na životě a zdraví a jeden z nich se z tohoto důvodu k soudu nedostavil. Vzhledem k závažnosti trestných činů, kterých se měli strážníci dopustit, i k jejich postavení je třeba se ptát, proč policie dosud nezajistila dostatečnou ochranu poškozených. Soudce Havelka rovněž nebere ohled na psychický stav obětí násilí a vystavuje je během přelíčení traumatickému setkání s Roučkou a Bělským, kteří je měli léta terorizovat. Udělení vyznamenání obžalovanému Roučkovi dva dny před přelíčením a veřejná vyjádření Nwelatiho potvrzují, že vedení města za postupem strážníků i nadále stojí. Další líčení, při kterém by měl soudce vyslechnout další svědky, se bude konat počátkem příštího roku.

Autor je redaktor Alarmu.

[wpforms id=“33203″ title=“false“ description=“false“]