V posledních parlamentních volbách došlo ke katastrofální porážce levice. Zelení nedosáhli ani na státní podporu a dříve nejsilnější ČSSD se sedmi procenty zaostala i před KSČM, jednookou královnou mezi slepými. Uprázdněné místo zabrala politická hnutí a strany hlásající populismus (ANO), neoliberalismus (ODS) nebo dokonce rovnou nacionalismus fašistického střihu (SPD). Jediným příjemným překvapením tak byl úspěch České pirátské strany, které se podařilo zmobilizovat mladé progresivní voliče z větších měst. Mozaiku dotvořily strany z pravé části spektra, potácející se vesměs okolo pěti procent.
Jako člen ČSSD jsem výsledek přijal s nevolí a přidal jsem se k aktivitě dalších nespokojených straníků pod pracovním názvem Lepší ČSSD je možná. Nevidíme zatím možnost pro vznik nové levicové strany, ale je nám cizí pasivita. Tlakem zdola chceme vyvolat ve straně kvas, který by vedl k jejímu přerodu v moderní levicovou stranu demokratického ražení. Nezastíráme, že našimi vzory jsou hnutí Momentum Jeremyho Corbyna z britské Labour Party a myšlenky amerického senátora Bernieho Sanderse. Chceme stranu otevřít novým členům a podporovatelům, zbavit se mrtvých duší – nejlépe hromadnou přeregistrací – a zničit klientelistické kliky, které jsou ve straně stále přítomny a dusí ji. Musíme trvat na svém programu, opustit vládu a jít do opozice, žádat přítomnost nových lidí ve vedení a důsledně ctít demokratické principy.
Obroda nebude možná bez masového zapojení řadových členů ČSSD. Za rok se konají komunální volby, zemi čekají v lednu prezidentské volby a tvoří se menšinová vláda Andreje Babiše, která jistě nebude hájit primárně zájmy zaměstnanců a pracujících. Vůči těmto výzvám musí zůstat alespoň část levicového spektra plně angažovaná. Při absenci aktivní levice hrozí konec sociálního státu, jehož udržení bylo v posledních letech alespoň částečně zajištěno participací ČSSD ve vládě.
Vnímáme sociálně demokratické hnutí v tuto chvíli jako zakonzervované – potřebujeme impulsy ze všech sfér a skupin, kterým není lhostejný osud chudých a ostrakizovaných v této zemi. Nemáme možnosti působit ve svých mediálních domech, naší zbraní je právě jen solidarita a entuziasmus. Ale bez těch by žádná změna nebyla možná. Zároveň jsme otevření, nechápeme, že současné vedení nedalo okamžitě své funkce k dispozici, že důsledně nereflektuje porážku a čeká na další.
Jsme představiteli různých spolků nebo formací. Spojuje nás zájem o stejná témata, nemáme žádného vůdce, organizujeme se sami. Nevlastníme zdroje kapitálu, ale to nám nebrání samostatně myslet a hlavně myslet také na druhé. Sobectví není program a velice brzy se vyčerpá ve vnitřních hádkách. A pak tu musí být připraven někdo, kdo řekne, že kooperace a spolupráce jsou víc než tupé lpění na hodnostech a mocenských postech.
Organizujme se, bojujme a věřme, že „lepší svět je možný“ a že „lepší ČSSD je možná“.
Autor je signatář manifestu, člen ČSSD.