Nikdy nekončící příběh Kateřiny Krejčové


Přístup české justice k případu Kateřiny Krejčové, obviněné z napadení policisty, připomíná šikanu.

Foto Václav Drozd


Před dvěma a půl lety se něco stalo. K tomu, co to přesně bylo, sice existuje pravomocný rozsudek, podle kterého je Kateřina Krejčová nevinná, přesto příběh stále nekončí. Obžalovaná měla podle policie a státní zástupkyně Zdeňky Galkové napadnout policistu. Stalo se to v červenci 2015 na demonstraci, při které skupina lidí seděla na zemi a odmítala odejít. Chtěli se symbolicky postavit davu jiné demonstrace, kde zaznívaly rasistické projevy a také skandování „oběsit, oběsit“ směrem k vládním představitelům. Protest těch, kteří seděli na zemi, byl symbolický proto, že reálně průchodu demonstrace nebránili, jejich sedánek se dal pohodlně obejít. Policie se rozhodla umožnit průchod nacionalistické demonstraci tím, že sedící protestující odstraní. Prý je chtěla chránit před rozzuřeným davem. Přitom zalehli nebránícího se Tomáše Schejbala, přičemž mu ulomili kus zubu. Kateřina Krejčová se k zasahujícím policistům rozběhla a pak se stalo to něco, co je už víc jak dva roky předmětem sporu.


Hřích Kateřiny Krejčové

Justiční fraška

Podle rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 měla obžalovaná devadesátikilového policistu Filipa Dleska napadnout tím, že dolehla plnou vahou svého padesátikilového těla na jeho záda. Podle pravomocného rozsudku Městského soudu v Praze obžalovaná policistu objala na jeho zádech. Podle svého obhájce se vklínila a podle mě na něj prostě spadla. Situace je totiž zachycená na videozáznamech a lze si ji pouštět stále dokola a přemýšlet nad tím, co vlastně ta Krejčová udělala. Spadla? Vklínila se? Sesunula se? Použila své tělo jako zbraň? Jisté je asi jen to, že se snažila nějak zabránit tomu, aby jejího tehdejšího přítele policie chránila před druhou demonstrací způsobem, kterým tak učinila.

Místo toho, abychom řešili závažné otázky, jako je policejní násilí, sledujeme už přes dva roky, jak český stát Kateřinu Krejčovou šikanuje.

V únoru 2016 odsoudila Edita Beranová, soudkyně obvodního soudu pro Prahu 1, Kateřinu Krejčovou k trestu odnětí svobody v trvání jednoho měsíce s podmíněným odkladem na dobu jednoho roku. Dostala tedy podmínku a odvolala se k soudu druhého stupně.

V dubnu 2016 zrušil Městský soud v Praze rozsudek soudu prvního stupně a Kateřina Krejčová byla pravomocně zproštěna obžaloby. Tehdy mohla celá fraška skončit, ale nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman podal na podnět Zdeňky Galkové dovolání k Nejvyššímu soudu. Ten kvůli procesním chybám vrátil případ zpátky městskému soudu, který ho vrátil zase Obvodnímu soudu pro Prahu 1 a celé to začalo znova. Soudkyně Beranová Krejčovou opět odsoudila, ta se odvolala a letos v září Městský soud v Praze tentokrát celou věc podstoupil do přestupkového řízení. Jenže ani tím to neskončilo. Minulý týden si Pavel Zeman znova podal dovolání. Zda tak učinil sám o své vůli, anebo na podnět státní zástupkyně Zdeňky Galkové, zatím nevíme. Každopádně tím prodlužuje jeden z nejneuvěřitelnějších případů posledních let, kdy naše soudy zcela vážně řeší, jestli se Kateřina Krejčová dopustila svým jednáním trestného činu.

Adekvátnost policejního přístupu nikdo neřeší

Zároveň nikdo neřeší, jak je možné, že policie nijak nereagovala na situaci, kdy lidé na druhé demonstraci vyzývali k likvidaci vlády, zaznívaly tam otevřeně rasistické projevy, Adam B. Bartoš tam kupříkladu řekl: „Nezbude nám nic jiného než vzít obranu naší vlasti do svých rukou, protože tato vláda to za nás neudělá… Dáme jim týden… dáme jim tejden, a jestli nezačnou do týdne konat, tak věci vezmeme do svých rukou.“


Záznam z demonstrace proti imigraci

Stejně tak si nikdo neklade otázku, zda byl zásah proti několika sedícím lidem adekvátní. Nebo proč při pacifikování Tomáše Schejbala říkali policisté „to je ten hajzl“ a jak to, že mu ulomili během zásahu kus zubu. Proč surově zasáhli proti nenásilnému a navíc symbolickému protestu? Nikdo také neprošetřoval tvrzení Kateřiny Krejčové, že zasahující policisté vedli cestou na služebnu rasistické a protiimigrantské řeči. Stejně tak pozornosti uniká devadesátikilový policista Filip Dlesk, který měl být údajně zraněn, přestože první posudek tuto možnost vyloučil, stejně tak jako mu první lékař, kterého navštívil, odmítl dát neschopenku. Kolik navštívil lékařů, než se mu ji po několika dnech podařilo sehnat, nevíme. Jediný prokazatelně zraněný zůstal po zásahu pouze Tomáš Schejbal. Místo toho, abychom řešili závažné otázky, jako je policejní násilí nebo vyzývaní k násilí ze strany řečníků na protiimigrantské demonstraci, sledujeme už přes dva roky, jak český stát Kateřinu Krejčovou šikanuje. A platíme to ze svých daní.

Autorka je redaktorka Alarmu.

 

A2LARM