Plnou parou back!


Jiří Paroubek by se rád vrátil do čela ČSSD a obnovil svou kariéru zdiskreditovanou už zásahem proti Czechteku v roce 2005.

Expředseda ČSSD Jiří Paroubek se cítí po prohraných volbách jako tatínek, co odkázal synkovi prosperující rodinnou firmu, a ten ji projedl. V DVTV se dále vyjádřil, že nyní je ochoten straně radit, jak zlepšit marketing a management. Byl to přitom Paroubek, kdo následoval Miloše Zemana na dráze zhrzených předsedů-premiérů, kteří po své porážce založili vlastní trucpartaj. Tak jako si Zeman založil SPO s deklarovaným cílem škodit sociální demokracii, Paroubek politicky zbankrotoval s národně socialistickým projektem LEV 21. Zhrzený Zeman spílal z Vysočiny bývalým přátelům Špidlovi a Grossovi, neboť jej zradili v prezidentské volbě 2002, a podobně si Paroubek počíná vůči Sobotkovi.

Normalizační swag

Jakkoli Bohuslav Sobotka připomíná spíše školního otloukánka než politického alfa samce, přece jen se pokusil vylízat sociální demokracii z bryndy, do které ji uvrhl Paroubek po jím nevyhraných volbách v roce 2010. Paroubek by rád radil teď, když už je pozdě, jak mají sociální demokraté dělat levicovou politiku. Ten samý Paroubek, jemuž přítel Tony Blair daroval před volbami 2006 červeného double-deckera, neboť Paroubek představuje spolu se Zemanem, Špidlou a nebožtíkem Grossem blairovskou linii „sociálně demokratické“ třetí cesty, a je tedy tím posledním, kdo by mohl být „českým Corbynem“, o jehož příchodu blouzní Jakub Patočka.

Jakkoli Bohuslav Sobotka připomíná spíše školního otloukánka než politického alfa samce, přece jen se pokusil vylízat sociální demokracii z bryndy, do které ji uvrhl Paroubek po jím nevyhraných volbách v roce 2010.

Byl to Jiří Paroubek, kdo předsedal dozrávání oranžového poupěte v masožravou květinu krajských kmotrů a kdo přišil mainstreamové levici swag normalizačních papalášů. „Roko“, jak je tento bývalý manažer RaJ (Restaurace a jídelny) uváděn v záznamech StB, totiž jako někdejší funkcionář Československé strany socialistické nic jiného ani neumí. Paroubek, Babiš a jim podobní zosobňují kontinuitu husákovských manažerských kádrů s kalnými vodami porevolučního byznysu a politiky, do nichž se vrhli jako štiky. Ostatně Paroubek ani Babiš neznají nic jiného než manažerský slovník. Sociální demokracie, na jejímž sjezdu v roce 1993 se Paroubek utkal o post předsedy se Zemanem, se pro novopečeného konzultanta a člena několika dozorčích rad stala novým rybníkem, na jehož bahnitém dně čekal na svou další šanci až do nultých let, kdy jako krizový manažer žehlil Špidlovy neúspěchy. Vražda Václava Kočky mladšího při křtu Paroubkovy knihy v restauraci Monarch je pak pouhou špičkou ledovce organické konverze ČSSD s chapadly mafiánské chobotnice.

Polistopadový „návrat do Evropy“ vyvolal v mnohých lidech naději na modernizaci levicových stran, zužovaných perverzí postkomunistické situace, kdy levici volí spíše konzervativní lidé z venkova, zatímco mladší městští voliči jsou napravo. Láska socanských bafuňářů k hitům Michala Davida, kampaně ve stylu guláš a pivo, ale především policejní zásah vůči Czechteku na Paroubkův povel – to všechno tuto situaci zakonzervovalo na nejméně desetiletí dopředu a není divu, že video Mádla a Issové „Přemluv bábu“ dopadlo na úrodnou půdu, uhlazenou Paroubkovou radlicí.

Vyrychlenej Skála

Dalším supem vábeným puchem politické mršiny je kapitalista a ideolog ÚV KSČM v jedné osobě Josef Skála, jenž by rád zabil dvě mouchy jednou ranou: vetřít se do přízně teenagerů jejich domnělým slangem a rehabilitovat „marxismus“ se vším všudy, včetně obhajoby okupace Československa v srpnu 1968. Opravdu si Skála představuje, jak po jeho agitaci mezi uživateli MDMA na tanečních parties mládežníci kroužkují neostalinského aparatčíka konzervativně nacionalistické partaje? Tabletka extáze byla přitom novým trendem v letech, kdy Skálova rodná KSČ odcházela od válu, a „emko“ je spíše nostalgické retro, takže Skála zaspal dobu o tři dekády. Je také úsměvné, jak estébácký důvěrník Skála, jenž se drtil marx-leninské poučky za Husáka, mansplainuje moderátorku Smetanu s politologií absolvovanou na Svobodné univerzitě v Berlíně, kde je marxismus běžnou součástí výuky.

Jestliže ČSSD páchne odvarem normalizačního odéru, stalinští sekerníci Skála se Semelovou jsou jeho extraktem. Sociální demokracie, definitivně zaháčkovaná Chovancovým krajně pravicovým křídlem, a komunisté v čele s taktéž národoveckými stalinisty, představují nejen konec parlamentní levice jako takové, ale také zmaření nadějí na progresivní styl hájení sociální spravedlnosti spolu s lidskými právy, očekávaný od potracené moderní levice. Těžko spekulovat, zda česká společnost je či není s to takový politický jev vyprofilovat a zda je či není po něm poptávka, je-li prachbídná nabídka. Socani s Paroubkovým mateřským znaménkem jsou jistě ostudou emancipační politiky a KSČM je olověnou koulí na noze, vzdalující horizont progresivně levicového projektu. Možná nastala chvíle nechat supy dokonat dílo zkázy a odklidit zdechliny z cesty.

Autor studuje historii.

 

A2LARM