Turečtí novináři již rok za mřížemi


Erdoğanův konzervativní režim tvrdě potlačuje média. V současnosti vězní asi 150 novinářů a stejnému počtu redakcí byla znemožněna činnost.

Počítadlo dní věznění novinářů na titulní straně deníku Cumhuriyet

Ve středu 29. října slavila Turecká republika 94. výročí svého založení. Po celé zemi probíhaly velkolepé oslavy, na každé aspoň trochu významné budově vlála turecká vlajka impozantní velikosti a statisíce lidí vyšly večer slavit do ulic, někteří s portréty „otce Turků“ Mustafy Kemala. V istanbulských čtvrtích Beşiktaş či Kadiköy, ale i v mnoha dalších městech Turecka, znělo dlouho do noci skandování hesel jako „Jsme vojáci Mustafy Kemala“ nebo „Turecko je sekulární a sekulární zůstane“ – jasné narážky na snahu současného prezidenta Recepa Tayyipa Erdoğana omezovat laický charakter státu a posilovat svou osobní moc.

V současnosti je v tureckých věznicích na 150 novinářů, což staví Erdoğanův režim na vrchol žebříčku zemí s největším počtem vězněných žurnalistů. Dva z nich – Murat Sabuncu, šéfredaktor nezávislých novin Cumhuriyet, a Akin Atalay, předseda výkonné rady téhož listu – právě „oslavili“ svůj první rok za mřížemi. Obviněni jsou z údajné podpory terorismu, čehož se měli dopustit tím, že ve svém deníku v minulosti publikovali rozhovory s představiteli Kurdské strany pracujících a stoupenci Fethullaha Gülena, který údajně ze svého pensylvánského sídla organizoval loňský červencový pokus o puč. Za to Atalayovi hrozí až 43 let vězení a jeho kolegovi 15 let.

Od loňského září bylo po celém Turecku zavřeno přes 150 redakcí novin, rádií a tiskových agentur.

Obvinění jsou přitom založena prakticky výhradně na obsahu jejich článků a tweetů. Jako důkaz, že byli Atalay a Sabuncu v kontaktu s loňskými pučisty, je uváděno pouze to, že se v jejich telefonech našla čísla lidí, kteří používali aplikaci pro šifrovanou komunikaci ByLock, přes kterou byl loňský pokus o puč koordinován. Tato aplikace je však volně ke stažení jak na Apple App Store, tak pro zařízení s Androidem a za posledních pár let si ji stáhly stovky tisíc lidí po celém světě, a je tedy směšné předpokládat, že všichni tito lidé byli zapojeni do pokusu o puč v Turecku. Paradoxní na celém obvinění je i to, že žalobce, který ho vypracoval, byl před několika dny rovněž oficiálně obviněn z kontaktů s gülenovci a z případu stažen.

Mezi dalšími obviněnými zaměstnanci Cumhuriyetu je přední turecký investigativní novinář Ahmet Şık a účetní Emre Iper. Şıkovi, který je ve vazbě od 31. prosince loňského roku, hrozí za údajné šíření teroristické propagandy až 15 let vězení. O tom, jak absurdní je toto obvinění, svědčí i fakt, že Şık strávil již v roce 2011 třináct měsíců ve vyšetřovací vazbě za to, že kritizoval právě napojení Gülenovy sítě na státní byrokracii. Jenže v té době byli ještě Gülen a Erdoğanova Strana spravedlnosti a rozvoje (AKP) spojenci.

Liberální a levicoví novináři byli v Turecku pronásledováni již před loňským pučem, který prezident Erdoğan nazval „darem od Boha“, neboť mu poskytl skvělou záminku pro potlačení veškeré opozice a vyčištění státního aparátu od „nespolehlivých“ lidí. V listopadu 2015 byli například obviněni tehdejší šéfredaktor Cumhuriyetu Can Dündar a šéf ankarské redakce Erdem Gül z členství v teroristické organizaci, špionáže a vyzrazení tajných informací, za což jim hrozilo až doživotí. Pravým důvodem jejich stíhání však bylo zveřejnění důkazů o tom, že turecké tajné služby skrytě podporují islamistické povstalecké skupiny v Sýrii a dodávají jim zbraně. Dokazovalo to mimo jiné jimi zveřejněné video, zachycující kamiony patřící turecké zpravodajské službě MIT, jak vezou náklad zbraní a střeliva přes syrsko-tureckou hranici. Po téměř sto dnech ve vazbě byl Dündar propuštěn a dále stíhán na svobodě. Během té doby byl na něho spáchán atentát, který přežil jen díky náhodě a také odvaze své manželky a jednoho poslance opoziční Republikánské strany, kteří Dündara před útočníkem zachránili. Dündar následně využil své dočasné svobody a uprchl do německého exilu.

Cumhuriyet, v současnosti nejprestižnější turecký deník, vychází již od roku 1924 a vzhledem k tomu, že tradičně zastává levicově-liberální hodnoty, je trnem v oku současné konzervativní, pravicové vlády pevné ruky prezidenta Erdoğana. Od loňského pokusu o puč a následného zavedení výjimečného stavu, který dodnes platí, bylo vzato do vazby celkem 17 zaměstnanců těchto novin. Sice už 13 z nich bylo propuštěno pro nedostatek důkazů, nicméně lze předpokládat, že tažení proti liberálnímu a levicovému tisku bude nadále pokračovat. Svědčí o tom i nedávné zatčení několika dalších žurnalistů, například novinářky Zeynep Kuray z levicových novin Bir Gün za to, že na sociálních sítích kritizovala současnou vládu.

Cumhuriyet a Bir Gün nejsou ale zdaleka jedinými médii, která se stala cílem represe ze strany režimu. Od loňského září bylo po celém Turecku zavřeno přes 150 redakcí novin, rádií a tiskových agentur. O práci tak přišlo minimálně 2500 novinářů.

Autor je politolog, momentálně žije v Istanbulu.

 

A2LARM