Když pan Kalousek někoho nazve „komunistickou mlátičkou“ a „komunistickým fízlem“, je jasné, že dotčený nemůže být úplně špatný chlap.
Zůstává otázka, zda jsou takové tituly na adresu Zdeňka Ondráčka dostatečnou kvalifikací, aby parlamentně dozíral na Generální inspekci bezpečnostních sborů (GIBS). Tedy aby z politických pozic hlídal hlídače, kteří například hlídají, jestli se naši křehcí uniformovaní hoši na demonstracích neobjímají s aktivistkami tak, že potom zůstanou týden na neschopence.
Na rozdíl od některých obchodníků s hněvem si u Ondráčka můžeme být celkem jisti, že tomu, co říká, upřímně věří.
Pan Ondráček není žádný inkoust, vypracoval se od píky a problematice rozumí. Wikipedie mu přiznává nejen proslavené mediální výstupy související s mládím stráveným na demonstracích (z dnešního stále ještě převládajícího hlediska žel na špatné straně pendreku), ale také delší kariéru vyšetřovatele Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality, přičemž měl mj. vést vyšetřování kauzy Opencard či záležitosti týkající se Františka Dohnala, prezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu. Nadto je pan Ondráček držitelem prověrky Národního bezpečnostního úřadu pro stupeň utajení přísně tajné. Co by za ni jiní dali!
Klid na nepříjemnou práci
Možná pan Ondráček problematice přece jen nerozumí tolik jako kapitalistická mlátička Vladislav Husák, který to (za zásluhy při úspěšné obraně Kongresového centra v roce 2000 a soukromého vlastnictví luk a strání během CzechTeku 2005) dotáhl až na policejního prezidenta. Ale to bylo za vlády patentovaných demokratů – sociálních, občanských i těch křesťanských z Kalouskova parlamentního bločku.
Kdysi mě přátelsky vyslýchal chlápek, který se na obraně Nuselského mostu, Kongresového centra (a nedalekého bordelu Libuše Barkové, toho času přítelkyně pana ministra vnitra Grosse) podílel na pozici řadové mlátičky. Většího sympaťáka aby člověk pohledal – málem bychom šli na pivo. Na fotografie z manévrů na Nuseláku, které měl vyvěšené v kanclu na nástěnce, byl hrdý i po letech. Patrně každý, když začíná, musí si iniciačně smočit čumák; když ne přímo v krvi, tak aspoň v moči a slzotvorném elixíru.
Zdeněk Ondráček však dávno není vyšetřovatel. Je politik a významný představitel Komunistické strany Čech a Moravy, významné části nacionálně konzervativního proudu v české společnosti. A na rozdíl od některých obchodníků s hněvem si u Ondráčka můžeme být celkem jisti, že tomu, co říká, upřímně věří.
Upřímnost a autenticita byly vždy ceněným artiklem, zejména pokud se týkaly disidentů a existenciálně fundovaného odporu proti říši zla. Je-li někdo se stejnou hloubkou upřímnosti přesvědčen o opačném názoru, bývá to obvykle považováno naopak za přitěžující okolnost. Tento opačný názor dojde nyní zvolením pana Ondráčka výrazného zastoupení ve (formálně) demokratických strukturách. Bude-li do čela komise pro kontrolu GIBS zvolen, pak na půdě (formálně) demokratického parlamentu ustaveného na základě (formálně) demokratických voleb. Nedokáží-li patentovaní demokraté vyhrávat, snad se naučí nejprve prohrávat.
Budou mít na tuto nepříjemnou práci dost klidu. V souladu s míněním podstatné části občanstva bude parlamentně zajištěno, aby bezbranní policisté na demonstracích napříště nečelili padesátikilovým lidským projektilům jen s holýma rukama, ohrožováni na zdraví i na morálce. Kapitalistický stát si žádnými aktivisty či aktivistkami rozvracet nedáme. Komunistický poslanec pan Ondráček na to dohlédne.
Autor má chladnou hlavu, horoucí srdce a čistý trestní rejstřík.