Jak se Češi podílejí na nelegální migraci


Jaká je česká imigrační politika a proč naši zaměstnavatelé hledají Ukrajince s polskými vízy?

Ukrajinským migrantům s polskými vízy, kteří pracují v České republice, se v poslední době dost věnují média. Katalyzátorem veřejného zájmu se stala kauza spojená s firmou Rohlik.cz. Dohrou, která se ovšem v médiích už tolik neprobírala, byla deportace ukrajinských pracovníků a série následných policejních zásahů ve firmách zaměstnávajících cizince. Ponechme nyní stranou, zda se jedná o legální, ilegální nebo pololegální zaměstnávání. Odpověď leží totiž někde mezi a o tom už bylo napsáno dost. Příčina problému je jinde – v nabídce zprostředkovatelských ukrajinských organizací zabývajících se „kupčením“ s vízy a v poptávce ukrajinských migrantů. Jak přesně „kupčení“ funguje a pro koho je výhodné?

Polská víza a dvanáctihodinové šichty

Je známo, že pro Ukrajince je dnešní česká imigrační politika velkou překážkou. Musí totiž vynaložit relativně dost prostředků a trpělivosti, aby získali vízum. Proto se často uchylují k jiným možnostem vycestování do Česka. Časté je využití zprostředkovatelských agentur, které za určitý finanční obnos obstarají všechny potřebné dokumenty, včetně registrace ve Visapointu nebo ve vízovém centru. Registrace je zásadní, protože zaregistrovat se na dlouhodobý pobyt nad 90 dní (což v praxi znamená dlouhodobý pobyt za účelem studia nebo práce) je ve Visapointu prakticky nemožné a jedině zaplacením zprostředkovatelským agenturám můžete získat registrační číslo. Není žádné tajemství, že získat polské vízum je mnohem snazší než získat vízum české. Systém Visapoint je totiž na Ukrajině už svou nefunkčností známý. Ukrajincům sice není jasné, zda je to zaviněno „útokem“ ukrajinských hackerů, anebo jestli ho jednoduše blokuje český konzulát, přihlásit se do něj je ale v každém případě skoro nemožné.

Vyžadovaná pracovní doba je nejčastěji dvanáct a více hodin, přičemž klasická osmihodinová pracovní doba se neobjevuje skoro vůbec. To vše při pracovním vytížení od pondělí do soboty.

Pracovní nabídky ukrajinských zprostředkovatelů se objevují i ve skupinách „práce v České republice“ nebo „práce v Praze“ na sociální síti VKontakte. Nejčastěji se tam nabízí registrace ve vízovém centru či na konzulátu nebo je uváděno slovní spojení „legální zařazení do práce“. Dále jsou nabízeny všechny možné služby – od českého pracovního víza a zdravotního pojištění až po průkaz občana Evropské unie. Kromě toho se objevují i „placené vakancije“, tedy možnost domluvit konkrétní pracovní místo za finanční obnos. Domluva zpravidla probíhá formou soukromého kontaktování, nejčastěji pomocí telefonického kontaktu nebo Viberu.

Zcela odlišná situace však nastává v případě poptávky po ukrajinských zaměstnancích ze strany zprostředkovatelů práce v Česku. Nejen na sociální síti VKontakte, ale také na dalších internetových stránkách se nejčastěji vyžadují polská víza (bez rozlišení na pracovní a turistická). Dále se objevuje nutnost vlastnit průkaz trvalého pobytu v České republice nebo české turistické vízum. Není také bez zajímavosti, že se nabízí legalizace dokumentů z polského víza na české. Vyžadováno je přitom právě polské vízum. Shánějí se stavební dělníci, lidé na úklid hotelů a pokojů nebo dělníci do autodílen. I další méně frekventované nabídky se týkají hlavně dělnických profesí a nekvalifikované práce. Zprostředkovatel nabízí průměrně sto korun za hodinu, ale objevují se i nižší částky. Vyžadovaná pracovní doba je nejčastěji dvanáct a více hodin, přičemž klasická osmihodinová pracovní doba se neobjevuje skoro vůbec. To vše při pracovním vytížení od pondělí do soboty. Místo výkonu práce se pak pochopitelně nejvíce týká největších měst, tedy Prahy, Plzně, Ostravy a Hradce Králové, kde jsou s přihlédnutím k nabízené odměně extrémně vysoké životní náklady.

Na vině je i česká politika

Problematická je také cena legálních dokumentů pro Ukrajince. Při průměrné ukrajinské výplatě 6 700 hřiven (přibližně 5 800 korun anebo 220 eur – na západní Ukrajině je to ovšem o více než polovinu méně) znamená „nákup“ víza nákladnou záležitost. České pracovní vízum na tři měsíce totiž stojí 270 až 450 eur, české pracovní vízum 900 až 1200 eur, registrace na Visapointu 300 eur a zařízení turistického víza 160 až 170 eur. Tyto částky razantně překračují čistou měsíční průměrnou mzdu na západní Ukrajině – jsou až trojnásobně vyšší, než je průměrná výplata. Na „legální“ pracovní vízum by Ukrajinci museli vynaložit svou čistou tříměsíční mzdu. Oproti tomu polské pracovní vízum je možné sehnat velmi levně – přibližně do jednoho tisíce ukrajinských hřiven.

Co z toho vyplývá? Zprostředkovatelé nejčastěji nabízejí česká pracovní víza, registraci na Visapoint a zařazení do práce, ovšem na druhou stranu mají největší zájem o pracovníky s polskými vízy. Jedná se o logický důsledek současného nastavení, kdy je české pracovní vízum drahé a polské pracovní vízum je mnohem dostupnější. Převis zájmu o pracovníky s polskými vízy tedy není překvapující. Tito pracovníci jsou pro zprostředkovatele práce jednoduše „snadno k sehnání“ i proto, že je pro většinu Ukrajinců český pracovní trh lákavější než ten polský. Tak se dostáváme do situace, kdy polské úřady udělují víza lidem, kteří se uplatňují na českém pracovním trhu.

Na vině ale rozhodně nejsou jen ukrajinští zprostředkovatelé práce. Nejprve je třeba ukázat na problémy české imigrační politiky. Většina našich zákonodárců volá po restriktivních opatřeních a o liberalizaci pracovní migrace nechce ani slyšet. Z historie přitom víme, že sebepřísnější podmínky a opatření nemohou migraci – a zvláště tento typ pracovní migrace, po kterém je poptávka od českých zaměstnavatelů – zastavit a možná ani nijak zásadně omezit. Dojde pouze k tomu, že si migranti i zaměstnavatelé najdou jiné možnosti, ať už legální nebo „pololegální“. Nejlepším a ověřeným řešením, jak zastavit migraci, je zlepšit situaci v domovské zemi imigrantů. Takto nelze než konstatovat, že i samotná česká imigrační politika nese vinu za růst nelegální migrace.

Autor je antropolog.

Tento text vznikl v rámci projektu „Vymáhání pracovních práv u vysílaných pracovníků v EU (PROMO)” a „Za lepší přeshraniční vymáhání pracovního práva (STRONGLAB)“.

Postoje vyjádřené v této publikaci jsou postoji autora a nemusí nutně odrážet oficiální stanovisko Evropské unie. Evropská komise nenese odpovědnost za obsah této publikace.

PROMO je financován Evropskou komisí a realizován Univerzitou Jyväskylä z Finska a dalšími partnery, kterými jsou: Univerzita v Padově, Itálie, Multikulturní centrum Praha, Česká republika, Fafo Institut pro výzkum sociálních a pracovních práv, Norsko, Solidar, Belgie a Forschungs und Beratungsstelle Arbeitswelt FORBA, Rakousko.

STRONGLAB je financován Mezinárodním visegradským fondemMinisterstvem zahraničních věcí Nizozemí.

 

A2LARM