Jak se dělá Metropolitní plán


Všímaví developeři se zajímají o významná místa v Praze. Jaké mají plány? Bude tohle město ještě vůbec pro lidi?

Každý ví, že územní plán – a to i ten v metropolitní podobě – se dělá na základě důkladného vyhodnocení stavu území a dalších potřeb rozvoje. Ty mají respektovat řadu funkcí a hodnot v tom nejširším slova smyslu a působit hlavně ve prospěch obyvatel města nebo lidí, kteří sem dojíždějí za prací. Praha má ale svá specifika. Institut plánování a rozvoje hlavního města Prahy (IPR) má výhodu – po Praze totiž chodí všímaví developeři a usnadní mu spoustu práce. Čeho si všímají? Především atraktivních míst ve městě – tam leží peníze doslova na chodníku. Pokud existuje volný pozemek, hned ho zakoupí. Když ho mají, mohou si s ním přece dělat, co chtějí. Takže asi ani IPR neobtěžují, sami vymyslí, jak s nabytým majetkem naložit a zadají projekt. Pokud možno vyhlášené firmě a „hvězdnému architektovi“ – ten termín vymyslel a používá světově proslulý architekt Rem Koolhaas, sám bývalý „starchitect“.

Tak třeba se uvolnila rozsáhlá nesmírně zajímavá plocha po nádraží Bubny, a dokonce i části kolejiště Masarykova nádraží v samém centru města. Developer nelenil, pozemek zakoupil a pozval světoznámou architektku iráckého původu a objednal projekt. Zaha Hadid má mezi starchitekty čestné místo, Prahu neznala – ale to nevadí. Starchitekty programově kontext s prostředím nezajímá. Jejich díla jsou tak hodnotná, že jsou vždy přínosná – i bez koordinace s dopravou a funkčním využitím území. Ohledy na identitu města, které je zapsáno na seznamu světového dědictví, není třeba brát – nový návrh přece svou kvalitou všechny stávající hodnoty města a varianty jiného využití předčí.

Liberální kapitalismus nepřeje plánování obecně, tudíž ani tomu územnímu. Volný trh produkuje především okamžitý zisk pro soukromou sféru – a to bez ohledu na nevratné ztráty v budoucnosti, jejichž následky poneseme všichni.

Co je proti této obrovské, divoce se vlnící hmotě mezi pražskou zástavbou nějaká idea zeleně mezi Stromovkou a Florencí, která mohla na jejím místě spojit pražský největší park s vyprahlým centrem. Zelený pás by humanizoval dálnici a poskytl prostředí pro významné budovy, které těžko najdou místo v zahuštěném centru, a zásadně by přispěl v zoufalém boji města proti důsledkům klimatické změny. Neopakovatelná příležitost pro Prahu nemá proti hvězdnému návrhu šanci.

IPR to chápe a pohotově to do metropolitního plánu vsune – snad jen ten materiál chodníků by opravil. Magistrát radostně přihlíží a těší se na tu nádheru. Že má být u Masarykova nádraží vysoká stavba v blízkosti věží Týnského chrámu? Ty v panoramatu zaniknou před tou krásou. Praha se konečně změní v moderní město!

Zisk pouze developerům

Jiný developer koupil pozemky na náměstí Curieových v Praze 1. Původně tam mělo být v územním plánu náměstí i nadále, ale kdysi, když tu ještě nebyla Pařížská, byla ta plocha zastavěna. IPR má samozřejmě eminentní zájem na památkových hodnotách – obnovit nějaký ten původní stav je vždy dobré. Pohotově připravil vizualizaci kompaktního bloku vyplňujícího celé náměstí a vtělil to do Metropolitního plánu.

Máměstí Curieových

 

Co na tom, že tvrdost přímé trasy Pařížské v síti ulic starého města vynikne vestavbou bloku ještě víc a že zmizí možnost vytvoření tolik potřebných zelených ploch. Přitom by šlo náměstí Curieových připojit k zeleni Židovského hřbitova a pokračovat na nábřeží k mostu. Blok je jistě výhodnější – ale pro koho? Občany i návštěvníky města ochudí o potenciální převážně zelenou plochu a možnost odpočinku. Přinese zisk – ale komu? Pouze developerovi.

V Praze 6 – Dejvicích se řeší dostavba Vítězného náměstí. Po dlouhém a tvrdém boji četných občanských sdružení proti hvězdné architektuře „bílého medvěda“, který měl bez skrupulí vstoupit do společnosti solidních domů spojených pevným řádem architektury Antonína Engela, se radní konečně 25. 10. 2016 rozhodli vypsat na vyřešení dostavby a revitalizaci celého náměstí soutěž. Je to komplikovaná úloha – z hlediska dopravy, funkčního využití i architektonického řešení. Realizovat doslovně projekt z dvacátých let není v nových poměrech možné. Nezbytné zachování geometrie náměstí v novém řešení vyžaduje ruku mistra. A jde o památkovou zónu.

Takových starostí ale developer radní i magistrát zbavil. Bez soutěže a celkového řešení náměstí navrhl nový objekt v proluce na rohu Terronské a basta. Jak se zachová IPR zatím nevíme. Radní Prahy 6 i magistrát si zřejmě oddechli a developera přijali. Občanská sdružení po právu proti porušení usnesení rady z roku 2016 protestují.

Vítězné náměstí

 

Co na tom, že řešení navržené developerem není ideální, že návrh rozbíjí dosavadní jednotný ráz zástavby náměstí, který je jeho nespornou hodnotou. Novostavba sice přinese developerovi okamžitý zisk, ale znemožní vytvořit z celého náměstí sounáležitý celek respektující osu symetrie podkovovitého založení i centrální orientaci „kulatého“ náměstí. Uhájí občané koncepční řešení?

Kdo má v rukou naši budoucnost?

Vtírá se otázka – kdo vlastně řeší budoucí rozvoj naší metropole? IPR, nebo developeři? Pro koho se připravuje Metropolitní plán? Pro zájmy občanů Prahy i celého státu – nebo pro zisky developerů? Jak magistrát za těchto okolností občanům vysvětlí, proč vlastně zadal a z jejich peněz financuje Metropolitní plán? Developeři přece pracují zdarma.

Dá se namítat, že po dobu zpracovávání Metropolitního plánu nejde zastavit v Praze výstavbu. Samozřejmě, existenci každého města trvale provázejí změny. Ty změny by ale měly být uskutečňovány na základě podmínek daných zpracovateli územních plánů a koordinovány s koncepcí celku. Je naprosto nepřijatelné, aby developer sám určoval využití městského území a způsob zástavby a Metropolitní plán jen přebíral jeho řešení. Obzvláště v případech rozsáhlých a strategicky významných území, jako tomu je ve výše probraných případech. Kdo se chce s touto problematikou blíže seznámit, může se podívat na video o zástavbě v místě zrušeného nádraží Bubny a část kolejiště Masarykova nádraží.

Problémy, které v Praze nabírají konkrétní obrysy, mají ale i svůj obecný rámec. Liberální kapitalismus, řízený výhradně rukou volného trhu, nepřeje plánování obecně, tudíž ani tomu územnímu. A volný trh produkuje především okamžitý zisk pro soukromou sféru – a to bez ohledu na nevratné ztráty v budoucnosti, jejichž následky poneseme všichni. Nechce se omezovat nějakými dlouhodobými strategickými záměry a regulativy. Od devadesátých let se přestal skutečný urbanismus u nás dělat – řešily se snad jen doprava a sítě. To ale pro rozvoj „města pro lidi“ nestačí. Pokud si tuto realitu nepřipustíme a nevyvodíme z ní důsledky, nemůžeme od Metropolitního plánu moc očekávat.

Autorka je viceprezidentka a zakladatelka Asociace pro ochranu a rozvoj kulturního dědictví.

 

A2LARM