Republikánská třídní válka


Bernie Sanders nazval Trumpovu daňovou reformu „největší zlodějinou v moderní historii země“.

V sobotu 2. prosince schválil v brzkých ranních hodinách americký Senát rozsáhlou daňovou reformu, kterou prezident Donald Trump avizoval jako velkou úlevu střední třídě. Ve skutečnosti si ale nejvíce polepší korporace a nejbohatší, naopak střední třída a chudí budou v dlouhodobém horizontu tratit. Shoduje se na tom řada ekonomů.

Reformu otevřeně kritizovali čtyři nositelé Nobelovy ceny za ekonomii: Joseph Stiglitz, Paul Krugman, Richard Thaler a Angus Deaton.

Už samotný proces schvalování neprobíhal úplně standardním způsobem. Na finální verzi legislativy se pracovalo do posledních chvil a ještě pár hodin před hlasováním do ní republikáni ručně zapisovali detaily za zavřenými dveřmi. Mnozí senátoři z řad demokratů si pak na sociálních sítích stěžovali, že mají hlasovat o několikasetstránkovém dokumentu, aniž by měli dostatek času na důkladné pročtení. První verze legislativy byla představena teprve před měsícem, 16. listopadu ji schválila Sněmovna reprezentantů a vlastní verzi nyní přijal v poměru 51:49 Senát. Obě komory teď budou jednat o konečné podobě zákona, který nakonec podepíše prezident. Mnozí komentátoři kritizují uspěchanost a netransparentnost celého procesu vzhledem k tomu, jak velký dopad bude implementace nového daňového plánu mít.

Pohádka o prokapávání

Jádrem reformy je snížení daňové zátěže korporacím z pětatřiceti na dvacet procent. Republikáni argumentovali tím, že americké korporace platí nejvyšší daně na světě, jenže ty v praxi využívají různých daňových úlev a mezer v zákoně, které jim dovolují vykazovat zisky v zahraničí, takže v průměru platí daně zhruba ve výši čtyřiadvacet procent. Trumpova administrativa snížení obhajuje klasickým argumentem, podle nějž peníze „protečou“ dolů k nízkopříjmovým skupinám, protože firmy budou mít více finančních prostředků na zvýšení platů zaměstnancům či nová pracovní místa, a vznikne tak potřebný stimul k nastartování ekonomiky. Podle ekonomů Emmanuela Saeze a Gabriela Zucmana z Kalifornské univerzity v Berkeley jde ale o absurdní tvrzení. „Od roku 1980 se daně bohatých znatelně snížily a jejich příjem extrémně narostl, zbytek populace z toho ale nemá nic. Podíl nejbohatšího jednoho procenta na národním důchodu se zdvojnásobil z deseti na více než dvacet procent, zatímco důchod dolních padesáti procent klesl z dvaceti na 12,5 procenta.“

Vox zmiňuje obrovský nárůst korporátních zisků od roku 2000, který během celosvětové ekonomické krize ještě vzrostl, aniž by k nějakému prokapávání došlo. V důsledku krize se navíc jedná o nejslabší období co se obchodních investic týče. Podle analytika Howarda Silverblatta ze S&P Dow Jones Indices mají americké firmy rekordní zisky a dostatek prostředků, jejich výkonní ředitelé je ale nemají v plánu využít na investice a zvyšování platů. Průzkum banky Bank of America Merrill Lynch ukázal, že prioritou je pro ně splácení dluhů, vyplacení odměn akcionářům, případně fúzování s jinými společnostmi. Vedení korporací navíc nezískávají bonusy za investice do dlouhodobého rozvoje společnosti nebo odměn pracujících, ale na základě kvartálních zisků.

Reforma rovněž snižuje daně u takzvaných pass-through společností, které neplatí daně z příjmů jako korporace, ale příjem alokují mezi jednotlivé vlastníky, kteří daně platí individuálně, tudíž mají ve výsledku větší zisky než korporace. Sedmdesát procent příjmů skrze tyto formy podnikání jde hornímu jednomu procentu. Mezi pass-through společnosti patří i Trump Organization. Podle nezávislého think-thanku Tax Policy Center (TPC) má příjem z pass-through formy podnikání jen devatenáct procent daňových poplatníků ze střední třídy, zatímco pro nejbohatší jedno promile vydělávající více než 3,5 milionu dolarů ročně jsou pass-through společnosti hlavním zdrojem příjmu.

Střední třída ostrouhá, chudí si připlatí

Podle většiny ekonomů neexistuje empirický důkaz, že plán prospěje ekonomice a „sám se zaplatí“, jak tvrdí ministr financí Steven Mnuchin. Naopak panuje shoda v tom, že se zvýší státní dluh (1,5 bilionu dolarů za deset let) a prohloubí se ekonomické nerovnosti. Reformu otevřeně kritizovali čtyři nositelé Nobelovy ceny za ekonomii: Joseph Stiglitz, Paul Krugman, Richard Thaler a Angus Deaton.

Podle odhadu na základě analýzy TPC na tom chudí a střední třída dlouhodobě nijak nevydělají, v roce 2019 bude snížení daně dolních deseti procent činit padesát dolarů, pro nejbohatší procento to bude 34 tisíc dolarů a tento rozdíl se bude v následujících letech zvětšovat. V roce 2027 daň dokonce pro dolních dvacet procent, kteří mají nižší příjem než 75 tisíc dolarů ročně, naroste, zatímco pro bohaté s příjmem přes pět set tisíc dolarů se sníží až o 0,6 procenta. Nejbohatší rodiny budou navíc profitovat ze snížení, či dokonce zrušení daně z nemovitosti, díky čemuž lidé jako Trump budou moci předávat miliony dolarů svým potomkům.

Je také třeba přičíst plán na zrušení Obamacare, což znamená, že třináct milionů Američanů přijde o zdravotní pojištění či vládní podporu. Plán rovněž obsahuje ukončení daňových úlev pro studenty a univerzity. Samotný nárůst státního dluhu není podle mnohých ekonomů největší problém, protože úrokové sazby státních dluhopisů zůstanou nízké, ale hrozí, že republikáni budou dluhem argumentovat, až budou volat po úsporných opatřeních vládních výdajů, což plánují udělat u sociálního zabezpečení a programů Medicare a Medicaid.

Analýza think-tanku Public Citizen ukazuje, že v roce 2017 se tématu daňové reformy věnovalo přes šest tisíc lobbistů, z nichž jednatřicet má přímé vazby na Donalda Trumpa nebo viceprezidenta Mikea Pence. Dvacet korporací a obchodních asociací si najalo minimálně padesát lobbistů, kteří se specializovali na daně. Společnosti ve farmaceutickém a pojišťovacím průmyslu si jich najaly více než dvanáct set. „Úspěch největších národních korporací a nejbohatších zájmových skupin v tom, jak ovlivnily podobu daňového zákona, aby sloužil jejich zájmům, ukazuje, že velké částky placené lobbistům jsou ve výsledku zanedbatelné, je to totiž opravdu velký plán,“ píše se v analýze. Vermontský senátor Bernie Sanders nazval reformu „největší zlodějinou v moderní historii země“.

Autor je spolupracovník redakce.

 

A2LARM