Trumpův Jeruzalém

Rozhodnutí Donalda Trumpa uznat Jeruzalém jako hlavní město Izraele je nezodpovědné, odporuje mezinárodnímu právu a dál zvyšuje napětí v regionu.

KdyĹľ pĹ™ed pĹŻl rokem pĹ™išel americkĂ˝ prezident Donald Trump s tĂ­m, Ĺľe nechá pĹ™esunout americkou ambasádu z Tel Avivu do JeruzalĂ©ma, kterĂ˝ má stále status mezinárodnĂ­ho mÄ›sta, zdálo se, Ĺľe jeho slova jsou jen další z řady velkohubĂ˝ch prohlášenĂ­. Nakonec se i Donald Trump pĹ™izpĹŻsobil a podobnÄ› jako jeho prezidentštĂ­ pĹ™edchĹŻdci podepsal v červnu odklad pĹ™esunu. kterĂ˝ Kongres schválil jiĹľ v roce 1995.

EU v sobÄ› musĂ­ najĂ­t odvahu vyĹľadovat plnÄ›nĂ­ podmĂ­nek smluv, kterĂ© jsou pro ni samotnou závaznĂ©, a dát Izraeli jasnÄ› najevo, Ĺľe za porušovánĂ­ mezinárodnĂ­ho práva ponese následky.

Po pĹŻl roce, kdy se mu otázka ambasády znova dostala na stĹŻl (jelikoĹľ podpis odkladu je tĹ™eba kaĹľdĂ˝ pĹŻlrok obnovovat), jiĹľ velká slova doprovodily nezodpovÄ›dnĂ© ÄŤiny. A tak prezident Trump 7. prosince utilitárnÄ› uznal JeruzalĂ©m za hlavnĂ­ mÄ›sto Izraele, ÄŤĂ­mĹľ nejen Ĺľe porušil mezinárodnĂ­ právo, ale i popĹ™el dosavadnĂ­ politiku svĂ© zemÄ›. Ve svÄ›tle jednostrannĂ©ho potvrzenĂ­ JeruzalĂ©ma jakoĹľto hlavnĂ­ho mÄ›sta jiĹľ lze sotva věřit tvrzenĂ­m, Ĺľe otázka jeho postavenĂ­ je nedĂ­lnou součástĂ­ mĂ­rovĂ˝ch dohod mezi Izraelem a Palestinci a musĂ­ bĂ˝t Ĺ™ešena dohodou obou stran, jak s oblibou SpojenĂ© státy argumentovaly. Stylizace do role nezávislĂ©ho prostĹ™ednĂ­ka vzala za svĂ© a USA se svou koloniálnĂ­ zkušenostĂ­ se ukázaly bĂ˝t pevnĂ˝m podporovatelem koloniálnĂ­ho Izraele.

Spojené město

Za tĂ©to situace je otázkou, nakolik dĹŻstojnĂ© je pro hlavy státu udrĹľovat zdánĂ­ tzv. mĂ­rovĂ©ho procesu, kterĂ˝ nejen známĂ˝ lingvista a politickĂ˝ aktivista Noam Chomsky oznaÄŤuje za „totálnĂ­ frašku“. To, Ĺľe Donald Trump oznaÄŤil budoucĂ­ americkou ambasádu v okupovanĂ©m JeruzalĂ©mÄ› za „velkolepou poctu mĂ­ru“, nemĹŻĹľe bĂ˝t pro opravdovĂ˝ mĂ­r vĂ­ce degradujĂ­cĂ­. PĹ™itom otázka, zda bude ambasáda v západnĂ­ ÄŤi vĂ˝chodnĂ­ části mÄ›sta, je jen málo podstatná. Izrael nezná pro JeruzalĂ©m žádnou „demarkaÄŤnĂ­ linii z roku 1967“, jak se nám snaží sugerovat ÄŤeskĂ© ministerstvo zahraniÄŤĂ­, kterĂ© rychle pĹ™ispÄ›chalo s prohlášenĂ­m, Ĺľe právÄ› v rámci tĂ©to linie „prakticky uznává JeruzalĂ©m za hlavnĂ­ mÄ›sto Izraele“. Izrael v roce 1980 vydal zákon, kterĂ˝m anektoval VĂ˝chodnĂ­ JeruzalĂ©m a prohlásil celĂ© mÄ›sto za „věčnĂ© a nedÄ›litelnĂ© hlavnĂ­ mÄ›sto Izraele“. PĹ™esune-li tak Trump ambasádu do JeruzalĂ©ma, bude příštĂ­ americkĂ˝ ambasador pĹ™edávat svĂ© pověřenĂ­ v mĂ­stÄ›, na kterĂ© nemá hostitelská zemÄ› dle mezinárodnĂ­ho práva jednoznaÄŤnĂ˝ vlastnickĂ˝ nárok. Prezident USA tak legitimizuje nejen anexi VĂ˝chodnĂ­ho JeruzalĂ©ma, ale takĂ©, jak jiĹľ avizovali palestinštĂ­ pĹ™edstavitelĂ©, s jistotou pohĹ™bĂ­ doposud podporovanĂ© dvoustátnĂ­ Ĺ™ešenĂ­ spojenĂ© právÄ› s otázkou JeruzalĂ©ma coby hlavnĂ­ho mÄ›sta jak Izraele, tak i budoucĂ­ho palestinskĂ©ho státu.

JednostrannĂ© rozhodnutĂ­ uznat JeruzalĂ©m za hlavnĂ­ mÄ›sto Izraele nepochybnÄ› zvýší napÄ›tĂ­ v jiĹľ tak neklidnĂ© oblasti. Je urážkou nejen PalestincĹŻ, ale i arabskĂ©ho a muslimskĂ©ho svÄ›ta jako celku, mnohĂ˝ch kĹ™esĹĄanĹŻ i mnohĂ˝ch ĹľidĹŻ. A nic na tom nemÄ›nĂ­ ani názor odcházejĂ­cĂ­ho ÄŤeskĂ©ho ministra kultury Daniela Hermana, kterĂ˝ tvrdĂ­, Ĺľe takto je psáno v Bibli. Tato vyprázdnÄ›ná prohlášenĂ­ mohou rezonovat moĹľná u evangelikálnĂ­ch TrumpovĂ˝ch voliÄŤĹŻ, oÄŤekávajĂ­cĂ­ch druhĂ˝ příchod Ježíše Krista, a mohla by klidnÄ› vzejĂ­t z extremistickĂ©ho proudu izraelskĂ© politiky, samotnĂ©mu Ĺ™ešenĂ­ problĂ©mu okupace však ĂşspěšnÄ› bránĂ­ a v seriĂłznĂ­ debatÄ› nemajĂ­ mĂ­sto.

Rozdělená realita

Trumpovo prohlášenĂ­ narazilo na odpor jak PalestincĹŻ, tak i ĹľidĹŻ ÄŤi liberálnĂ­ch sionistĹŻ samotnĂ˝ch. Těžko oÄŤekávat, jakĂ© akce do budoucna ještÄ› vyvolá. I kdyĹľ prezident oznámil, Ĺľe pĹ™emĂ­stÄ›nĂ­ ambasády bude dlouholetá záleĹľitost, a odklad znovu podepsal, jiĹľ tak špatná prestiĹľ USA na BlĂ­zkĂ©m vĂ˝chodÄ› dostala jeho prohlášenĂ­m další šrámy. ZvýšenĂ­ napÄ›tĂ­ a zhoršenĂ­ bezpeÄŤnostnĂ­ situace lze tak napříštÄ› spojit i s tĂ­mto morálnÄ› špatnĂ˝m a politicky nezodpovÄ›dnĂ˝m rozhodnutĂ­m. UznánĂ­ za stavu nepĹ™etrĹľitĂ© okupace tak normalizuje situaci, za v nĂ­Ĺľ jsou mĂ­stnĂ­ Palestinci segregováni a diskriminováni v přístupu k pĹŻdÄ›, bydlenĂ­, zdravotnictvĂ­ i vzdÄ›lávacĂ­mu systĂ©mu.

Navzdory snahám o teritoriálnĂ­ jednotu je dnešnĂ­ JeruzalĂ©m vnitĹ™nÄ› rozdÄ›lenĂ˝m mÄ›stem. MĂ­stnĂ­m PalestincĹŻm jsou bourány domy, zatĂ­mco nelegálnĂ­m osadnĂ­kĹŻm VĂ˝chodnĂ­ho JeruzalĂ©ma jsou stavÄ›ny celĂ© osady. Ve snaze o demografickou pĹ™evahu tak bylo z JeruzalĂ©ma od roku 1948 doposud vytlaÄŤeno na 180 tisĂ­c jeho pĹŻvodnĂ­ch palestinskĂ˝ch obyvatel, pĹ™iÄŤemĹľ toto vyhánÄ›nĂ­ pokraÄŤuje i nadále. S uznánĂ­m JeruzalĂ©ma za hlavnĂ­ mÄ›sto okupaÄŤnĂ­ moci lze oÄŤekávat, Ĺľe se situace pro Palestince ještÄ› zhorší. A to minimálnÄ› v tom, Ĺľe se mÄ›sto stane mĂ©nÄ› přístupnĂ˝m pro Palestince ze ZápadnĂ­ho bĹ™ehu.

Lze však pĹ™edvĂ­dat, Ĺľe vina za zvýšenĂ© napÄ›tĂ­ bude opÄ›t svalena na Palestince. Jen den pĹ™ed TrumpovĂ˝m prohlášenĂ­m byla republikánskĂ˝m Kongresem schválena legislativnĂ­ Ăşprava, která má snĂ­Ĺľit palestinskĂ© autonomii jiĹľ tak symbolickou finanÄŤnĂ­ pomoc, pokud ji bude i nadále využívat k podpoĹ™e rodin Izraelem vÄ›znÄ›nĂ˝ch PalestincĹŻ. ĂšdajnĂ˝ terorismus jednotlivcĹŻ bránĂ­cĂ­ch se okupaci je pranýřován, zatĂ­mco státnĂ­ terorismus okupaÄŤnĂ­ moci je bohatÄ› subvencován.

Odpovědnost Evropy

NechtÄ›jĂ­-li se hlavnÄ› evropskĂ© politickĂ© špiÄŤky nechat strhnout do izolace pĹ™iÄŤinlivÄ› hloubenĂ© prezidentem Trumpem, kterĂ˝ po pařížskĂ˝ch dohodách o klimatu dokázal vážnÄ› nabourat i nadÄ›ji dvoustátnĂ­ho Ĺ™ešenĂ­ takzvanĂ©ho izraelsko-palestinskĂ©ho konfliktu, mÄ›ly by se reálnÄ› zabĂ˝vat příčinami problĂ©mu a hledat Ĺ™ešenĂ­, která jsou schĹŻdná a v jejich moci. Jak nedávno evropskĂ˝m pĹ™edstavitelĹŻm pĹ™ipomnÄ›l EvropskĂ˝ koordinaÄŤnĂ­ vĂ˝bor organizacĂ­ a iniciativ pro otázku Palestiny (ECCP), snaha o dosaĹľenĂ­ dvoustátnĂ­ho Ĺ™ešenĂ­ za situace, kdy Izrael nedbá svĂ˝ch závazkĹŻ k mezinárodnĂ­mu právu, je ztrátou ÄŤasu. Evropská unie by mÄ›la pozastavit AsociaÄŤnĂ­ dohodu mezi EU a Izraelem, podmĂ­nÄ›nou dodrĹľovánĂ­m lidskĂ˝ch práv, pĹ™ijmout zákaz na dovoz zboží vyrábÄ›nĂ© v nelegálnĂ­ch izraelskĂ˝ch osadách ZápadnĂ­ho bĹ™ehu a VĂ˝chodnĂ­ho JeruzalĂ©ma a zastavit financovánĂ­ projektĹŻ, do kterĂ˝ch jsou zapojeny firmy a organizace z nelegálnĂ­ch osad.

EU v sobÄ› musĂ­ najĂ­t odvahu vyĹľadovat plnÄ›nĂ­ podmĂ­nek smluv, kterĂ© jsou pro ni samotnou závaznĂ©, a dát Izraeli jasnÄ› najevo, Ĺľe za porušovánĂ­ mezinárodnĂ­ho práva ponese následky. MoĹľná neuspÄ›je a bude nucena svĹŻj vztah k Izraeli pĹ™ehodnotit, bude to však pořád ÄŤestnÄ›jší neĹľ nekoneÄŤnĂ©, leÄŤ planĂ© pĹ™emĂ­tánĂ­ o mĂ­ru, kterĂ˝ v podmĂ­nkách okupace nemĹŻĹľe nikdy nastat.

Autor je člen Mezinárodního hnutí solidarity.

 

Čtěte dále