Vraždil antifašista kvůli kšandám v národních barvách?


Stává se Španělsko nebezpečnou zemí pro lidi, kteří se odhodlají podpořit chřadnoucí jednotu země módními doplňky v národních barvách?

Mají se návštěvníci větší části iberského poloostrova obávat nenadálých útoků kvůli barevné kombinaci žluté a červené? Tuto otázku si možná položili čtenáři, posluchači i diváci španělských a evropských médií, která referovala o jedné hospodské rvačce s tragickými následky, jež se odehrála před deseti dny v Zaragoze. K potyčce došlo mezi Rodrigem Lanzou, sympatizantem squatterského hnutí, a Víctorem Láinezem, o kterém se následovně zjistilo, že patřil k příznivcům Falangy a španělské ultrapravice. Několik dnů po události Víctor Láinez v nemocnici svým zraněním podlehl. Policie obvinila ze smrtelného útoku Rodriga Lanzu a rodinní příslušníci oběti žádají, aby byl čin kvalifikován jako napadení z nenávisti.

Ve Španělsku dochází k několika tisícům útoků z nenávisti ročně: drtivá většina z nich je vedena z rasistických pohnutek, proti chudým či lidem bez domova. Každodenní násilí z nenávisti nepřichází zleva.

Média na celém případu zaujala nejen politická příslušnost obou aktérů, ale především domnělá rozbuška konfliktu: podle první vyšetřovací verze mělo k útoku dojít kvůli tomu, že Láinez měl na sobě žlutočervené kšandy. Podle prvních policejních rekonstrukcí na něj měl Lanza nejdříve pokřikovat, že je fašista, a pak ho napadnout tyčí do hlavy. V průběhu vyšetřování se však detail v podobě kšand nepodařilo zcela potvrdit. Svědci, kteří se o této souvislosti zmiňují, jedním dechem dodávají, že kvůli hudbě neslyšeli přesně, co si oba muži říkají. Známí, kteří s Lanzou na místo přišli, uvádějí, že se o Láinezově nacionalismusympatiím k Falanze bavili; samotný obžalovaný pak podává zcela jinou verzi událostí a tvrdí, že se jen bránil proti agresi z Láinezovy strany. Ten měl konflikt rozpoutat xenofobními narážkami na Lanzův chilský původ a pak proti němu vytáhnout nůž. Policie ale ani nůž, ani tyč, kterou měl antifašista Láineze smrtelně napadnout, nenašla.

Ideální pachatel

Není to poprvé, co španělská média referují o domnělých levičáckých útocích, které měly vyvolat oděvní doplňky ve státních barvách. V mnohých případech se ale rychle přišlo na to, že důvody potyček byly dosti odlišné. V lednu například média informovala o napadení devatenáctileté ženy ve městě Murcia, k němuž mělo dojít, protože dotyčná měla na sobě žlutočervený náramek. Za pár dní ovšem vyplulo na povrch, že napadená je známou neonacistkou, jež se v minulosti zúčastnila mnoha útoků proti levičákům, homosexuálům a cizincům, takže nejspíše šlo o improvizovanou a živelnou odplatu za její násilnickou minulost. Rámec příběhů o občanovi napadeném levičáky kvůli projevu sounáležitosti s jednotou španělského státu hojně živí právě média blízká španělským nacionalistům. Cílem je ukázat, že levice, a především její radikální část, páchá bezbřehé a iracionální násilí.

Samotný Rodrigo Lanza je pro mnohé perfektním pachatelem. Recidivista, který byl v roce 2006 odsouzen k pěti letům vězení natvrdo za těžké ublížení na zdraví, jehož se měl dopustit na policistovi během vyklízení jednoho barcelonského squatu, je z tohoto důvodu v mnoha očích takřka automaticky vinen. Bývalý squatter a sympatizant autonomního hnutí pochází z rodiny admirála Sergia Huidobra, jednoho z pilířů Pinochetovy diktatury, a je tak dokonalým zosobněním klišé o radikálních levičácích z movitých a vlivných rodin. Soudu z roku 2006 se věnuje i dokumentární film Ciotat Morta, kde vystupují mimo jiné i lídr Podemos Pablo Iglesias a současná primátorka Barcelony Ada Colau.

Nynější incident se navíc odehrál v Zaragoze, kde vládne starosta z Podemos, dlouhodobě kritizovaný pravicí za příliš měkký přístup vůči levicovým a autonomním hnutím. V napjaté atmosféře okolo jednostranné nezávislosti Katalánska je pro část médií Lanzův čin nepřímým potvrzením jejich tezí, v nichž stranu Podemos podezírají a kritizují z nedostatečné státotvornosti. Stesky nad nedostatkem vlastenectví části Španělů nepřicházejí jen od nacionalistů. „Tato událost vyzývá k reflexi anomálií v zemi, která je jednou z mála demokracií, pokud ne jediná, kde je státní vlajka tak vehementně stigmatizovaná,“ okomentoval událost deník El País, jeden z nejaktivnějších vymahačů vlastenectví a státotvornosti od politických hnutí nalevo od sociální demokracie.

Slovo začínající na F

K lepšímu pochopení fatální potyčky ze Zaragozy může pomoci i uvedení širšího kontextu. V posledních patnácti až dvaceti letech patří Zaragoza k nejživějším scénám španělského neofašismu. Jen v posledních pěti letech sesbírali aktivisté svědectví o několika stovkách napadení ze strany neofašistů. Levicová a antifašistická mládež proti těmto útokům, jen zřídkakdy stíhaných policií a potrestaných soudy, aktivně vystupuje, a to někdy za cenu střetu s justicí.

Právě v těchto dnech probíhá v Zaragoze soud s desítkou antifašistů, kteří se v únoru roku 2015 účastnili demonstrace proti festivalu pořádanému krajní pravicí. Skupinka neofašistů toto shromáždění napadla, následovně zasáhla pořádková policie, která pro jistotu demonstranty zmydlila ještě jednou a pár z nich zatkla kvůli násilí na úřední osobě. Vitalitu španělských nacionalistů v aragonském hlavním městě ukazuje i půltisícová demonstrace, která se v září snažila blokovat jednání Podemos o řešení krize v Katalánsku. A konečně, v celém Španělsku podle údajů agentury Raxen dochází k několika tisícům útoků z nenávisti ročně: drtivá většina z nich je vedena z rasistických pohnutek, proti chudým či lidem bez domova. Každodenní násilí z nenávisti nepřichází zleva.

Není divu, že zaragozským událostem se dostalo náramné publicity právě v nacionalistických kruzích, které mají konečně důkaz o onom bájném „fašismu antifašistů“, o němž přicházejí zvěsti z různých mimoevropských serverů. Příležitost si nenechali ujít ani čeští nacionalisté a fašisté zaměňující pokojné demonstrace za útoky SA a rádi by svolávali demonstrace proti levicovému a antifašistickému násilí. Velké poděkování patří zajisté i médiím, která pohotově informovala o politické identitě útočníka. Ne vždy tomu tak je. V mnoha evropských zemích antifašisté pozorují, že média píší o neofašistech jako o radikálech, fotbalových chuligánech a podobně. O jejich politickém backgroundu mlčí nebo ho zmiňují jen okrajově. V Itálii kvůli tomu vznikla iniciativa s hashtagem #LaparolaconlaF (slovo začínající na F), jež se snaží na tuto praxi velkých médií upozorňovat. Běžné fašistické násilí ale evidentně neprodává tolik jako možné excesy jednotlivých antifašistů.

Autor je spolupracovník italského deníku Il Manifesto.

 

A2LARM