Squatujeme mediální prostor od roku 2013

Bezvýznamná bitva o Hrad

Volba prezidenta je napínavá i vážná z řady důvodů. Možná však nemá právě ten význam, který jí přikládáme.

Cynik by konstatoval, že v prezidentských volbách 2018 vlastně o nic nejde. Vždyť Miloš Zeman zřejmě není v příliš velké kondici a jeho nejfrekventovanějším poradním týmem se po celou dobu jeho případného druhého mandátu stane nejspíš lékařské konsilium. A o poznání zdravější akademik Jiří Drahoš, který v ringu zbyl po všech těch potenciálních antizemanech, je středopravá konfekce. Snad je jisté, že nebude veřejnosti vysvětlovat, co česky znamená „pussy“, mávat holí na protivného premiéra a vyzývat svět k bombardování kdejaké „anticivilizace“. Takové zdůvodnění budoucího míru a pokoje ovšem v intermezzu mezi prvním a druhým kolem letošního boje o Hradčany sotva může v očích rozpálené veřejnosti i profesionálně deformovaných komentátorů uspět. Atmosféra totiž připomíná dostihy s vysokými sázkami, v nichž lze zvítězit nebo být na hlavu poražen jenom o prsa, ne-li o chloupky na rozšířených nozdrách. Také proto Zeman musel „mírně“ pozměnit své loňské knížecí rozhodnutí, že se předvolebních televizních debat nezúčastní. Minulý týden navrhl svoji účast hned ve dvou kláních před kamerami a za pár dní je ještě znásobil dvakrát. Celkem tedy čtyřmi debatami hodlá zahnat svého soupeře, jenž rétoricky zrovna neexceluje, do zdrcující defenzívy a časové tísně. A vystavit ho podezření za zbabělosti, bude-li trvat – a Jiří Drahoš trvá – pouze na debatách dvou. I v nich ale může utonout, neboť ničivé vodopády smyslu zbavených souvětí umí u nás rozpoutat jenom jediný politik, a sice Miloš Zeman. Čtyři debaty se Zemanem jsou jako čtyři popravy trháním koňmi za jásotu krvežíznivých davů.

Lunapark demokracie

Není divu, že Václava Moravce napadlo vysmeknout se z moderování slovní přestřelky mezi oběma borci v České televizi. Moderovat takovou hrůzu v černobíle rozdělené společnosti znamená vystavovat se riziku kariérní anihilace, která nutně hrozí v blízkosti srážky hmoty s antihmotou. Není to ovšem fyzika ani metafyzika, ale reálný sociální střet. Kromě slušnosti, demokracie a ústavnosti totiž Drahoš zastupuje až vulgárně aristokratický establishment proti plebejskému hněvu zdola, selektivní demokracii proti rudým stínům minulosti i současným nahnědlým populismům a starý dobrý Západ proti na věčné časy zlému Východu. Už se přeci vyjádřil, že vládu trestně stíhaného premiéra s podporou podezřelých – byť řádně registrovaných – politických subjektů nejmenuje. Čímž dopředu hrdě ohlásil, že hodlá znásilnit vůli voličů. To se v Praze bude líbit.

Volba hlavy státu je možná pořád napínavá. Ale jsou-li základy našich poměrů dané, stabilizované a dokonce snad nezměnitelné, je vlastně docela jedno, kdo tady bude prezidentovat.

Pseudointelektuální aristokrat Zeman, co chvíli kritizující „nemakačenky“ a „nepřizpůsobivé“ mezi plebejci, naproti tomu pokračuje v udivující roli vůdce těchže plebejců, jimiž ve skutečnosti zcela pohrdá. Nepovšimli si toho stejně, jako nevnímají lídrovu zjevnou zchátralost. A jsou vždy připraveni k boji proti jakýmkoli obětním beránkům, na které jejich úžasný, nedotknutelný a nesmrtelný tribun ukáže prstem. Sama skutečnost, že pokrytecké ideologie obou stran střetu jsou plně funkční, je nevýslovně tragická. Nejsme v tom ale sami, tohle se valí Evropou a celým světem. A míří to k dramatu, které se vlastně již odehrává a v němž ona proslulá puška na zdi visí už od prvního jednání.

Dramatičnost těchto voleb, tohoto zápasu mezi dvěma štáby organizovaného pokrytectví, zvyšuje ovšem také premiér v demisi Andrej Babiš. Je až groteskní předimenzovaná podpora voličů pro jeho ANO. Mírně komické bylo očekávané vyslovení nedůvěry nově zvolených poslanců jeho vládě, jakož i doporučení mandátového a imunitního výboru Sněmovně, aby předsedu kabinetu a šéfa nejsilnější strany – také na jeho výslovné přání – vydala (společně s šéfem klubu ANO Jaroslavem Faltýnkem) do rukou orgánů vyšetřujících Čapí hnízdo jako dotační podvod. Ne, to nic není, to je o běžný lunapark demokracie s obscénním tancem kolem kluzké tyče. Zajímavou peripetií je ovšem napohled se drolící tandem Babiš-Zeman. Premiér se náhle otřel o lidi s „kontroverzní pověstí“, jimiž se Zeman obklopil (kancléř Vratislav Mynář, poradce Martin Nejedlý). Jistěže, Babiš nechce být v Česku za Trumpa, ale za Macrona. A prezident, který se v Trumpovi vidí, stejně náhle zjistil, že podmínkou druhého jmenování Babiše premiérem je stojedničková sněmovní podpora, jejíž nepotřebnost v prosinci tak přesvědčivě zdůvodňoval. Neboť Zeman bývá ke své klientele, podržtaškům a nohsledům, loajální.

Základy státu

Jsem si jistý, že jedna záležitost zůstane zase pod kobercem, i když je v současných dějích možná nejdůležitější: nevýslech – na imunitní výbor původně pozvaného – exdetektiva bývalého protimafiánského útvaru (ÚOOZ) Jiřího Komárka. Slyšení se nekonalo. Babiš se asi rozmyslel, nechtěl kauzu Čapí hnízdo hrotit, a tak ministr vnitra Lubomír Metnar (ANO) nezbavil Komárka mlčenlivosti. Detektiv měl členům výboru asi říct, že vyšetřovatel Babišova údajného podvodu Pavel Nevtípil, v jistých ctihodných kruzích zvaný „Nevťa“, je „nečistým policistou“. Tato slova padla v soudním procesu, při němž byla ve všech pádech skloňována věru již proslulá „policejní reforma“ z léta 2016, která rozpustila ÚOOZ plukovníka Roberta Šlachty. Soudkyně Jitka Drábková, která Komárka minulý měsíc (nepravomocně) odsoudila za zneužití pravomoci (veřejné obvinění policejního prezidenta Tomáše Tuhého „z brutálního úniku informací“), řekla, že se policejní reformou nemůže zabývat. Ale jedním dechem dodala, že chápe Komárkovu frustraci. Tomu se v naprosté tmě říká světelná břitva.

Měli bychom už pomalu také leccos začít chápat. Možná je to prosté: policejní reforma byla úspěšná a všechna vyšetřování, která se ani nyní nedaří zastavit, jsou alespoň včas hlášena nahoru, na samý vrcholek moci. Státní zástupci jsou vykázáni do patřičných mezí, ba transformováni v mlčenlivé fackovací panáky – nejnověji tiše spolkli i četné výtky, že založili zprávu OLAF o Čapím hnízdě do trestního spisu a neumožnili ji zveřejnit (tedy politicky zneužívat). A Babiš je v úzkých, neboť zjevně podcenil mocné klientelistické sítě v této zemi. Jako by je dobře neznal a nevyužil při vlastní cestě vzhůru. „Vy jste mě stvořili,“ řekl přece ve Sněmovně. Jenže čas plynul a boj proti korupci a všem, co kradou („všeci kradnú“), byl zábavný a politicky plodný. Teď ale visí Babiš na nitce a pod ním je jáma lvová. A musí hledat kompromisy. Přiznat své chyby a omyly. A vrátit se z vandru domů mezi „kontroverzní lidi“, své bližní. Vezmou ho na milost, anebo ho v garáži dorazí?

Zeman, jenž s oblibou hovoří o trapnosti žalobců, kteří paní Nagyovou-Nečasovou stíhali jenom „kvůli kabelce“, zčista jasna objasnil, že podmínkou stojedničkové podpory nechce Babiše podrazit, ztížit jeho postavení, nýbrž popostrčit k politickým jednáním o nové vládě. Například k jednání se sedmiprocentní sociální demokracií, která by si, proslýchá se, nárokovala ministerstva vnitra, spravedlnosti a financí (a pořád také vládu bez toho padoucha Babiše). Tedy resorty, které – takto popořadě – šéfují buď policistům, které mohou kdykoli zaskočit pořádnou reformou, anebo státním zástupcům, jimž lze pak snáze udělat ze života peklo. A konečně také financům, v jejichž organizačních strukturách policejního ražení se zbaběle skrývají Robert Šlachta a Jiří Komárek.

Volba hlavy státu je možná pořád napínavá. Ale jsou-li základy našich poměrů dané, stabilizované a dokonce snad nezměnitelné, je vlastně docela jedno, kdo tady bude prezidentovat.

Autor je politický komentátor.

 

Podpořte nás

Společně tvoříme mainstream! Podpořte Alarm.

 
Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OKZajímají mě cookies

Společně tvoříme mainstream! Podpořte nás.
close-image