Drahoš for president

Výsledky prvního kola boje o Hrad ukazují, že novým prezidentem může být Jiří Drahoš. Byla by to změna k lepšímu.

Po sečtení hlasů z prvního kola prezidentské volby máme jasno: Miloš Zeman zatím post prezidenta neobhájil a v druhém kole nás čeká dramatický zápas. Jiří Drahoš sice za Zemanem po prvním kole zaostává, ale součet hlasů všech antizemanovských kandidátů dává dohromady přes padesát procent. Pokud se tedy jejich voliči v druhém kole sjednotí, Drahoš se s velkou pravděpodobností může stát novým českým prezidentem a změnit politické klima v zemi lepším směrem.

Miloše, nebo Drahoše?

V prvním kole boje o Hrad žádné velké překvapení nenastalo. Do druhého kola postupují podle očekávání Zeman s Drahošem. Ačkoli Zeman získal nejvíc hlasů, antizemanovští kandidáti si nevedli zle – vedle Drahoše voliče oslovili i Pavel Fischer, Marek Hilšer a Michal Horáček. To znamená, že pokud se voliči ostatních kandidátů semknou za Drahošem a přijdou k volbám, Zeman může opravdu skončit. A popravdě řečeno, bylo by to potřeba – po pěti letech jeho panování se u nás nechutně změnilo politické klima.

Drahošovi se vytýká kdeco – třeba že je to nudař a nemá na řadu věcí vyhraněný názor. Jenže nikde není psáno, že nemůže ještě příjemně překvapit. V každém případě jsme si s Milošem na Hradě užili legrace celkem dost, takže nějakých pět let nudy snad v klidu přežijeme.

I když ze sebe Zeman původně dělal levicového kandidáta, který hájí zájmy chudých, nakonec se rozhodl rozpoutat ultrapravicovou kulturní válku. Prezident drží krok s dobou a místo sociální otázky přišel s islamofobií, nenávistí vůči migrantům, liberálům, neziskovkám a menšinám všeho druhu. I Zemanovým přičiněním se místo témat, jako je progresivní zdanění nebo hrozba automatizace práce, zabýváme hovadinami, jako je slučitelnost islámu s českou kulturou, neexistující Peroutkův článek nebo medaile za zásluhy pro prezidentovy kamarády.

Zeman byl zvolený i proto, že lidem slíbil konec příšerné Nečasovy vlády. Nicméně jeho další kroky už mířily jinam. Snažil se protlačit Rusnokovu úřednickou vládu složenou z jeho přátel, aniž by získala důvěru v Poslanecké sněmovně. Zanedlouho následoval lánský puč po volbách 2013. Ten sice nevyšel, jenže prezident se vrátil a soustavně zkoušel oslabit premiéra Sobotku. Zemanovi se v tom dařilo a svými kroky nakonec přispěl i k rozštěpení a pádu sociální demokracie. A do toho bychom mohli přidat únavné tahanice kolem jmenování profesorů nebo oslavy 17. listopadu spolu s xenofoby.

Potřebujeme změnu

Je fakt, že Zeman vstupoval do společnosti, která je rozdělená na vítěze a poražené polistopadové transformace. Poražení v českých regionech oprávněně touží po satisfakci za zpackanou privatizaci, nízké mzdy a přezíravost zejména pražských elit. Jenže prezident nikomu žádné skutečné řešení nenabídl – přispěl tak maximálně k rozkvětu nacionalismu, rasistické hysterie a cynismu. Ať už tedy druhé kolo prezidentské volby dopadne jakkoliv, Zeman svým způsobem uspěl: ovlivnil zemi směrem k horšímu. I v případě, že už prezidentský mandát v druhém kole neobhájí, můžeme čekat, že bude dál ovlivňovat názory ve společnosti třeba prostřednictvím devótních propagandistů na Parlamentních listech nebo v TV Barrandov.

Přesto – nebo spíš právě proto – by vítězství Jiřího Drahoše v druhém kole přineslo potřebnou změnu. A šanci opravdu má – pokud se za ním voliči všech antizemanovských kandidátů dokážou sjednotit. Drahošovi se vytýká kdeco – třeba že je to nudař a nemá na řadu věcí vyhraněný názor. Jenže nikde není psáno, že nemůže ještě příjemně překvapit. V každém případě jsme si s Milošem na Hradě užili legrace celkem dost, takže nějakých pět let nudy snad v klidu přežijeme.

Autor je šéfredaktor Alarmu.

 

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OK Zajímají mě cookies