Drahoš uhájil Akademii věd proti pravicovým vládám

Drahošovo působení v čele Akademie věd dokládá, že dveře ke spolupráci s ním nemusí být ani pro levici úplně zavřené.

Jiří Drahoš se levicovým voličům odcizuje konzervativním rámováním své volební kampaně, malým zájmem o sociální otázky nebo výběrem některých pochybných postav do týmu svých poradců. O taktickém manévrování v minovém poli Zemanova populismu raději ani nemluvě. V jeho veřejném působení ale najdeme jednu kapitolu, která by mohla pomoci k tomu, abychom jeho volbu v druhém kole prezidentských voleb nepřijímali jen s hořkostí a vědomím politické povinnosti. Je jí Drahošovo působení v čele Akademie věd České republiky.

Drahoš nejdříve působil v Ústavu chemických procesů AV ČR. Vedle vědecké práce zde byl předsedou ústavních odborů, poté zástupcem ředitele a ředitelem, poznal tedy chod vědeckého ústavu z různých stran. V roce 2005 byl zvolen místopředsedou Akademie věd, v roce 2009 jejím předsedou, kterým zůstal osm let. Jeho působení ve vedení naší největší vědecké instituce časově spadalo do období, v němž vyvrcholila snaha o „reformu“ organizace vědy a výzkumu, tedy především o průnik podnikatelských zájmů do vědeckého výzkumu. Lobbisté z průmyslové a podnikatelské sféry se pokoušeli změnit systém hodnocení vědy a jejího financování a zreformovat akademický provoz způsobem, v němž by byla podlomena autonomie vysokých škol i vědeckých ústavů.

Co všechno semlel kafemlejnek

Rada pro výzkum, vývoj a inovace (RVVI), vládní orgán pro řízení vědy a výzkumu, vnutila vědcům tzv. kafemlejnek, scientometrickou metodu hodnocení vědeckých výsledků, která vede k nadprodukci nekvalitních výstupů. Pomocí této změny se Topolánkova vláda pokusila zásadně omezit financování základního výzkumu, protože komerční firmy mají zájem především na výzkumu aplikovaném. Toto omezení financí pro základní výzkum by pro Akademii věd, která na rozdíl od vysokých škol nedisponuje dalšími zdroji příjmů, jako jsou finance na výuku nebo na investiční rozvoj, bylo likvidační. „Kafemlejnek“ navíc nahrával vzniku tzv. predátorských vědeckých časopisů, v nichž vám za peníze publikují takřka cokoliv.

Fakt, že se Akademie věd nerozpadla ani nezanikla a podařilo se udržet její dobrý veřejný obraz, dokazuje, že Drahošovo vedení ve střetu s pravicovými vládami obstálo.

Drahoš přišel do styku s přípravou kafemlejnku už jako místopředseda Akademie věd. Byl přizván do komise při RVVI, která novou metodiku hodnocení vědeckých výstupů připravovala. Když ovšem viděl nekompetenci těch, kteří metodiku vytvářeli, a také přítomnost reprezentantů lobbistických institucí, z komise odešel a na vzniku kafemlejnku se odmítl podílet. O to více proti jeho zavedení bojoval v momentě, kdy se stal předsedou Akademie věd. Kafemlejnek a na něj navázaný způsob odměňování nikdy nepustil dovnitř instituce, v jejímž čele stál (pokud s ním v některých ústavech přesto pracovali, bylo to jejich vlastní rozhodnutí). Místo toho Akademie zdokonalila svůj vnitřní systém hodnocení, prováděného jednou za pět let, a dokonce ho státu nabízela jako model pro použití v národním měřítku. V minulém roce byl kafemlejnek konečně de facto zrušen a je postupně nahrazován novou metodikou hodnocení vědeckých výstupů, která se k té „akademické“ vskutku hlásí.

Horší to bylo se seškrtaným rozpočtem AV ČR. Právě v roce 2009, kdy se Drahoš stal jejím předsedou, se sešly důsledky reformy systému vědy a výzkumu s důsledky světové finanční krize. Reforma počítala s celkovým nárůstem prostředků na vědu a výzkum a současně s přesunem velkých objemů peněz na aplikovaný výzkum a ke grantům (skrze Grantovou agenturu České republiky a nově založenou Technologickou agenturu České republiky). Finanční krize eliminovala celkový nárůst prostředků, ale zachovány byly přesuny peněz k aplikovanému výzkumu a k účelovému financování skrze granty. Přísun peněz ze státního rozpočtu se měl pro Akademii na rok 2010 oproti roku minulému snížit o 1,3 miliardy korun, tedy o více než dvacet procent. Spolu s ideologickými východisky pravicové vlády, pro kterou Akademie věd představovala jakéhosi pohrobka komunismu, to znamenalo, že AV ČR, která se vlastně stala hlavním „plátcem“ reformy, bojovala o přežití.

Věda žije!

V tomto okamžiku vzniklo fórum Věda žije!, pravděpodobně vůbec první výhonek aktivismu vystupujícího proti neoliberálním reformám. Fórum sdružovalo vědce z Akademie věd i mimo ní, pořádalo řadu happeningů a dařilo se mu obracet zájem médií k dění v akademické sféře. Činnost fóra Věda žije! a pevný postoj vedení Akademie věd na čele s Drahošem vytvořily synergický efekt působení zdola i shora. RVVI dokonce Drahoše obviňovala z toho, že aktivity fóra řídí, což nebyla pravda. Po mnoha jednáních se podařilo zredukovat snížení přísunu peněz pro Akademii ze státního rozpočtu na dvanáct, respektive něco přes čtrnáct procent (rozdíl mezi čistým institucionálním financováním a celkovými penězi). Znamenalo to ořezat na kost všechny investiční výdaje a v některých ústavech to bohužel znamenalo i propouštění, ale Akademie věd jako instituce přežila. Zmenšení redukce státního příspěvku se přitom podařilo dosáhnout navýšením příslušné kapitoly státního rozpočtu, takže to neznamenalo škrty v rozpočtech jiných institucí.

Podobný, i když méně drastický scénář se realizoval i v následujících letech. Drahošovi se vždy podařilo skrze jednání – tentokrát už s Nečasovou vládou, ale také s institucemi aplikovaného výzkumu a s univerzitami – zmírňovat ty nejhorší dopady na činnost AV ČR. I tak se mezi roky 2009 a 2013 prostředky na AV ČR ve státním rozpočtu snížily postupně o skoro dvacet pět procent. Až teprve od roku 2014 se tato částka velmi mírně zvyšuje. Fórum Věda žije! vyvíjí činnost dodnes.

Akademie věd zůstala jednotná

Drahošův přínos k řešení krize spočíval také v udržení jednoty celé instituce. Nejen jednotlivé ústavy, ale celé vědní oblasti se mohly začít přetahovat o institucionální finance jako o ohlodanou kost. Drahoš nedopustil mezioborový kanibalismus a s pochopením a vstřícně přistupoval i k sociálním a humanitním vědám – humanitní a sociální vědy přitom v AV ČR spotřebují každoročně zhruba tak velkou část rozpočtu, jakou představovaly škrty. Fakt, že se Akademie věd nerozpadla ani nezanikla a podařilo se udržet její dobrý veřejný obraz, dokazuje, že Drahošovo vedení ve střetu s pravicovými vládami obstálo. Samozřejmě to neznamená, že by život vědců byl bezproblémový: jejich práce je často prekarizovaná a systém grantové podpory vytváří velkou nejistotu ohledně trvání jejich úvazků. Prekarizace nejen vědecké práce je bohužel celosvětový jev; celkově nízká mzdová hladina a vysoký podíl grantového financování vědy jsou zase českými specialitami.

Možnost spolupráce existuje

Zůstává otázkou, zda by Drahoš jako prezident dokázal svou cechovní zkušenost s neoliberální reformou extrapolovat pro celou společnost. Jeho kampaň i výběr poradců tomu zatím příliš nenasvědčují. Zároveň ale platí, že si přejeme, aby lidé uměli hájit své zájmy. Drahoš uhájil zájmy své instituce proti neoliberálním vládám a pokusu podřídit vědu a výzkum potřebám podnikatelské sféry a jednal přitom v souhlase s pohybem zdola. Právě takový pohyb byl o něco později tahounem úspěšného boje proti reformě terciálního vzdělávání, o níž se pokoušel ministr Dobeš.

Stejně tak nevíme, jak velký vliv budou mít na Drahoše podnikatelé, kteří financují jeho kampaň, a samozřejmě i jednotliví oligarchové. Řekněme ale, že ve změněné atmosféře, kdy o potřebě zvyšování mezd píšou i pravicoví novináři a kdy existenci „Česka B“ berou vážně i v mainstreamových médiích, si případné vyvíjení tlaku na Drahoše v žádoucím směru lze představit. Drahošovo působení v čele Akademie věd dokládá, že dveře ke spolupráci s ním nemusí být ani pro levici úplně zavřené.

Autor je filosof a novinář.

 

Podpořte nás

Budoucnost je teď! Podpořte Alarm.

 
Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OKZajímají mě cookies

Společně tvoříme mainstream! Podpořte nás.
close-image