Lidový prezident, který si nejslabší maže na chleba

Pokud Miloš Zeman opět uspěje, můžeme se těšit na definitivní nástup kapitalistického autoritářství.

Prezidentské volby jsou skutečně magické. Úřadujícího zvěromága, který se dokáže změnit v jezevce i aligátora, vyzývá oživlý fíkus. Kouzelnický majstrštyk černokněžníka Zemana ale spočívá v něčem rafinovanějším. Dokázal téměř polovinu národa přesvědčit, že je lidový prezident. Argument pro tuhle fatu morganu většinou zní: „Vždyť objíždí i ty nejzapadlejší vesničky!“ V tom případě by ale byl lepším prezidentem i kdejaký autobus.

Starostlivý monarcha, který klábosí v kulturáku, nicméně oplývá osudovou přitažlivostí. Podle některých jeho zvolení konečně přitáhne pozornost k problémům „Česka B“, té zchudlé a zbídačené části země, vyždímané exekucemi a dluhy – zkrátka periferie, kterou „kavárna“ tak často přehlíží. Konečně se ti „nafoukaní elitáři“ začnu ptát, kdo to vlastně Zemanovi hodil a co k tomu ty socky vedlo. Jenže Zeman není hlasem sociálních strastí, ale kanalizací nenávisti. Nemluví za slabé. Kdyby nejchudší chodili k volbám, v Zemanovi by museli vidět svou Nemesis, nikoli zachránce.

Svět podle Zemana

Pro Zemana jsou chudí jen materiálem, ze kterého on vyždímá hlasy a jeho kamarád Kellner pořádný cash při exekučních náletech. Však se také do zadlužených lidí Zeman pořádně obul v nedávné debatě-monologu na televizi Nova. Nejednalo se přitom o ojedinělý výlev, ale spíše o pokračování Zemanova elitářského výsměchu slabým. Důchodci by podle něj měli vysolit každý den stovku za lůžko v nemocnici, ženy chránící přírodu si zaslouží „přeříznout“, jedince prchající před válkou navrhl izolovat na pustých řeckých ostrovech.

Drahoš nejspíš nezaručí víc než „kapitalistickou demokracii“, v níž se velmi těžko prosazuje sociální spravedlnost. Jenže Zemanův kouzelný cirkus nás může zavést do „kapitalistického autoritářství“.

Těch několik málo politických sil, které se chudých skutečně zastávají, Zeman s vervou rozkládá. Stranu zelených doporučil vypálit, počůrat a posolit. Odbory přesvědčil už na začátku svého funkčního období, aby nepožadovaly přílišné zvýšení minimální mzdy. A sociální demokracii podkopává nohy systematicky a s nádechem osobní msty. Nové kamarády si Zeman našel „napravo od Topky“. Islamobijce Konvičku, fašisty z Okamurovy SPD, zkrátka takové kádry, jež mu pomohou s rasistickou mobilizací – zlostnou fraškou o neexistujících uprchlících, která zakryje všechny problémy skutečných lidí.

Svět podle „lidového“ Zemana tedy vypadá takto: zatímco staří lidé shánějí peníze, aby je v nemocnici vůbec ošetřili, a zatímco dřevorubci znásilňují ekologické aktivistky, prezident obyčejných lidí letí nad etnicky čistou zemí v Kellnerově letadle zaplaceném z dluhů a exekučních poplatků. Je to přelet nad zemí, která není „naše“, ale patří těm, kterým Zeman slouží.

Šance na zachování liberální demokracie

Zeman liberální svět vykostil. Zahodil „volnost“, zesměšnil „rovnost“, znemožnil „bratrství“ – a ponechal si jen „volný“ trh. Dravý kapitalismus oligarchů a exekutorů už ale není „jedinou hrou ve městě“. Díky Zemanovi je navíc zahalen do nacionálního třeštění a bezcitného ultrakonzervatismu. Veškeré sociální, feministické a ekologické snahy, práva menšin a péče o potřebné – to vše se změnilo buď ve vysmívanou trapárnu, nebo ve vlastizrádné podrývání národních hodnot. Situace je natolik absurdní, že levičáci a liberálové, kteří půjdou volit Drahoše, napínají všechny síly, aby ukázali, že i jejich kandidát je proti migrantům. Volba prezidenta se změnila v Miss konzervativec.

Jenže i malé rozdíly hrají svou roli. Drahoš nejspíš nezaručí víc než „kapitalistickou demokracii“, v níž se velmi těžko prosazuje sociální spravedlnost. Jenže Zemanův kouzelný cirkus nás může zavést do „kapitalistického autoritářství“. A před našima očima nechá zmizet veškeré naděje na emancipaci, lidská práva a rovnostářství. Volba Drahoše nejspíš neusnadní protlačení takových témat, jako je chudoba, exekuce, nízké mzdy, práva žen a menšin. Ale zůstane šance na zachování liberální demokracie, tedy rámce, který je k takovým změnám potřeba.

Iluze o lidovém prezidentovi zanechala na duši téhle země až příliš mnoho šrámů. O víkendu se může vypařit. A možná odejde i kouzelník.

Autor je spolupracovník redakce.

 

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OK Zajímají mě cookies