Nový americký velvyslanec byl zapletený do Watergate

Pověst Trumpova nového muže na americkém velvyslanectví v Praze je sporná.

S americkými velvyslanci bylo v Praze vždycky spoustu srandy, jak jistě potvrdí prezident Miloš Zeman. Ten předchozí skončil ve funkci téměř před rokem, na konci ledna 2017. V polovině roku Trump nominoval na post ambasadora republikánského podnikatele Stevea Kinga a jeho jmenování potvrdil v říjnu americký Senát. Na začátku prosince předal King pověřovací listiny prezidentu Zemanovi a ujal se funkce. Byznysmen z Wisconsinu a bývalý federální agent má ale poněkud pošramocenou pověst.

Za časů CREEP

King má úzké vazby na současného předsedu Sněmovny reprezentantů Paula Ryana, který převzal v roce 2015 žezlo po rozčarovaném Johnu Boehnerovi, vysílenému boji s radikálnějšími republikány z populistické Tea Party. Předtím než vytrhl republikánům trn z paty a ujal se postu, který po Boehnerovi nikdo nechtěl, kandidoval Ryan v roce 2012 na post viceprezidenta po boku Mitta Romneyho. A právě King na republikánském sjezdu nominaci libertariánského miláčka Ryana oznamoval.

Na začátku sedmdesátých let byl King členem kontroverzní Komise pro znovuzvolení prezidenta, cynicky přezdívané CREEP. Ta měla zajistit Richardu Nixonovi vítězství v prezidentských volbách 1972 a neštítila se ani praní špinavých peněz, vydírání a především vloupání do sídla demokratů, které vyústilo ve skandál známý jako Watergate.

Blízké vztahy s republikánskými „hezounky“, jako je Ryan, kteří čtou pořád dokola Atlasovu vzpouru od Ayn Randové, ovšem pochopitelně nepatří ke Kingovým největším prohřeškům. Za těmi se musíme vrátit skoro o půl století zpátky. Na začátku sedmdesátých let byl totiž King členem kontroverzní Komise pro znovuzvolení prezidenta, cynicky přezdívané CREEP. Ta měla zajistit Richardu Nixonovi vítězství v prezidentských volbách 1972 a neštítila se ani praní špinavých peněz, vydírání a především vloupání do sídla demokratů, které vyústilo ve skandál známý jako Watergate.

King ale není jediným člověkem z Trumpova okolí, který v počátcích své kariéry zmíněnou komisí prošel. Libertariánský bonviván Roger Stone, který pro ni několik měsíců také vykonával špinavou práci, sloužil jako poradce Trumpovy prezidentské kampaně. Poté, co Stone za nevyjasněných okolností spolupráci s Trumpovou kampaní oficiálně ukončil (byť miliardářovu kandidaturu dle svých slov dále podporoval), se o něm spekulovalo jako o možné spojce mezi Trumpovou kampaní a WikiLeaks. Stone v rámci CREEP pokoutně posílal jménem socialistických organizací peníze Nixonovým oponentům ve snaze je očernit.

Sám King čelil obviněním z daleko závažnějších prohřešků. Ředitelem CREEP byl v první půlce roku 1972 John Mitchell, kterého Nixon označoval za svého nejbližšího poradce a přítele. Mitchell kvůli vedoucímu postu v komisi opustil pozici generálního prokurátora Spojených států. Steve King sloužil jako bezpečnostní doprovod Mitchella a jeho manželky Marthy Mitchellové. Podle autorizované biografie Mitchellové ale Kingovi evidentně na její bezpečnosti příliš nezáleželo. Když byla v polovině června 1972 zatčena pětice mužů, kteří se vloupali do areálu Watergate, manželé Mitchellovi byli zrovna v Kalifornii. John Mitchell se záhy musel odebrat do Washingtonu, aby pomohl bezprecedentní krizi urovnat. Martha Mitchellová už delší dobu projevovala nesouhlas se současnou pracovní pozicí svého manžela a „špinavými triky“, k nimž se uchyloval Richard Nixon a jeho pomocníci ve snaze udržet se v Bílém domě. Velkým problémem pro Mitchella bylo, že jeho žena osobně znala jednoho ze zatčených, totiž Jamese McCorda. Zároveň věděla, jak úzce McCord spolupracuje s jejím manželem. Svého muže chtěla donutit, aby opustil vedoucí pozici v CREEP a vyhrožovala, že bude mluvit s médii.

Zabránit jí v tom podle její biografie měl právě King. Mitchell ho měl údajně zaúkolovat, aby dohlédl na to, že jeho žena s nikým mluvit nebude a o vývoji kauzy Watergate se toho dozví co nejméně. To se nepovedlo. Martha Mitchellová si v LA Times přečetla, že její manžel tvrdí, že zatčený James McCord s ním vlastně moc nespolupracoval. Z kalifornského hotelu, ve kterém přebývala, telefonovala manželovi a snažila se ho přesvědčit, aby CREEP opustil. King jí poté měl zabránit v dalších telefonátech vyrváním dvou telefonních aparátů ze zdi, fyzicky ji napadnout a údajně ji proti její vůli za asistence doktora podal i sedativum. „Ta žena byla v podstatě unesena,“ shrnul v roce 1975 celý incident James McCord. Lidé z Nixonova okolí pak začali Marthu Mitchellovou označovat za nedůvěryhodnou alkoholičku. John Mitchell ovšem z CREEP skutečně odstoupil. Jedním z jeho posledních kroků mělo být povýšení Kinga na post ředitele bezpečnosti v rámci této komise.

Neefektivní a sebestředný Trump

O obviněních Marthy Mitchellové nepadlo během slyšení v americkém Senátu o potvrzení Kinga na post velvyslance ani slovo. „Poté co jsme ho vyzpovídali a vzali v potaz jeho kvalifikaci a odpovědi na širokou škálu otázek, se komise usnesla, že neexistují důvody pro odložení jeho nominace,“ nechal se slyšet Sean Bartlett, mluvčí demokratů ze senátní komise pro zahraniční vztahy. V prosinci poskytla Kingovi prostor pro vyjádření Current Time TV, mediální platforma americkou vládou financované stanice RFE/RL. King zde označil většinu faktů v článku v Newsweeku za nepravdivé. Dále se k incidentu odmítl vyjadřovat. „Byl jsem tam, v Kalifornii, když se tento incident odehrál. Rozhodl jsem se ale, že o něm nebudu příliš hovořit, především z úcty k těm z rodiny Mitchellových, kteří ještě žijí,“ řekl King.

Trump má obecně problém se zaplňováním postů ve své administrativě. Během takřka roku svého úřadování nebyl schopen nikoho nominovat na 252 z 633 klíčových pozicí, které vyžadují potvrzení americkým Senátem. Pokud se dá věřit knize Fire and Fury amerického novináře Michaela Wolffa (což je otázka), nejde jen o neochotu mnohých členů washingtonských elit sloužit pod Trumpem, ale také o prezidentovu neefektivitu vyplývající z jeho sebestřednosti – Trump jeví minimální zájem o vše, co se bytostně netýká Trumpa a jeho mediálního obrazu. Jmenování Stevea Kinga na post velvyslance v ČR rozhodně patří k jeho horším (byť nepříliš významným) rozhodnutím. To, že mu demokraté v Senátu ani neoponují, je ale pro krizi současné americké levice příznačné.

Autor je redaktor Radia Wave.

 

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OK Zajímají mě cookies