Progresivní drogová politika v Evropě

Období „války proti drogám“ pomalu končí. Americké i evropské státy postupně zavádějí účinnější a méně represivní drogové politiky.

Některé preventivní protidrogové kampaně – jako například Bereš, zemřeš – stále straší tím, že užitím nelegální drogy člověk vstupuje do nezastavitelné spirály úpadku, utrpení, chudoby a nakonec vězení či smrti. Užívání nelegálních (ale i legálních) drog má skutečné pro řadu lidí katastrofické následky. Zároveň je takové tvrzení v rozporu se zkušeností spousty lidí. V každé zemi poměrně velká část populace někdy s drogami experimentovala nebo je rekreačně užívá, aniž by jim to bránilo v životu řádného občana, který každé ráno vstává do práce a o víkendu jezdí s dětmi na chatu. Najdou se dokonce i tací, kteří drogy užívají kvůli zvýšení pracovního výkonu.

Svět bez drog se nekoná

V roce 1998 si OSN stanovila cíl: svět bez drog do roku 2008. Moc to nevyšlo. Po dvaceti letech je jasné, že drogy tady nadále jsou a budou a že snaha o jejich vymýcení je sisyfovské úsilí. V současnosti si to uvědomují už i ty země, které kdysi vyhlásily válku proti drogám, jejímž nejpatrnějším výsledkem byl vznik globálního černého trhu zásobovaného kriminálními strukturami a ohromný nárůst násilí. Proti této „válce“, spojené s kriminalizaci běžných uživatelů, se na stránkách britského Guardianu vyjádřil i bývalý český premiér Bohuslav Sobotka.

Drogová politika státu, podle dostupných studií, příliš neovlivňuje míru užívání drog v populaci a má malý vliv na poptávku. Velikost spotřeby je výsledkem širších sociálních, ekonomických a kulturních faktorů.

Nejužívanější nelegální drogou v Evropě je konopí, které vyzkoušelo téměř devadesát milionů dospělých Evropanů a jedno procento evropské populace ho užívá téměř denně. Evropští odborníci v současnosti podrobně sledují vývoj v Americe, kde dochází k radikálním změnám regulace této drogy a řada amerických států užívání konopí plně legalizovala. I když v současnosti žádná evropská vláda legalizaci konopí nepodporuje, v řadě zemí došlo alespoň k dekriminalizaci držení drog pro vlastní potřebu. Patří mezi ně Portugalsko, Španělsko, Itálie a Malta, ale i země jako postjugoslávské Slovinsko a Chorvatsko, postsovětské Lotyšsko a Litva nebo Bulharsko a Česká republika. Držení malého množství konopí dekriminalizovalo také Irsko, Švýcarsko a Nizozemí, které dokonce umožňuje i jeho beztrestný prodej v tzv. coffee shopech, a to přesto, že je zde konopí nadále nelegální. V zemích, které drogy dekriminalizovaly, stále zůstává držení přestupkem. Například v ČR můžete být pokutováni částkou až patnáct tisíc korun. V ostatních evropských zemích, aspoň podle znění platných paragrafů, pořád můžete jít za jednoho jointa sedět do vězení.

Portugalská inspirace

Jako dobrý příklad úspěchu progresivní drogové politiky často slouží Portugalsko, desetimilionová jihoevropská země, která si stejně jako ČR prošla ve 20. století čtyřiceti lety autoritářského režimu. Co se v této malé zemi na břehu Atlantiku stalo? Zaměření drogové politiky se posunulo od represe k tzv. harm reduction, důrazu na prevenci a léčbu závislosti. Koncept harm reduction stojí na předpokladu, že užívání drog nelze nikdy zcela zabránit, a je tedy efektivnější zaměřit se na minimalizaci škod, které je s užíváním spojené. Místní drogová politika stojí na důstojnosti všech lidí včetně uživatelů drog, které humanizuje a odmítá vnímat jako kriminálníky. Tento měkký přístup se dlouhodobě vyplácí i ekonomicky.

Už v roce 1993 zavedlo Portugalsko program „Řekni ne jehlám z druhé ruky“, v jehož rámci byly distribuovány kondomy, čisté jehly a další příslušenství k užívání drog. Studie, která hodnotila efektivitu tohoto programu, odhadla, že jen prvních osm let fungování projektu zabránilo sedmi tisícům nových HIV infekcí. Tím se ušetřilo čtyři sta milionů eur. V roce 2001 Portugalsko dekriminalizovala držení drog pro vlastní potřebu. Přistižený člověk je policií odkázán před „komisi pro odrazování od drogových závislostí“, ve které je kromě právníka i doktor či sociální pracovník. Komise může přistiženému uživateli udělit varování, peněžitou sankci či mu doporučit léčbu (a pokud léčbu nastoupí, bude mu odpouštěna pokuta).

Portugalsko bývá dáváno světu za příklad, ale není jedinou evropskou zemí, která úspěšně zavedla dekriminalizaci a harm reduction. Progresivní drogovou politikou se může pochlubit i Česká republika, a to i bez zmíněné portugalské výchovné komise, jejíž smysl je například pro rekreační uživatele dosti pochybný. V ČR se přístupy v duchu harm reduction začaly ve větší míře objevovat hned po roce 1989, kdy do země přišlo větší množství drog ze zahraničí včetně heroinu. Začalo se bezplatným vyměňováním injekčních stříkaček pro uživatele a byl vytvořen systém poradenství, péče a opiátové substituce – nahrazení heroinu méně rizikovým metadonem či buprenorfinem.

V roce 2016 bylo injekčním uživatelům v ČR, kterých je podle odhadů více než čtyřicet tisíc, vyměněno 6,5 milionu jehel a přibližně osmdesát procent problémových uživatelů nelegálních drog je dnes v kontaktu s pomáhajícími službami. Rovněž se daří rozšiřovat aluminiové folie na kouření heroinu a želatinové kapsle na ústní užití zejména pervitinu, jejichž prostřednictvím je užívání méně rizikové než při injekčním užití. I v ČR je však ještě velký nevyužitý potenciál harm reduction do budoucna. Za zmínění stojí možnost zavedení bezpečných místností pro užívání drog či výměna injekčního materiálu ve věznicích. Obojí již existuje v Německu či Španělsku.

Progres v Česku

V ČR bylo držení drog pro vlastní potřebu dekriminalizováno dvakrát, poprvé ještě v roce 1990 v rámci ČSFR. V roce 1999 bylo držení de facto znovu kriminalizováno tím, že se zavedl trestní postih za držení „většího než malého množství“, aniž by bylo toto množství specifikováno. Samotné užívání trestným činem nebylo. Až v roce 2009 bylo držení dekriminalizováno podruhé a „větší než malé množství“ bylo pro jednotlivé typy drog přesně určeno. Uživatelům tak mohou u sebe mít přesně stanovené množství, aniž by riskovali trest odnětí svobody. V současnosti toto množství odpovídá deseti gramům konopí, čtyřem tabletám extáze, pěti napuštěným papírkům LSD, dvěma gramům pervitinu či jednomu gramu kokainu. Za toto množství hrozí pouze již zmiňovaná pokuta do patnácti tisíc korun. Jako přestupek je klasifikováno také pěstování konopí v malém množství (do pěti rostlin).

I v ČR slavila progresivní drogová politika úspěchy. Patříme mezi země s nejnižší mírou výskytů HIV a žloutenky typu C na světě, máme téměř nejnižší míru smrtelného předávkování a relativně nízké množství sekundární drogové kriminality (kriminality za účelem získaní prostředků pro financování návyku), české věznice nejsou přeplněny odsouzenými za drogové delikty, jako je tomu například v USA. Drogová politika státu, podle dostupných studií, příliš neovlivňuje míru užívání drog v populaci a má malý vliv na poptávku. Velikost spotřeby je výsledkem širších sociálních, ekonomických a kulturních faktorů. Drogová politika však může výrazně ovlivnit rizika spojená s užíváním, jako je rozšíření nakažlivých nemocí či množství předávkování. Progresivní drogová politika může zabránit tomu, aby byly zbytečným uvězněním ničeny mladé lidské životy kvůli tomu, že si někdo strčil papír pod jazyk, šňupnul lajnu nebo zapálil jointa.

Autor je sociolog a odborník na drogovou problematiku.

 

Podpořte nás

Budoucnost je teď! Podpořte Alarm.

 
Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OKZajímají mě cookies

Společně tvoříme mainstream! Podpořte nás.
close-image