Tak nám zvolili Miloše Zemana. Můžeme teď samozřejmě trávit čas tím, že budeme nadávat na jeho voliče nebo přemýšlet o tom, co bylo špatně na strategii protikandidáta. Možná by ale bylo nosnější zamyslet se nad tím, co dělat do budoucna lépe. Během uplynulého funkčního období českého prezidenta jsem si všimla jednoho nešvaru, který se nám tu rozmohl. Řada komentátorů veřejného dění se zabývala Zemanem víc, než si zasloužil. U některých se to změnilo v koníček, který hraničil s obsesí.
Pokud bude Miloš Zeman při síle a bude dál vypouštět výroky, které v konečném důsledku poštvávají nejrůznější skupiny obyvatel proti sobě, udělali by novináři nejlépe, kdyby jim věnovali co nejméně pozornosti.
Miloš Zeman rád provokuje a teď už ani nepotřebuje nikoho přesvědčovat o tom, že ho má znovu volit. Je tedy možné, že se bude v následujícím období bavit tím, že bude do veřejného prostoru vypouštět ještě více jízlivostí a bonmotů než dosud. Už ani nepotřebuje vytvářet dojem, že je prezidentem dolních deseti milionů nebo že mu snad záleží na prostém lidu. Na skutečnost, že tomu tak není, jsme se snažili před volbami upozorňovat. Ale ono nestačí vyjmenovat všechny skupiny, které Zeman pozurážel. Voliči nejsou lidé, kteří tráví čas tím, že čtou nejrůznější analýzy a sledují politiku. Voličem je každý, kdo má volební právo a rozhodne se jít volit. I mezi lidmi velmi vzdělanými a orientovanými se najdou takoví, kteří volí intuitivně. Proto zřejmě zafungovalo, když Zeman předstíral, že je hlasem lidu a brojí proti blíže neurčeným elitám. Zemana ovšem volili i lidé, které lze považovat za součást elit. Volili ho mnozí Pražáci a volili ho i novináři. Rozdělení na „kavárnu“ a „prostý lid“ je kouřová clona, kterou prezident obratně použil.
Pokud bychom odečetli všechny skupiny obyvatel, do kterých se Zeman tak rád naváží, zbylo by nám málo lidí. Důchodci, nezaměstnaní a jejich rodiny, lidé v exekuci a jejich rodiny, děti, které mají speciální vzdělávací potřeby a jejich rodiny, Romové, přistěhovalci, ekologičtí aktivisté, Pražáci a jistě by se našli i další – proti těm všem Zeman vystoupil. Mnozí lidé, kterým se vysmívá, ho ale volili. Ať už proto, že to nevěděli, anebo proto, že pro ně bylo důležitější upozornit svým hlasem na nějaký problém.
Pokud bude Miloš Zeman při síle a bude dál vypouštět výroky, které v konečném důsledku poštvávají nejrůznější skupiny obyvatel proti sobě, udělali by novináři nejlépe, kdyby jim věnovali co nejméně pozornosti. Naopak by se měli co nejvíce věnovat těm tématům, která se týkají lidí, jimiž prezident pohrdá. A to jsou nakonec skoro všichni. Zemanův mandát jednou skončí a jistě se najde nějaký nástupce, který bude chtít použít stejnou taktiku. Tedy předstírat, že je lidový a že elity a novináři se nezajímají o problémy obyčejných lidí. Kolegové novináři jistě namítnou, že se přeci problémy obyčejných lidí zabývají. Přesto je zde prostor pro trochu jiný přístup. Je třeba se věnovat nejen jednotlivým příběhům lidí, kteří se ocitli v nějaké prekérní situaci, ale pojímat problémy více systémově. Systémová kritika totiž v žádném případě neznamená, že zpochybňujeme liberální demokracii. Je naopak nutnou podmínkou toho, abychom o liberální demokracii nepřišli definitivně.