Squatujeme mediální prostor od roku 2013

Zeman, nebo Drahoš? Nejsilnější byla Witowská

Prezidentskou debatu na České televizi ovládla moderátorka Světlana Witowská. Bohužel nekandiduje.

Po emotivní hádce v maloměstském kulturáku na Primě připomněla debata České televize svou atmosférou spíše vědecké sympozium. I to naznačovalo, že Jiří Drahoš se konečně ocitne ve svém prostředí a změna v jeho výkonu byla patrná. Pečlivě se soustředil na repliky svého konkurenta a pohotově na něj reagoval. Bylo vidět, že tentokrát jeho tým nenechal nic náhodě a svého kandidáta náležitě našprtal. Zároveň se ale ukázalo, že formát vědecké konference není cizí ani Miloši Zemanovi, který se v průběhu všech čtyř debat, které tento týden absolvoval, ukázal jako dokonalý chameleon. Současný prezident dokáže měnit své výrazivo i přednes přesně podle toho, v jakém prostředí se objeví a k jakému publiku mluví. Kdo by si po včerejší debatě pustil záznam jeho diskuze na TV Barrandov, snad ani neuvěří, že na otázky odpovídá stejný člověk. Jenomže Zeman je právě tím vším najednou a je dobré si to neustále připomínat. Závěrečná debata na České televizi byla zároveň tou nejsledovanější – v průměru se na ni dívalo přes dva a půl milionu lidí.

Prezident musel nakonec uznat, že ani jednu skandinávskou zemi, jejichž modely sociálního státu jsou pro něj prý velkou inspirací, za celé své prezidentování nenavštívil.

Dva týdny jsme napjatě čekali, s jakou devastující zbraní Zeman na Drahoše nastoupí. Ten nejtěžší kalibr ale vytáhnul až při včerejší debatě. Když odpovídal na otázku Světlany Witowské, proč mluví ve své funkci sprostě, poprvé v životě se omluvil a přiznal svoji chybu. Politicky zlikvidovat Jiřího Drahoše byl pro Miloše Zemana evidentně hodně velký problém. Dočkali jsme se totiž jen několikrát omílaného podpisu Výzvy vědců proti strachu a nenávisti a výtisku středečního vydání Frankfurter Allgemeine Zeitung, v němž němečtí novináři označili Drahoše za prouprchlického kandidáta. Vyloženě trapný byl pak Zemanův pokus uvařit Drahoše na Kalouskovi. Z Drahošova vyjádření, že se mu jako předsedovi Akademie věd dobře jednalo s Miroslavem Kalouskem a Pavlem Bělobrádkem, dokázal Zemanův tým vykouzlit otázku, zdali hodlá Drahoš jmenovat Kalouska ministrem. Přestože tento tah může na Drahošově pověsti trochu ulpět, patřil k Zemanovým méně povedeným manévrům. Nic víc, žádné sexuální zneužívání nezletilých, sudeťáci nebo podezřelé financování (v tom se z celkem pochopitelných důvodů Zemanův tým nechtěl moc přehrabovat).

Muslimové z Balkánu

Mnohem víc možná na Drahošovi ulpí jeho nepovedená odpověď na otázku, co ho na Zemanovi nejvíc štve. Prý to, že společnost nespojuje, ale rozděluje, a že je prezidentem dolních deseti milionů. Zeman nejdříve chvíli šokovaně koulel očima a pak pobaveně dodal „A to má být výtka?“ V ten moment se i Drahoš trochu zarazil, co že to z něj vlastně vypadlo. Jeho dovětek o tom, že to je jen Zemanova fráze, už nikoho zajímat nebude.

Konflikt do politiky určitě patří, ale snaha Jiřího Drahoše poukázat na chyby Zemanova prezidentství nemusela mít vždy požadovaný efekt. Kombinace počáteční mírné nervozity a stálých výpadů proti Zemanovi vytvořila poněkud nesrozumitelnou směs, ze které nebylo vždy jasné, o co Drahošovi vlastně jde. Napřed Zemanovi dost nelogicky vyčetl, že je prezidentem dolních deseti milionů lidí (což stejně není) a asi v polovině vytáhnul, že jako premiér během války v Jugoslávii do České republiky zval kosovské Albánce. Pravděpodobně chtěl zdůraznit Zemanovo více než patnáct let staré humanitární gesto a tím podtrhnout nedůvěryhodnost jeho současné, zbytečně vyostřené protiimigrační rétoriky. Některým divákům ale mohlo Drahošovo hřímání o „muslimech z Balkánu“ navodit spíš dojem, že Drahoš obviňuje Zemana z toho, že je agentem islamistických radikálů a že po něm chce převzít žezlo vrchního xenofoba.

Po věcné stránce Drahoš neváhal, ale v závěrečné debatě se jeho nepolitická minulost ukázala jako mírná slabina. A to i když celkem vtipně odpálkoval Zemana s tím, že „jeho politickou zkušenost by radši neměl“. Jenže právě této minulosti Zeman vděčí za svoji popularitu. Politické šťouchy do Zemana tak mohl Drahoš opřít jen o to, že on by to dělal lépe, nestojí za ním ale žádný konkrétní politický boj za zájmy lidí, o kterém by se vědělo. Jeho otázka na Zemanův výrok o poplatcích v nemocnicích tak sice mohla dobře ukázat Zemanovo pokrytectví a vyjevit jeho skutečnou starost o chudé a staré lidi, Drahoš ale zároveň nepřichází s žádnou alternativní nabídkou. Nemá vizi, která by garantovala, že k takovým věcem nebude docházet. Po Zemanově výlevu na lidi v exekučním řízení v Duelu Jaromíra Soukupa také překvapuje, proč se po něm Drahoš nepovozil právě na tomto tématu. Že by v otázkách exekucí taky neměl zcela jasno?

Moderátorka, hlavní hvězda večera

Jediný politický konflikt, v němž jsou strany jasně určené, je spor o český vztah k Rusku, popřípadě k Číně. Zeman se v předvolebních debatách rozhodl svoji inklinaci k Rusku výrazně umenšovat a ubezpečoval o své prozápadní orientaci. Svoje kontakty v Rusku označoval za čistě ekonomické. Volba Drahoše na rozdíl od Zemana není tolik o emocích. Jiří Drahoš není pro své voliče „náš“ v tom smyslu, jako je „náš“ Miloš Zeman pro ty své. Jedinou emotivní skupinu příznivců profesora tvoří lidé se silným protiruským smýšlením. Snaha nabourávat Zemanův obraz tak byla pro Jiřího Drahoše při absenci vlastního výraznějšího politického programu poměrně logická. I když se mu ho z míry vyvést nepodařilo – Zeman zůstával na rozdíl od někdy poněkud koženého Drahoše usměvavý a vtipný – sám se do ničeho nezapletl a svůj nevýrazný potenciál naplnil.

Hlavní hvězdou večera byla ale jednoznačně Světlana Witowská, která Václavu Moravcovi naznačila, že nemusí být navždy veřejnoprávní moderátorskou jedničkou. Po trochu nervózním a rozpačitém úvodu zaujala přísnou, vtipnou a pohotovou pozici, které se držela až do konce. Jiřímu Drahošovi dokonce vmetla do tváře pochybnou minulost manažera jeho kampaně Jakuba Kleindinesta, a tak klasické šťouchance do Nejedlého s Mynářem nepůsobily jako laciná moderátorská rutina. Vrcholem večera byl ale její dotaz na Zemanovo údajné okouzlení zeměmi evropského severu. Prezident musel nakonec uznat, že ani jednu skandinávskou zemi, jejichž modely sociálního státu jsou pro něj jinak velkou inspirací, za celé své prezidentování nenavštívil. Přesto Miloši Zemanovi nakonec nezbývalo než vyseknout přísné, ale spravedlivé Witowské poklonu, což bylo po jeho nekonečných útocích na české novináře příjemným překvapení. Česká televize si může odškrtnout splněno a na chvíli si vydechnout.

Autoři jsou redaktoři Alarmu.

 

Podpořte nás

Společně tvoříme mainstream! Podpořte Alarm.

 
Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OKZajímají mě cookies

Společně tvoříme mainstream! Podpořte nás.
close-image