Profesor Jiří Drahoš vedl několik let Akademii věd ČR a dnes je považován za hlavního vyzyvatele Miloše Zemana v boji o Hrad. Povídali jsme si například o nízkých mzdách, kvótách na uprchlíky, církevních restitucích nebo kampani #MeToo.
Proč byste se měl stát českým prezidentem právě vy? Jak se lišíte od ostatních kandidátů?
Mám dost životních, profesních i manažerských zkušeností. Řídil jsem Akademii věd s osmi tisíci zaměstnanci a musel pro ni v často tvrdých diskusích s politiky obhájit podmínky existence. Do voleb jdu jako nadstranický kandidát, nejsem spojený s žádnou politickou stranou a netíží mě žádné skandály. Jsem přesvědčen, že slušnost je síla, chci být prezidentem všech občanů a nehodlám lidi nálepkovat podle toho, zda jsou mými příznivci, nebo kritiky. A mám jasnou představu o tom, jak by se naše země měla rozvíjet, jakou pozici zaujímat v evropském i globálním měřítku a jak by se měla připravovat na budoucnost.
Zdaleka ne všichni mají z ekonomického růstu takový užitek, jak by se zdálo z průměrných ukazatelů. Na průměrnou mzdu dosáhne jen třetina obyvatel. Spousta lidí pracuje tvrdě a dlouho, ale jejich příjmy stačí sotva na průběžné výdaje.
Jaké problémy naší země považujete za nejdůležitější a proč?
Prožíváme období hospodářské konjunktury, ekonomové nám vysvětlují různé pozitivní ukazatele ekonomického vývoje. Měli bychom tuto situaci využít, dnešní dobré výsledky neprojíst a investovat je do budoucích přínosů. Především do modernějšího systému vzdělávání, přípravy na profese budoucnosti, podporu investic do perspektivních technologií. Druhý důležitý pohled: zdaleka ne všichni mají z růstu takový užitek, jak by se zdálo z průměrných ukazatelů. Na průměrnou mzdu dosáhne jen třetina obyvatel. Spousta lidí pracuje tvrdě a dlouho, ale jejich příjmy stačí sotva na průběžné výdaje. Přetrvávají značné rozdíly mezi příjmy mužů a žen. Měli bychom se zkrátka zaměřit na poměry na pracovním trhu i z těchto hledisek a uvažovat, jak motivovat zaměstnavatele k férovému odměňování dobré práce. Na poli zahraničním bychom měli hrát sebevědomější roli v prostředí EU. Být kritičtí k problémům a aktivní při jejich řešení. Hledat spojence a přesvědčivé argumenty. Je to lepší než hasit požáry, když už je pozdě, a svádět všechno na ostatní státy.
Co byste udělal, aby se zmíněné problémy vyřešily – třeba aby se lidem zvýšily mzdy a životní úroveň? Jako prezident byste měl přece jen dost omezené pravomoci a vaše role by byla hlavně symbolická…
Funkce prezidenta u nás svým významem tradičně přesahuje jeho formální kompetence. Je pak věcí jeho přirozené autority a činorodosti, jak dokáže otevírat témata, moderovat diskuse, řekněme „zapalovat pro věc“. Nerad bych, aby to znělo jako nějaké osobní přirovnávání, ale připomeňme si, že TGM ani Václav Havel neměli nijak vyšší pravomoci, a přitom měnili dobu. Kromě toho mám i formální kompetence například v účasti na jednání vlády, mohu se setkávat s ministry a probírat jejich rezortní strategie a vize, totéž s činiteli Parlamentu. Mohu zprostředkovat zahraniční zkušenosti. Pokud jde o životní úroveň, a tedy i mzdy, obojí do značné míry závisí na tom, jak dokážeme držet krok s technologickým pokrokem, zda budeme schopni být v některých oborech na špičce, a tedy na vzdělávání a pěstování dovedností – to je moje výrazná priorita. Ohledně mezd chci také upozorňovat politiky i zaměstnavatele na fakt, že je stále mnoho lidí, které ani usilovná, poctivá práce nedokáže uživit na úrovni 21. století.
Odmítáte kvóty na uprchlíky. Píšete: „Pomozme lidem v životní nouzi, ale pouze tak, abychom neohrozili vlastní kulturu.“ Myslíte si, že naši kulturu by mohlo ohrozit zhruba dva a půl tisíce lidí v rámci takzvaných kvót? V čem to ohrožení vidíte?
Hlavní problém kvót je politický – ostatní členské státy nám vnucují postup, se kterým nemůžeme už z principu souhlasit. O tom, koho na svoje území státy přijmou, by měly rozhodovat samy a v případech nad rámec pravidel azylového řízení by mělo jít o rozhodnutí dobrovolné. Další problém je, že není jasné, zda se jedná o konečné počty. Bohužel tak i kvůli kvótám v celé střední a východní Evropě roste nedůvěra k samotnému projektu EU. Je jasné, že tolik lidí, kolik je dnes v pohybu, Evropa prostě není schopna bez následků absorbovat. Nejde jen o následky ekonomické či sociální, ale právě i politické – migrace může ohrozit liberálně demokratické základy Evropy. Proto ji musíme zastavit už na vnějších hranicích Evropy a současně pomáhat předcházet krizím v místě jejich vzniku.
A nevidíte v tom rozpory? V první řadě pro Českou republiku stále platí mezinárodní závazky. Dále není jasné, proč by migranti měli být hrozbou demokracii. A konečně, evropské země včetně nás využívají levné suroviny a práci z nejchudších zemí světa, kde pak logicky narůstají problémy a lidé odtud utíkají. Jak bychom měli v situaci trvalých globálních nerovností předcházet krizím?
Demokracii ohrožuje to, že kvůli vnucování režimu kvót u nás silně narostla skepse, až odpor vůči Evropské unii. Já tvrdím, že to bylo politicky neuvážené rozhodnutí, kterému jsme samozřejmě měli klást účinnější odpor v době, kdy jej členské státy schvalovaly. Zdůrazňuji členské státy, protože jeden z negativních důsledků zcela amatérské diskuse u nás je ten, že se zlost lidu obrací proti chimérickým „bruselským byrokratům“. Nikoli, o kvótách rozhodli Němci, Francouzi, Italové, Španělé a další. Ano, máme mezinárodní závazky, pokud jde o azylové řízení s uprchlíky, nevím o tom, že bychom je nedodržovali. Pokud se jedná o kvóty na migranty, budeme-li opravdu odsouzeni, budeme muset platit pokutu. Ale já jsem v této věci optimista a věřím, že věc nemusí dojít tak daleko. Musíme vést intenzivnější jednání s partnery, nabízet alternativní pomoc a návrhy alternativních metod, jak migraci omezit. Neříkám, že to je jednoduché, ale musíme se pokusit.
Na této planetě ale vznikají neobyvatelná místa, odkud budou lidé dál utíkat. Není naivní předpokládat, že problém zmizí tak, že se před nimi opevníme?
Samotnou migraci přece je nutné zastavit, jinak by mohla být nekonečná. Pak by ohrozila nejen demokracii, ale život v Evropě vůbec. To, že evropské země využívají levné suroviny a práci, možná vedlo ke stagnaci koloniálních společností do poloviny 20. století, dnes Evropa za suroviny platí světové ceny a lidé neutíkají jen proto, že mají levnou práci. Mnohdy nemají vůbec žádnou. To, že ji nemají, je často způsobeno válečnými konflikty, etnickými či náboženskými střety, ale i změnami přírodního prostředí. A ruku na srdce, mnohdy také tím, že díky propagandě pašeráků i moderním komunikačním prostředkům vzniká ve světě obraz Evropy jako místa, kde se každý uchytí lépe než doma, a odcházejí tak lidé, kteří by vůbec nemuseli. Tím nevolám po vypnutí internetu, ale po soustavné mezinárodní osvětě, boji s pašeráky a diplomacii vůči „zdrojovým“ státům migrace, které povedou k dohodám o nakládání s migranty (neříkám uprchlíky).
Vyjádřil jste obavy, že naše parlamentní a možná i prezidentské volby ovlivňují ruské tajné služby. Proč jste to řekl? Máte pro to nějaké důkazy?
Dezinformační kampaně mířící na volby v Evropě ze strany ruských zdrojů nejsou nic neznámého a já jsem nepřišel s žádnou novinkou. V USA probíhá vyšetřování se závažnými podezřeními na vliv ruských služeb, nedávné volby v Německu i dřívější francouzské volby podle řady zpráv taky nezůstaly ušetřeny. Nejnověji mohu připomenout žádost velitele amerických a aliančních sil v Evropě generála Curtise Scaparrottiho vůči Rusku, aby se přestalo vměšovat do evropských voleb. Vedly jej k tomu obavy, že Kreml zasahuje do současné krize v Katalánsku. Španělská média obvinila ruské deníky, jako jsou Russia Today a Sputnik, které mají i své španělské verze, že hrají destabilizační roli v krizi vyvolané katalánským referendem.
Pokud jde o nás, vzpomeňme, že to byl server Aeronet, který popisoval kauzu lithium jako „malou domů“ pro sociální demokracii. Tentýž server pak vydal falešné zprávy o tom, že protikandidáty Miloše Zemana by měli financovat George Soros a Karel Schwarzenberg. Již minulou kampaň současného prezidenta Zemana podle ověřených zdrojů podpořila ruská firma Lukoil. A takto by se dalo pokračovat dlouho. Největší důkaz ale podávají Rusové sami. Komu na veřejnosti říká něco pojem Gerasimovova doktrína? Přitom bezpečnostní experti už několik let znají tento návod na takzvanou hybridní válku, kdy se vůči cílovým „nepřátelským“ zemím používají dezinformační kampaně, jejichž cílem je oslabit vztah veřejnosti k tamním liberálním politickým strukturám a euroatlantickým spojencům. V oficiální vojenské doktríně současného ruského režimu je NATO ústředním nepřítelem. Potřebujeme více důkazů?
Nedávno jste komentoval kampaň #MeToo, ve které ženy z celého světa zveřejňují svoje zkušenosti se sexuálním obtěžováním. Řekl jste, že kampaň sledujete „z dálky“ a jste z ní „občas rozpačitý“. Co vám na ní vadí?
Řekl jsem, že rozpačitý jsem z toho, kam se kampaň #MeToo posunula. Vždy jsem zastával názor, ze ženy by měly mít stejná práva a možnosti jako muži. V Akademii věd jsem se snažil, aby to takto fungovalo. Jsem proti jakémukoli násilí na ženách, a to nejen fyzickému, ale i psychickému. Věřím, že mnohé ženy byly vystaveny například ze strany svých nadřízených traumatizujícímu jednání a bylo pro ně obtížné takovou situaci řešit v době, kdy k ní došlo. A že teprve po letech se osmělí, když důvody k bezprostředním obavám pominuly. Jenom mi přijde, že se mnohé události z minulosti nyní zase interpretují „ode zdi ke zdi“. A nemyslím, že dobrým nápadem je například přetáčet filmy s populárními herci nebo je vystřihovat z již hotových. Kdyby se mělo měřítko absolutní morálky použít na důsledné přepisování kulturní historie, asi by nám toho z kulturního fondu lidstva moc nezůstalo.
Vytýká se vám, že jste dost nepolitický člověk. Že nejste schopný říct jasný názor a za něco se rozhodně postavit. Co byste na to svým kritikům odpověděl?
Připadají vám moje odpovědi na předchozí otázky jako nepolitické, nejasné nebo nerozhodné? Já osobně si myslím, že se tento pohled hodí leckomu do krámu, a proto je záměrně šířen ve snaze udělat ze stokrát opakované lži pravdu.
Pojďme tedy ještě k několika tématům. Jaký názor máte na církevní restituce a jejich případné zdanění?
Zdanění ex post je podle mého soudu porušením dohody, ať už nám předtím připadala správná či nikoli. Porušení jedné takové významné dohody vrhá divné světlo na náš stát – jaké ještě dohody poruší? Má smysl nějaké uzavírat? Pokud budu zvolen, nerad bych tyto otázky slýchal od potenciálních partnerů.
Jak se díváte na postavení Romů v české společnosti a co byste navrhl, aby se zlepšilo?
Pokud vím, v Česku vznikla již v devadesátých letech docela promyšlená strategie zabývající se postavením Romů. Je ale otázka, nakolik se podle ní postupovalo či zda náhodou nezapadala prachem. Já bych stavěl na důsledném respektování principu etnické nediskriminace, a to nejen na papíře, ale i vymáháním pravidel – sankcemi za jeho nedodržování. Zároveň bych se snažil o povzbuzování občanské a kulturní angažovanosti romského obyvatelstva, podpoře podnikatelských nápadů, minimálně jako příkladů pozitivní praxe. Pokud jde o vztah ostatních skupin obyvatelstva k Romům, rozhodně bych byl pro co nejdůslednější potírání etnicky motivovaného násilí – což platí oboustranně. A lepším vztahům by určitě pomohlo i to, kdyby se sociální systém staral jen o ty, kteří to opravdu sami nedokážou.
Jako prezident České republiky byste měl samozřejmě omezené možnosti, ale přesto –jedním z velkých problémů dneška je odliv peněz do daňových rájů. Angažoval byste se proti nim, byť třeba jen symbolicky, na evropské úrovni?
Ano, ale nejde jen o to na tento problém poukazovat slovně. A také nejde jen o daňové ráje, ale obecně o danění u nás vytvořených příjmů jinde. Nechám samozřejmě stranou „kriminální“ odliv, ale i vůči tomu legálnímu je třeba bojovat především pozitivním přístupem. Mám tím na mysli motivovat plátce daní, aby zůstali u nás, protože to pro ně bude přinejmenším méně nevýhodné. Můžeme se třeba inspirovat příkladem těch evropských zemí, v nichž zůstává doma relativně více daňových příjmů a zabývat se tím, proč tomu tak je. Jako prezident mám v daňové oblasti nulovou kompetenci, ale i taková témata můžu předkládat k veřejné diskusi.
Vymezujete se proti Miloši Zemanovi. Co vám na něm vadí nejvíc?
To, že národ rozdělil. Na přívržence, kteří mu odpustí cokoli, a na ostatní, kteří si vesměs říkají, co ještě musíme zažít. To, že nedrží slovo. Jeden z nejčastějších slibů na počátku jeho funkčního období zněl, že bude lidi spojovat, bude jen moderátorem. Opak je dnes pravda. To, že zachází s ústavou tak, jak se mu právě hodí, místo aby respektoval její znění a smysl. To, že vystavuje na odiv vulgaritu, jako by to byla nějaká přednost. A ještě by bylo hodně takových „to, že…“.
Podle průzkumů máte vedle Zemana největší šance dostat se do druhého kola prezidentské volby. Zemana ale všichni znají. Jak zajistíte, aby se o vás lidé dozvěděli a abyste ho nakonec porazil?
Krátce po oznámení své kandidatury mě podle tehdejšího průzkumu znalo asi jen třicet procent dotázaných. Naposledy loni v prosinci to bylo už zhruba osmdesát procent. Věřím, že současná intenzivní kampaň, denní přítomnost v médiích, aktivita na sociálních sítích a celý ten volební kolotoč dokáže moji známost dotáhnout ještě blíže k panu Zemanovi. Co je ale snad ještě podstatnější: zatímco mnozí ti, co Zemana znají, jej právě proto nechtějí, u mne to tak zdaleka není. Tento rozdíl si doufám udržím.