Úderem sedmé hodiny přichází manžel domů z práce, dnes si pochutná na zeleninových bramboráčcích s jogurtovým přelivem. Nechám se zahrnout komplimenty a pak mu sladce sdělím, že jsem do těsta přidala nezvyklou ingredienci, která mému kulinářskému počinu dodala nutriční hodnotu – moučné červy.
Naštěstí mi tuto drobnou lest odpouští, stejně jako ji před časem odpustili návštěvníci gurmánského veletrhu slavnému belgickému šéfkuchaři Sang Hoon Degeimbrovi. Právě jeho domovina byla prvním evropským státem, který vytvořil podmínky pro prodej jedlého hmyzu v běžné maloobchodní síti. Trend se postupně rozšířil do Nizozemí, Francie, za kanál La Manche i do Švýcarska a na začátku letošního roku vstoupila v platnost evropská směrnice zavádějící sjednocenou legislativu ve všech členských státech EU.
Jedlý hmyz obsahuje důležité esenciální aminokyseliny, prospěšné nenasycené mastné kyseliny i minerální látky, takže se svým složením minimálně vyrovná kvalitní plnohodnotné bílkovině masa.
Degeimbrovo „jehněčí“ kari se setkalo s obrovským úspěchem a po vysvětlení původu této lahůdky přinutilo zúčastněné připustit, že pokud nejsou schopni v jídle hmyz identifikovat, není problém jej pozřít. Naše mentální zábrana je v tomto ohledu silně emoční, proto je velmi obtížné ji překonat pouhou vůli vedenou argumenty v podobě nutričních, společenských i environmentálních faktů. Jak s oblibou uvádí docentka Marie Borkovcová z Mendelovy univerzity v Brně, která u nás dláždí cestu hmyzu na český talíř a vydala k tomuto účelu i kuchařku, je jen třeba vypnout druhou signální.
Prolomit tabu entomofagie
Obyvatelé celého světa již po tisíciletí běžně pojídají hmyz. Výjimku tvoří jen Evropa a Severní Amerika, kde je jeho vnímání jako potraviny (tzv. entomofagie) i nadále tabu. V zájmu vyvážení výživy v globalizovaném světě bychom se ale měli pokoušet je prolomit, v opačném případě totiž budeme mít problém nakrmit planetu.
Podle odhadů specializované organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO) bude nutné do roku 2050 zvýšit produkci potravin o sedmdesát procent, aby jich bylo dostatek pro celou světovou populaci, která bude tou dobou čítat již přes devět miliard. Zároveň nás globálně čeká čtvrtinový nárůst spotřeby masa, v naprosté většině v rozvojových zemích, kde příslušníci chudých vrstev dlouhodobě maso ani mléčné výrobky nejedli z důvodů cenové nedostupnosti. V situaci, kdy jsou čtyři pětiny veškeré zemědělské půdy využívány pro pastvu a krmení hospodářských zvířat, náš rostoucí apetit nezachrání ani oceány. Abychom do roku 2050 dosáhli očekávaného dopadu, produkce ryb by se byla musela před deseti lety zázrakem zvýšit o polovinu. To se nestalo.
Je tedy na čase začít si na hmyz zvykat jako na alternativní zdroj kvalitních bílkovin. „Proč si nezpestřit jídelníček právě tímto způsobem,“ navrhuje nutriční specialistka Blanka Palánová z veterinární a farmaceutické univerzity v Brně. „Jedlý hmyz obsahuje důležité esenciální aminokyseliny, prospěšné nenasycené mastné kyseliny i minerální látky jako železo, vápník, hořčík a selen, takže se svým složením minimálně vyrovná kvalitní plnohodnotné bílkovině masa. Na druhou stranu má téměř nulový obsah tuku, soli a cukru, takže nehrozí, že vám zvýší cholesterol,“ uzavírá výčet hmyzích ctností Palánová.
Ještě více než naše výživa by však z této malé potravinové revoluce mohla profitovat planeta. Hospodářská zvířata totiž mají na svědomí skoro pětinu všech skleníkových plynů, tedy více než automobilová, železniční a letecká doprava dohromady. Chov hmyzu oproti tomu produkuje zanedbatelné množství CO2, spotřebuje minimum vody a liší se též vysokou účinností přeměny krmiva. To v praxi znamená, že dokáže převést polovinu své potravy na přírůstek tělesné hmotnosti, zatímco u dobytka je to v průměru pouhá osmina.
Zpět na stromy?
Hmyz jsme v Evropě paradoxně přestali jíst ve jménu moderního civilizačního pokroku. Přitom ještě Aristoteles si pochutnával na cikádách podporujících činnost mozku a v kuchařské knize z roku 1920 bychom i v našich končinách našli recept na polévku z chroustů. Konzumace vodních živočichů spadajících do eufemisticky zvané kategorie „plody moře“ se naopak před nedávnem stala synonymem společenského statusu, přestože z laického pohledu se krevety od housenek anatomicky nijak zvlášť neliší. Dá se tedy očekávat, že vynalézaví šéfkuchaři typu Degeimbra budou hrát v rehabilitaci hmyzu jako potraviny důležitou roli.
Obyvatelé zbytku světa, zejména Asie, Afriky a Latinské Ameriky, se této nutričně hodnotné potraviny nikdy nevzdali. Na základě informací již zmíněné FAO je hmyz součástí jídelníčku alespoň dvou miliard lidí, kteří si mohou vybrat z necelých dvou tisíc jedlých druhů. Třetí svět se však hmyzem zdaleka nekrmí jen z nouze, ale především kvůli výše popsaným nutričním hodnotám a v neposlední řadě chuti. Je tedy jen otázkou času, kdy se u nás začne jako superpotravina v obchodech objevovat hmyz vedle oblíbených chia semínek a bobulí goji.
Jistě, v naší kotlině nebude jednoduché přesvědčit strávníky, aby si mleté hovězí v oblíbeném burgeru nechali nahradit plackou z moučných červů nebo si mezi cibuli a papriku na špíz napíchali kobylky. Po Evropě ale vznikají četné hmyzí farmy a třeba i u nás doma budeme zanedlouho u večerního sledování filmu místo popcornu chroupat cvrčky. Vypadá to nadějně, než jsem stihla sepsat tento článek, vyčetl manžel na internetu, že hmyzí dieta je pro jeho sportovní výkony mnohem vhodnější než burákové máslo a potravinové doplňky. Na příštím nákupním seznamu očekávám proteinové tyčinky s příměsí kobylek.
Autorka je členka spolku Idealisté.cz