Foto Markéta Kutilová
Média i sociální sítě jsou zaplaveny fotkami a videi civilistů bombardovaných letadly Ruska a Bašára Asada ve východní Ghútě, předměstí Damašku. Svět je zděšen, mluví se o další Srebrenici. To, že Asad a Rusko bombardují Ghútu plnou civilistů, je strašný zločin – pět stovek mrtvých za týden je toho jasným dokladem. Ale zde informace většiny médií začínají a končí. O skupinách ovládajících Ghútu se zmiňují jen jako o „rebelech“ bojujících proti Asadovi. A už téměř nikdo nemluví o tom, že opačný směrem – z Ghúty do Damašku – létají rakety a minometné střely jedna za druhou, kde zabíjejí civilisty přímo na ulicích.
Nezávislé a objektivní informace z místa prostě nejsou. Je ovšem s podivem, že světová média přebírají nekriticky vše, co jim servírují aktivisté napojení na radikály.
Způsob, jakým informují mnohá česká i zahraniční média o současném masakru ve východní Ghútě, není bohužel nic jiného než selektivní výběr informací tak, aby zapadly do „našeho“ vidění světa (Asad a Rusko jsou ti jediní zlí). V Damašku žije kolem pěti milionů civilistů. Jen v minulém týdnu zde bylo raketami z Ghúty podle Syrského červeného půlměsíce zabito 25 lidí a zraněno na 360 lidí. Jedna z raket dopadla na školu v Damašku a zabila tři děti. Tato informace je na oficiálním webu Syrského arabského červeného půlměsíce. Přesto ji média nešíří.
Civilisté Damašku zažívají ostřelování města z Ghúty už od roku 2013, kdy ji ovládli radikálové. Sama jsem to zažila v květnu loňského roku, kdy ostřelování Damašku probíhalo každou noc. Rakety dopadaly jen kilometr od našeho hotelu. Jednoho dne dopadla raketa z Ghúty na přechod a zabila paní s kočárkem, jindy na taxík dvou dvacetiletých dívek, studentek z křesťanské čtvrti. Byly jsme jim na pohřbu. Prostě k zbláznění – už pět let života pod palbou. Ale o tom většina médií mlčela. Anebo jim nikdo neservíruje tolik dobrých fotek jako z oblastí držených islamisty? Ti mají stovky svých „aktivistů“ a vlastní mediální centra, která do světa chrlí nespočet tiskových zpráv a videí, vesměs o utrpení civilistů. Nikdy tam nejsou zachycení bojovníci. Možná že by ti fousáči v černých mundúrech leckoho vyděsili.
Které děti mají větší hodnotu?
Celé to připomíná situaci z loňského roku, kdy při chemickém útoku na Chán Šajchún v provincii Idlíb, která je pod kontrolou rebelů (sunnitské islamistické skupiny), zemřelo 68 lidí, z toho 11 dětí. Reakce světa byla tehdy obrovská – z útoku byla okamžitě obviněna syrská armáda Bašára Asada a Trump nechal vypálit na leteckou základnu Šajrát u Homsu 47 tomahawků. Celý západní svět mu tleskal a plácal ho po zádech, jaký je chlapák. Ivanka Trumpová se dojímala nad „krásnými miminky“, která při útoku zemřela.
Krátce nato rebelové z Idlíbu provedli obrovský teroristický útok na děti, tentokrát šíitské – tedy děti z Asadova území. Nalákali je na sladkosti a brambůrky (děti jely z města Kafrája, které rebelové dva roky obléhali) a pak auto s pamlsky vyhodili do povětří. Na kusy bylo roztrháno 80 dětí a 46 dospělých. A světová média? Zmínila to jen okrajově, pokud rovnou nemlčela. Ochránce syrských dětí, americký prezident Donald Trump, se nevyjádřil vůbec. Proč? Je to hanba, ostuda a plivnutí do tváře veškeré humanitě. Mají snad některé děti větší hodnotu než jiné, podle toho, na jakém území žijí? Nepřišel ani nátlak na Turecko, které islamisty v Idlíbu podporuje. Nic. Ticho.
Stejné je to i dnes – většina médií informuje jen o dětech zabitých Asadem a Ruskem, ale o těch, která mají na svědomí rebelové, se prostě mlčí.
Na území pod kontrolou islamistů nás ale bohužel tito rebelové nepustili. Stejně tak tam nepouští žádné zahraniční novináře a ani zahraniční pracovníky neziskovek. Například nemocnice Lékařů bez hranic jsou podporovány pouze na dálku. Podle Lékařů bez hranic je situace o to horší, že jsou zde zřejmě lidé mající přístup ke zdravotnickému materiálu, který dramaticky dochází. Lze se jen domýšlet, že tito lidé patří k okruhu navázanému na islamistické milice ovládající Ghútu. „Jsme schopni udržet dodávání určitého základního zdravotnického materiálu do zařízení, jež podporujeme. Jsou však určité věci, ke kterým přístup nemáme, a které by přitom zásadně pomohly syrským zdravotníkům ve chvíli, kdy zachraňují lidské životy. Žádáme proto ty, kdo mají přístup ke zdravotnickému materiálu ve východní Ghútě a jejím okolí, aby urgentně umožnili zdravotníkům ve východní Ghútě přístup k těmto zásobám – závisí na tom životy,“ uvedla Lorena Bilbao, koordinátorka programů Lékařů bez hranic v Sýrii.
Až se mocní dohodnou
Nezávislé a objektivní informace z místa prostě nejsou. Je ovšem s podivem, že světová média přebírají nekriticky vše, co jim servírují aktivisté napojení na radikály. Pro základní přehled: Ghútu ovládají od roku 2013 islamistické skupiny, jejichž cílem je nastolení práva šaría v celé Sýrii a založení sunnitského islámského státu Šám. Jsou to skupiny Džaíš al-Islám, Haját Tahrír aš-Šám (bývalá fronta an-Nusra), Legie al-Rahmán a Ahrár aš-Šám. Od počátku je podporuje Turecko, Saúdská Arábie a Katar. Všechny tyto skupiny mezi sebou ještě nedávno bojovaly. Boje mezi nimi přinesly také smrt stovkám civilistů. V dubnu 2016 proti nim dokonce 3000 civilistů z Ghúty protestovalo. Ozbrojenci z Džaíš al-Islám začali do davu střílet. V Sýrii už dávno není občanská válka. Každá z válčících skupin má podporovatele v zahraničí a cizí žoldáci za ně také bojují: Rusko a Írán na straně Asada, Turecko, Saúdská Arábie a Katar podporují islamisty a USA pomáhají Kurdům. Turecká armáda navíc zabírá území na severu Sýrie.
A kdy už válka v Sýrii skončí? Ano, skončí, až se na rozdělení vlivu, moci, území a zdrojů domluví Rusko, Írán, Turecko, USA, Saúdská Arábie a Katar. A stejné je to s ukončením bojů ve Východní Ghútě – prostě si musí plácnout Putin s Erdoğanem a udělat deal „něco za něco“. Turecko například stáhne svoje vazalské islamistické skupiny z Ghúty a za to mu Rusko s Asadem nechá Afrín na severu… nebo tak něco. Uvidíme, co vymyslí. Pokud se ještě pamatujete, v případě Aleppa byl scénář velmi podobný. Jak jsme se už mnohokrát přesvědčili, rezoluce OSN, volání EU či mírové konference jsou úplně k ničemu. Dohodnout se musí velcí hráči syrské války. Není zde jedno dobro a zlo. Je to už jen zlo proti zlu a mezi tím se zmítají vyčerpaní civilisté, kteří chtějí pouze jediné – mír.
Autorka je novinářka. Společně s Lenkou Klicperovou pravidelně navštěvuje oblasti severní Sýrie a Iráku. Je spoluautorkou knih Islámskému státu na dostřel a její reportáže ze Sýrie zveřejňují Reportéři ČT.
