Foto Lubica Martincová
Ve středu večer se vyhlašovaly ceny výroční hudební Vinyla. Nominace bývají obecně většinou zajímavější než suchá zpráva o vítězích: ukazují větší výseč mapy, konstelace kapel a projektů, které lze brát jako signál. Vinylu můžeme brát jako reflektor, který nasvěcuje část zdejší scény. Co ukazuje?
S touhle muzikou usneš líp
Ve Vinyle to letos vyhrály dvě tendence: hypnotická elektronika s mezinárodním akčním rádiem a pak tvrdší kytarová hudba s pečetí lokálního přátelství. Nejdřív k té první tendenci: v kategorii Počin roku zvítězily aktivity pražského labelu Genot Centre. S ním je přímo spojená laureátka ceny Objev roku Barbora Polcerová, která vytváří osobní ambientní hudbu pod nickem Enchanted Lands. Genot Centre (tedy Ondřej Lasák, Wim Dehean a lidé kolem nich) působí jako vydavatelství, ale cenu si vysloužil jistě i za pořádání koncertů a série akcí Silent Night, které zahrnují počáteční bdělý koncert, mnohahodinovou „podřimovací“ seanci (publikum si přináší spacáky) a nakonec společnou snídani. Vytváření komunity a pocit spojenectví je tu asi neméně zásadní než kvalita muziky. Celonoční koncerty vznikly v šedesátých letech v USA hlavně ze dvou důvodů: aby bylo dost času dostat do posluchačů hudbu, která psychedelicky mění vnímání, a taky z rebelství – aby se prolomily kulturní a společenské konvence (koncerty jistě nebyly drug-free). Kdyby američtí zakladatelé mohli vidět, jak si pražské hipsterské publikum čistí zuby na toaletách divadla Ponec a převléká se do měkčích triček, než ulehne, aby si splnilo dětský sen nepřespávat doma, spatřili by silně zmutovaný konec toho, s čím začali.
Genot umí konstruktivně růst a propojovat sebe i zdejší scénu se zahraničním kontextem – to jistě taky stojí v pozadí nominace na cenu. Přitom se Genot Centre dlouhodobě pohybuje v jednom segmentu experimentální hudby: soustředí se na drone music, hudbu dlouhých prodlev bez rytmu, fungující nejlépe naživo, v prostoru, o který se jednolitost zvuku rozbíjí a čeří. Je to relevantní zákoutí dnešních hudebních scén a zdá se, že díky nadšení Genotu si i u nás se zpožděním odbýváme trendovou vlnu dronu. Otázkou je, pro jak velkou část publika je tato hudba aktivizační, a nakolik naopak dnešnímu městskému uřícenému člověku nabízí, aby totálně vypnul. Pasivní levitování v ultraminimalistickém ambientu se samozřejmě děje, někdy i s pseudospirituální omáčkou, a jakýkoli dravý systém, včetně kapitalismu, si nemůže přát lepšího spojence, než podobnou občerstvující masáž zvukem bez významu – a pak to konzumenta zase vyplivne do soukolí. To je problematický rozměr slušňáckých dronových akcí.
Nakup, co potřebuješ
Projekt Enchanted Lands, který vyhrál letošní Vinylu, právě debutoval. Album vyšlo v listopadu (porotci Vinyly bývají rádi aktuální) a je skvělé, že se teď na ně upozornilo. Je charakteristickým plodem producentek a producentů, kteří svoje dílo vysedí „v soukromí“ domova u notebooku a dostupných technologií. Díky tomu nastává jedna blahodárná věc: v lepším případě zůstávají autoři v domovském mentálním prostoru, jsou víc sví, méně podléhají očekávání a jsou schopni vystavět, třebas naivně, svůj paralelní svět. Právě to je kladný aspekt Enchanted Lands – Barbora Polcerová vaří svůj sonický dort jako pejsek s kočičkou, radikálně zpomaluje kambodžskou hymnu, sampluje z klipů, vkládá do mixu nákup ve večerce omylem nahraný na mobil. Výsledkem je kompaktní proud, ve kterém rozeznáváme mnohost ingrediencí, i když není možné ve výsledné slitině určit, co je co. Polcerová se věnuje hudbě pouhý rok a něco. Je otázka, jak dlouho vydrží, album Feed Goals je ale důstojný výstup. Je to hudba takzvaně příjemná, ale taky výtvor impulzivní architektury, ve které se odrážejí kurážná rozhodnutí.
Kytary, přátelství a síť
Teď pár slov o nominovaných, kteří nic nedostali. Mezi čtyřiadvaceti porotci Vinyly je dost těch, kteří rádi poukazují na zdejší kytarové kapely. Nasvěcují tak scénu, která je dnes skutečně velmi živá: v solidaritě a přátelství, ve spokojenosti se skromnými rozměry věci, v hrdosti na nezávislý rodokmen. Hudba jako by se potřebovala vymezit k dnešku spíš hlučněji, energií rozpjatou mezi indie rockem a posthardcorem, mezi fyzickým vybitím a existenciálním komentářem. Přístupní a okouzlující Kalle patří k soft pólu spektra. Za loňské album Saffron Hills byla dvojice nominovaná hned dvakrát a ani jednu cenu nezískala. Snad mají porotci pocit, že jsou Kalle už příliš jasnými vítězi.
Kalle jsou z Tábora. Připočteme-li nominaci pro kapelu Sýček z Českých Budějovic, jižní Čechy se zdají být místem, kde dozrává hudební potenciál. Takových mimopražských ohnisek je dnes řada. Někdy je lze poznat medializovaně na dálku, někdy nejlíp přímo v místě působiště. Síla Sýčka, který zahrál na vyhlašování Vinyly naživo, spočívá ve vnitřním klidu, pnoucím se uvnitř kytarových stěn, a ve fyzickém tepu připomínajícím běžce na dlouhou trať. Tomu odpovídá i stavba skladeb, kolísajících od sedmnáctiminutového tracku Vítr až po texty ořezané na jádro: „Tam, kde sýček nehouká, / tichem se ozývá opravdová smrt.“
Situace se současnými kytarovými kapelami je u nás trochu zvláštní. Mnohé z nich jsou žánrové a autorsky vlastně nepřinášejí nic nového (teď není řeč o Sýčku a Kalle, spíš o jejich domovské širší scéně). Ale ukazuje se, že ve vzduchu visí chuť „prožít si to“ i v současné generaci – a publikum slyší jak na fyzický tvrdší sound, tak na přátelský rozměr věci. Cenu nakonec získalo slezské trio Pacino – kapela se šťavnatým soundem, melodičností a řevem, který přichází z emo a hardcore krajů. Mezi porotci našlo album Půl litru země vřelou odezvu. Otázka je, jestli tenhle nářez může oslovit jiné publikum než to, které daný žánr už předem vyznává. Dát cenu žánrové kapele je vždycky nespravedlivé vůči všem ostatním, kteří taky jen hledají svoje místo uprostřed dávno vytyčených souřadnic. Pacino mají své zastánce a nadšené příznivce, ale ocenění pro ně bylo vybojováno trochu moc na sílu. Tohle je jedna z nejméně inovativních desek, kterým se u nás dostalo dobré hudební ceny.
Vlastně se nic nestalo
Posluchači, kteří se řítí do středního věku a už nemají na kontakt se „scénou“ tolik času, můžou brát Vinylu jako inspirativní kompas. Když si proklikají bandcampové stránky Enchanted Lands, Kalle, Sýčka a dalších nominovaných (elektronická Lavra, konstruovaný easy pop Wild Tides), dost možná jim přibydou do playlistu nové oblíbené položky. Taky možná získají pocit, že moc nového a bůhvíjak silného se toho teď neděje. Samotná Vinyla se snaží nejen pro vítěze, ale vůbec pro „své kapely“ něco dělat po celý rok: v současnosti je hlavně uvádí na koncertní sérii v Praze a Brně.
Autor je hudební publicista.