Stovky tisíc studentů a učitelů opustily ve všech padesáti amerických státech a také na několika místech v zahraničí ve středu dopoledne budovy škol, aby vzdaly hold sedmnácti obětem ze střední školy Marjory Stoneman Douglas v Parklandu na Floridě, které před měsícem zavraždil poloautomatickou puškou devatenáctiletý Nikolas Cruz. Leckde pochod trval symbolických sedmnáct minut, ale na řadě míst se znatelně prodloužil. Studenti z více než tří tisíc škol organizovaní v iniciativě Women’s March Youth Empower využili pochodu k protestu proti nedostatečné činnosti zákonodárců v otázce regulace střelných zbraní. „To, co děláme, je součástí desítky let trvajícího hnutí za prevenci násilí způsobeného střelnými zbraněmi. Děláme to na počest všech obětí od Jamese Bradyho přes Trayvona Martina až k sedmnácti lidem z Parklandu,“ píše se na stránce iniciativy.
Studenti ve Washingtonu položili před Kapitol čtrnáct tisíc bot, přičemž každý pár reprezentuje jedno z odhadovaných sedmi tisíc dětí zastřelených v USA od masakru v Sandy Hook v roce 2012. Stovky studentů se posadily zády k Bílému domu a sedmnáct minut tak v tichu setrvaly. Na mnoha místech se četla jména mrtvých spolu s básněmi a eseji o tom, jak kultura zbraní dopadá na jednotlivce.
Dílčí úspěchy
„Žádné zbraně, žádné násilí!“, „Jsem student, ne terč!“, „Už nikdy více!“, „Odzbrojte NRA!“ a další slogany skandovali protestující frustrovaní z toho, že vlivná organizace NRA podporuje desítkami milionů dolarů ročně republikánské senátory a kongresmany, kteří regulace střelných zbraní stále blokují. Přesto studenti svou aktivitou už určitých úspěchů dosáhli. Předně udržují v chodu společenskou debatu, ale k pokrokům došlo i na legislativní úrovni. Floridský republikánský guvernér Rick Scott k velké nevoli NRA podepsal zákon, který obsahuje například zvýšení věku nutného pro pořízení zbraně na jednadvacet let, zakazuje prodej pažby bump stock, která u poloautomatické pušky umožňuje rychlopalbu a vytváří zákonný postup, díky kterému policie může vzít zbraň někomu, kdo je vnímán jako hrozba. Rovněž zaručuje financování zabezpečení škol a iniciativ věnujících se duševnímu zdraví. Také ale zahrnuje často kritizovaný program vyzbrojování učitelů.
Rozhodnutí sáhnout si na život je z drtivé většiny impulzivní a iracionální, a pokud člověk nemá zbraň, která mu to usnadní, značně se tím zvyšuje jeho šance na přežití.
Také desítky ostatních států se pustily do podobných kroků a zvažují uzákonění práva odebrat zbraň člověku vnímanému jako hrozba. Přitom před Parklandem existovaly podobné zákony jen v pěti státech. Také Washington zakázal bump stocky a totéž plánuje Cincinnati a Ohio. Jiné státy zase ustoupily od plánovaného zvolnění zákonů týkajících se zbraní – Iowa například ruší zákon, který měl umožnit nosit zbraň bez povolení. I Trumpova administrativa apeluje na Kongres, aby postoupil zákon Fix NICS, který má posílit kontrolu minulosti žadatelů o zbraně. Ačkoli jde zákon z velké části na ruku NRA, o malý pokrok přeci jen jde.
Záměrně podfinancovaný výzkum
Přesto se stále objevují otazníky ohledně účelnosti některých kroků. „Máme důkazy, že zpřísnění zákonů o zbraních, třeba univerzální kontrolou minulosti žadatelů, může být prospěšné,“ říká harvardský profesor David Hemendway. „Nejsou ale žádné důkazy, že něčemu pomůže zvýšení věku na jednadvacet let, a rozhodně neexistují důkazy, že pomůže ozbrojování učitelů. Zato víme jistě, že ozbrojování více lidí je sice prospěšné pro zbraňový průmysl, ale špatné pro společnost.“ Připomeňme, že na násilí spojené se zbraněmi ročně umírá téměř čtyřicet tisíc Američanů.
NRA a další prozbraňová lobby ovšem dělají už desítky let vše pro to, aby zabránily adekvátnímu výzkumu této problematiky. Když v raných devadesátých letech Centrum pro kontrolu nemocí a prevenci (CDC) zkoumalo dopady násilí způsobeného střelnými zbraněmi, začal Washington vyvíjet na Kongres tlak, aby zablokoval jeho financování. V roce 1996 tato snaha vyvrcholila tzv. Dickeyho dodatkem, za nějž lobbovala právě NRA. Šlo z velké části o reakci na studii Arthura Kellermanna z roku 1993, která potvrzovala, že přítomnost zbraní v domácnosti zvyšuje riziko vraždy nebo smrtelné nehody. Dodatek zakazoval použít finance na výzkum, který by vedl k „obhajobě a propagaci regulace zbraní“. V letech 1996 až 2012 klesly finance určené na prevenci újmy na zdraví způsobené střelnými zbraněmi o 96 procent. Dickeyho dodatek je stále v platnosti, což podle odborníků zabývajících se veřejným zdravím vede i k tomu, že vědci do oblasti výzkumu násilí způsobeného zbraněmi ani nevstupují, protože jsou si vědomi, že se zkrátka nezaplatí.
Totéž potvrzuje nedávná studie výzkumného institutu RAND Corporation, která na Kongres apeluje, aby zrušil zmražení financí pro adekvátní výzkum, který by mohl vést ke konkrétním krokům. Zastánci dodatku by pak nemohli tvrdit, že neexistují data potvrzující, že by konkrétní legislativní úpravy vedly ke zlepšení současného stavu. Mnohdy jde přitom spíš o záměrnou neinformovanost, protože přeci jen existují vládou nefinancované studie dokazující významnou korelaci mezi vlastnictvím zbraně a pravděpodobností zabití.
Opomíjená témata
V celospolečenské debatě o zbraních jakožto hrozbě pro veřejné zdraví by se také měla častěji objevovat problematika sebevražd, které tvoří zhruba dvě třetiny všech incidentů. „Obvykle se říká, že lidé, kteří se chtějí zabít, to udělají i bez přístupu ke zbraním,“ říká doktor Paul Sasha Nestadt z Johns Hopkins University, „jenže existuje množství dat dokazujících, že to zkrátka není pravda.“ Poukazuje na to, že rozhodnutí sáhnout si na život je z drtivé většiny impulzivní a iracionální, a pokud člověk nemá zbraň, která mu to usnadní, značně se tím zvyšuje jeho šance na přežití. Studie potvrzují, že určující není jen záměr, ale i dostupné prostředky. Navíc přes 90 procent lidí, kteří se o sebevraždu pokusí, to už nikdy nezopakuje.
Problematika zbraní ve Spojených státech je velice složitá, a proto potřebuje věcnou veřejnou debatu. O řadě aspektů se příliš nemluví. Množství nebělošských studentů, kteří se zúčastnili středečního protestu, se snažilo poukázat na to, jak násilí dopadá na jejich komunity. Studenti z Brooklynu zase během pochodu vzpomínali na černošské ženy a muže zastřelené v posledních letech policisty a volali po policejní reformě. V Baltimoru a Chicagu v rámci kolektivu Good Kids Mad City volali po programech, které by násilí střelnými zbraněmi řešily v kontextu chudoby, nezaměstnanosti a nedostačující péče o duševním zdraví.
Na 24. března je naplánován velký protest March for Our Lives ve Washingtonu a 20. dubna, kdy uběhne devatenáct let od střelby v Columbine, proběhne masivní National School Walkout, na který se už přihlásilo přes patnáct set škol. Přestože se může zdát boj proti republikánům jako boj proti větrným mlýnům, američtí studenti očividně neplánují polevit.
Autor je spolupracovník redakce.