Paul Ryan a jeho návštěva v České republice


Konzervativní politik v USA prosazuje omezení dostupnosti zdravotního pojištění a hájí zájmy nejbohatších.

Čelní představitelé českého státu (včetně premiéra Babiše) a také někteří studenti si mohli v uplynulých dnech užít přítomnosti třetího nejvýše postaveného muže v ústavním pořádku Spojených států. Předseda Sněmovny reprezentantů, republikán Paul Ryan, přicestoval se svou rodinou do Prahy na údajně soukromou návštěvu. Ryan je sympaťák: inteligentní, usměvavý a mladistvě vypadající konzervativec, který doma ve Státech s odhodláním a nadšením zásadového muže hovoří kupříkladu o snižování daní, které sejme tíhu přebujelého státu z beder obyčejných Američanů.

Strůjce zdravotní a daňové reformy

V roce 2016 byl Ryan zprvu rezervovaný vůči kontroverzní kandidatuře Donalda Trumpa, ale po jeho zvolení, kdy se republikánům otevřela cesta k moci, neváhal a stal se jedním z jeho klíčových lidí. Zatímco excentrický Trump obsazuje denně titulky amerických médií, slušňák Ryan spolu s kolegy pracuje na legislativě, která bude mít dramatický dopad na životy obyčejných Američanů.

Při bližším pohledu Ryan přestává být apoštolem svobody a demokracie, ale spíše kariéristou, který prosazuje zájmy svých politických sponzorů i za cenu hrubých etických prohřešků

Loňský republikánský návrh na zdravotní reformu, jehož hlavním architektem byl právě Ryan, by podle názoru nezávislé odborné komise během následujících deseti let připravil o zdravotní pojištění 22 milionů Američanů. Pro Ryana ovšem bylo v pořádku, že se 22 milionů lidí „rozhodne“ nepojistit, vždyť například chemoterapie je přece produkt jako každý jiný, nebo snad ne? A Ryan brání svobodu chudých trpět a umírat bez adekvátní lékařské péče nebo s obavou, že léčebné výlohy finančně položí jejich rodiny. Hlavním účelem plánované reformy bylo pravděpodobně zrušení daně pro Američany, kteří vydělávají více než dvě stě tisíc dolarů ročně v sazbě 0,9 procenta, a dalšího 3,8 procentního zdanění různých forem pasivních příjmů a investic, které financovaly zdravotní péči pro chudé.

Reforma zdravotnictví sice neprošla, ale Ryan a jeho kolegové si spravili chuť tentokrát na reformě daní, která byla schválena v prosinci loňského roku. Nejmajetnější Američané dostanou největší úlevy na daní, zatímco rodiny s příjmy pod 75 tisíc dolarů do deseti let budou na daních platit dokonce více než doposud. Republikáni navíc plánují dále snižovat sociální a zdravotní výdaje státu, z nichž mají prospěch zejména chudí. A to vše v zemi, kde reálné příjmy většiny občanů za třicet let stagnují, zatímco nejbohatší procento populace si přisvojuje většinu ekonomického růstu a přímo se topí v penězích. Ryan podporou těchto kroků napomáhá oligarchizaci americké demokracie. Žádná demokracie nemůže uspokojivě fungovat, pokud je ekonomický systém státu nastaven tak, že vytváří obrovské rozdíly mezi bohatými a chudými. Nerovnost v příjmech a z ní vyplývající frustrace společnosti byla jedním z důvodů pro Trumpův úspěch. Republikánská strana by bez jeho populismu a partnerství s krajní pravicí nebyla schopna vyhrát volby, jenže Trump slíbil změnu, zavázal se postarat o „zapomenutého muže“, ale jeho administrativa a Republikánská strana pouze prohlubují propast mezi bohatými a chudými. Je to obrovský podvod na voličích, po kterém přijde vystřízlivění a možná ještě hlubší krize demokratických institucí. Nemluvě o popírání změny klimatu, při němž jsou Ryan a další republikáni schopni lhát a hnát svět rychleji do katastrofy, jen aby od sponzorů dostali více peněz.

Rusko – výmluva západních elit

Při bližším pohledu Ryan přestává být apoštolem svobody a demokracie, ale spíše kariéristou, který prosazuje zájmy svých politických sponzorů i za cenu hrubých etických prohřešků, vždyť jen kvůli zmiňovanému návrhu zdravotní reformy by předčasně přišly o život desítky tisíc lidí. Lze s úspěchem namítat, že politický rozměr Ryanovy návštěvy Česka utvářeli více úředníci z amerického ministerstva zahraničí než on sám, přesto bližší pohled na jeho politické angažmá otevírá cestu i k střízlivějšímu přístupu k jeho české návštěvě.

Hlavním tématem při jeho vystoupeních bylo vměšování Ruska do voleb v západních demokraciích a jeho agresivita. Vedle toho v rozhovoru s Martinem Řezníčkem pro ČT uvedl, že hrozbu pro demokracie ve východní Evropě také představuje společnost rozdělující „politika identit“, a to jak v pravicové, tak v levicové variantě. Pravicovou politikou identit je zde patrně míněna politická mobilizace na základě národnosti, náboženství či rasy, zatímco levice podle republikánského světonázoru štve chudé proti bohatým.

Rusko je bezpochyby autoritářskou zemí. Putin potlačuje ve své zemi opozici a neštítí se ani bezohledné mezinárodní agrese v zemích patřícím do zmenšujícího se ruského mocenského vlivu. Nicméně schopnost ruských hackerů a tajných služeb zásadním způsobem ovlivňovat volby na Západě je přeceňována. Přestože toto vměšování do voleb bylo skutečné, neměli bychom podceňovat ani značně amatérský charakter některých odhalených praktik v podobě příspěvků na sociálních sítí psaných „pologramotnou angličtinou“, ani omezené prostředky, jimiž narušitelé disponovali. Ruské vměšování do voleb je totiž pro neoliberální elity, jejichž modelem může být právě Ryan, užitečnou výmluvou, jinak by totiž musely nést odpovědnost za zhoršující se stav západních demokracií. Neoliberální politici tak zaměňují symptom za příčinu. Není důležité, že se po české politické scéně pohybují lidé jako Okamura nebo Zeman (a v USA lidé jako Ryanův šéf Trump), ale podstatné je, proč jejich poselství ve společnosti rezonuje. Problémem nejsou ani tak Rusové kupující reklamy na Facebooku, jako spíš mnohem hlubší krize západních společností, živená rostoucí nerovností v přístupu k ekonomickému a kulturnímu kapitálu v rámci stávajícího řádu. Pokud by Ryan během chvalozpěvu na demokracii, svobodu a právní stát nemluvil o ruské hrozbě, bylo by daleko zřejmější, že za situaci západních demokracií jsou odpovědni lidé, jako je on, kteří Západ posouvají směrem k plutokracii (vládě nejbohatších) a sami podkopávají sociální předpoklady pro přežití proklamovaných hodnot.

Letmým, leč důležitým momentem Ryanovy návštěvy bylo poděkování českým vojákům za službu v Iráku. Americká invaze do Iráku v roce 2003 však byla protiprávním aktem agrese vůči diktátorovi, kterého Spojené státy podporovaly, když páchal své nejstrašnější zločiny, ale jenž se jim posléze znelíbil. Právě tato invaze stála na počátku propadu Iráku do chaosu, nástupu Islámského státu a série konfliktů, které si vyžádaly mnoho set tisíc mrtvých. Noam Chomsky o tomto zbytečném a zpackaném podniku řekl, že se jednalo o největší zločin tohoto století, zatímco my své malé angažmá v něm opatrujeme jako rodinné stříbro. Škoda, že nedokážeme stejně kriticky jako ke zločinům svých nepřátel přistupovat i k vlastní minulosti.

Autor je doktorand na FF UK.

 

A2LARM