Na začátku roku pronikla k očím světové veřejnosti kauza sexuálního zneužívání žen ze strany charitativní organizace Oxfam, která se zaměřuje na potírání chudoby a rozvojovou pomoc. Oxfam je svým způsobem superznačka a superkorporace, a proto má její selhání velké dopady: může ovlivnit pohled veřejnosti i politické reprezentace na rozvojovou pomoc a zároveň sloužit jako záminka pro omezení financí, které tímto směrem poputují. Dalším jasným vzkazem je i to, že téma sexuálního násilí a obtěžování se snad po letech přehlížení dostává do popředí a nebude už tak snadné se vyhnout trestu.
Na Haiti šlo o velkou humanitární katastrofu, lidé trpěli hladem, neměli ani základní prostředky k životu. Je nutné se ptát, zda nešlo o něco mnohem horšího než sex s profesionálními prostitutkami.
Zřejmé finanční i politické dopady skandálu potvrzuje i odborník na rozvojovou pomoc Tomáš Tožička: „Mluvil jsem o tom s mnoha lidmi z různých zemí a především ve starých členských zemích EU to jistě dopad mít bude. Nejspíše se to bude uvádět jako důvod pro již dlouho plánované omezování rozvojové spolupráce, a to i přes to, že se to týká humanitárního sektoru. Poslankyně Evropského parlamentu Julia Ward za Labour Party říká, že organizace Oxfam je ve Velké Británii vnímána jako levicová organizace a tím spíš to bude pravicí využito k omezování finanční podpory.“
Co se stalo na Haiti?
Nejdřív se provalilo, že na misi v Haiti v roce 2011 někteří ze zaměstnanců Oxfamu, a dokonce i šéf mise Roland van Hauwermeiren, do misijního sídla zvali sexuální pracovnice a kupovali si od nich sex. Pravidla organizace to přitom zakazují. Podle dalších zdrojů nastala obdobná situace i v Čadu, kde v roce 2006 vedl misi opět van Hauwermeiren. Vedení Oxfamu nicméně tyto informace nepotvrdilo.
Problém však není jen samotné sexuální zneužívání místních žen, spekuluje se i o tom, že část z nich byla nezletilá. Zaměstnanci a zaměstnankyně, kteří měli o nevhodném chování informace, byli údajně dokonce zastrašováni, aby nesvědčili. Tomáš Tožička uvádí, že charitativní a rozvojové organizace mají mnohem přísnější pravidla pro řešení obdobných případů než soukromé firmy a korporace: „Průmysl a obchod mají mnohem nižší standardy na chování svých zaměstnanců v zahraničí a naopak tvrdé postihy pro whisteblowery, kteří vynášejí ven z firmy podobné skandály. Oxfam se k problému postavil čelem, provinění odhalil rychle, viníky vyhodil, nezametli to pod koberec. Zjevně mají funkční vnitřní mechanismy, díky kterým tu situaci dokázali řešit. Skutečnost, že to nezveřejnili, je pochopitelná.“ Oxfam ale nepřesvědčil britského regulátora v oblasti charit, který konstatoval, že byla porušena pravidla, když Oxfam neinformoval o chování svých zaměstnanců a o potenciálním ohrožení mladistvých ve své výroční zprávě.
I když média hovoří o tom, že zaměstnanci Oxfamu si kupovali sex, je otázka, zda to byly skutečně profesionální prostitutky, které měly sice mizivou, ale alespoň nějakou šanci zvážit, zda chtějí sex prodávat, nebo ne. Na Haiti šlo o velkou humanitární katastrofu, lidé trpěli hladem, neměli ani základní prostředky k životu. Je nutné se ptát, zda nešlo o něco mnohem horšího než o placený sex s profesionálkami. V kontextu celé situace je určitě potřebné pátrat po tom, jestli nedocházelo k sexuálnímu násilí, mocenskému nátlaku a vykořisťování.
Přísné postupy v charitě, byznys bez pravidel
Rozvojová pomoc může vzhledem ke své povaze přitahovat lidi, kteří mají sklony k šikaně nebo zneužívání moci. Jak upozorňovali někteří z expertů, v rozvojové pomoci nepracují lidé, kteří jsou lepší a morálnější než zbytek populace. Právě proto je nutné, aby rozvojovky měly funkční pravidla nejen k prevenci sexuálního zneužívání a násilí, ale i pro řešení případů, které se objeví. A nutno říct, že se objevují pravidelně. Červený kříž uvedl, že od roku 2015 bylo kvůli pochybení propuštěno nebo rezignovalo dvacet jedna zaměstnanců. Lékaři bez hranic, kteří patří k velmi transparentním organizacím, v roce 2017 řešili čtyřiadvacet případů sexuálního obtěžování nebo zneužívání a propustili devatenáct zaměstnanců. To poukazuje na to, že spíš než omezování finanční podpory je nutné se na podobné problémy zaměřovat a věnovat pozornost jejich řešení.
Téma sexuálního násilí a zneužívání se začíná etablovat i u českých rozvojových organizací, třebaže některé z nich pravidla chování k příjemcům pomoci zaváděly poměrně nedávno. Jak upozorňuje Tomáš Tožička: „Sama pravidla ani školení nezaručí, že nebudou porušována. Je třeba pěstovat kulturu, v níž se podobné chování nebude trpět a ostatní zaměstnanci či zaměstnankyně na to upozorní. Já jsem svůj tým vždy upozorňoval na nebezpečí vyplývající z různých zákonů i tradic. Samozřejmostí je dodržování českých zákonů i v těch zemích, které jsou k některým věcem tolerantnější. Především jde o vztah k příjemcům, kde je třeba zdržet se vytváření jakýchkoli vazeb mimo rámec projektu. To neplatí jen pro sex, který je oblíbeným tématem, ale třeba i pro pracovní vztahy, obchod, podnikání. Například když si ve vesnici v horách, která se v rámci projektu rekonstruuje, nakoupí pracovníci projektu levné domy a pak tam jezdí na dovolenou. Bohužel v průmyslových a obchodních projektech takové zásady neplatí a situace je i z mých zkušeností mnohem horší.“
Kauza Oxfam, která dnes zahrnuje mnohem širší pole, než jen jeden skandál během jedné mise na Haiti, určitě nekončí. Stojí za to sledovat, kde všude se projeví její dopady. Negativní i pozitivní. Velmi problematické bude, pokud se pod záminkou boje proti sexuálnímu násilí budou omezovat finanční prostředky na nekomerční rozvojovou pomoc. Tím ztratí jen příjemci pomoci. Negativně se kauza pravděpodobně projeví i na darech veřejnosti. Na druhou stranu pozornost věnovaná tomuto případu už reálně pomohla obětem sexuálního obtěžování v organizacích, které se věnují charitě a rozvojové pomoci.
Autorka je socioložka.